Odstupující francouzský prezident François Hollande se jistě do myslí Francouzů na dlouhá léta zapíše. Pravděpodobně však ne v kladném slova smyslu. I přesto, že jeho mandát jistě končí, zůstává nadále nejméně oblíbeným prezidentem v historii páté republiky, která trvá od 50. let minulého století.
V současnosti dvaašedesátiletý Hollande kandidoval na post prezidenta v roce 2012 za Socialistickou stranu, která v minulosti tvořila jednu ze dvou hlavních politických sil v zemi. Na pozici volebního lídra strany na poslední chvíli nahradil Dominiqua Strauss-Kahna, postavil se tak Nicholasi Sarkozymu, jenž post prezidenta obhajoval. S výsledkem 51,6 procenta pak Sarkozyho ve druhém kole porazil. To byl také poslední moment za dobu jeho úřadování, kdy za ním stála většina obyvatel.
Hollande ve své kampani přesvědčoval voliče tím, že jeho působení na prezidentské pozici bude „normální,“ v souvislosti s událostmi, které jeho administrativu ovlivnily, se však Hollande postaral v podstatě o přesný opak. Především před ním stála ale výzva boje proti nezaměstnanosti či prosazení sňatků homosexuálů.
Nedlouho po Hollandeově vstupu do kabinetu však jeho působením otřásly dvě významné události. Nejdříve musel krotit spor dvou osudových žen svého života – bývalé manželky Ségolène Royalové a tehdejší partnerky Valérie Trierweilerové. Druhá jmenovaná na bývalou manželku zaútočila na sociálních sítích, což náhle musel Hollande vysvětlovat na veřejnosti. Na začátku roku 2013 pak Hollandeův ministr financí Jérôme Cahuzac odstoupil kvůli krácení daní.
Tento skandál zastínil i Hollandeovo tažení v Mali, kde rozhodl o zásahu proti teroristickým organizacím. Poněkud kontroverzním rozhodnutím byla také již výše zmíněná legalizace manželství osob se stejným pohlavím. I přes silnou opozici katolíků si však tento krok nakonec Hollande obhájil. Následně se však jeho popularita propadla poté, co vyšel najevo jeho románek s herečkou Julií Gayetovou, Hollandea by v tu dobu nevolila ani pětina obyvatel.
Rok 2015 byl pro Hollandea velmi obtížný. Na začátku roku teroristé zaútočili na redakci Charlie Hebdo, v listopadu se útoky zaměřily především na klub Bataclan. Hollande na události reagoval vyhlášením výjimečného stavu, podle Alexise Bachelaye, člena Národního shromáždění, to však byl Hollandeův nejlepší moment.
„Po teroristických útocích bylo ve společnosti obrovské napětí. On však dokázal udržet národ pohromadě,“ uvedl Bachelay pro France 24. Ve stejnou dobu rovněž Hollande uzavřel takzvanou Pařížskou dohodu o ochraně klimatu, tehdy jeho popularita dosáhla 35 procent. Brzy však klesla poté, co vyvolal kontroverze návrh zákona o odebírání občanství teroristům se dvěma národnostmi.
Tíživá ekonomika
Ještě před bojem proti terorismu označil Hollande za „jediného nepřítele“ francouzské hospodářství - bojoval s ním už od počátku svého působení v úřadu. V roce 2013 uvedl pakt o rozpočtové zodpovědnosti, který měl za úkol zvýšit konkurenceschopnost francouzského pracovního trhu. Podle Serge Raffyho, který o Hollandeovi napsal biografii, se jedná o jeden z nejlepších pozůstatků jeho administrativy. Také proto, že nabízel daňové úlevy pro nejchudší obyvatelstvo.
I přesto tyto kroky vyvolaly mezi francouzskou levicí silné spory, které vyvrcholily loni v březnu, kdy se do ulic vydali protestovat také běžní Francouzi. Vadilo jim především, že nová reforma ubírá práva běžným zaměstnancům ve prospěch velkých společností. Nakonec v zákoně došlo k dalším úpravám, ty však francouzské hlavě státu body nepřidaly.
V druhé půlce minulého roku Francii znovu zasáhl teroristický útok, tentokrát v Nice, zároveň dále rostla nezaměstnanost, zatímco Hollandeova popularita dále klesala. Sám se tedy rozhodl nekandidovat, což je pro vládnoucího francouzského prezidenta neobvyklý krok.
Podle Raffyho může za Hollandeův neúspěch především nedostatek komunikace s lidmi. „Francouzi Hollandea ztratili velmi rychle z dosahu, nikdy nevěděli, co je vlastně zač. Mnohokrát se ho jeho poradci snažili přesvědčit, aby projevil nějaké emoce, nicméně bez výsledku,“ říká Raffy. Podle něj sice prezident dbal na setkávání s ostatními politiky a úředníky, nicméně zanedbával komunikaci s veřejností.
