Konzervativní CDU kancléřky Angely Merkelové, strana, která v zářijových volbách utrpěla největší porážku ve své dosavadní historii, hledá cestu z krize. Tu by měl ukázat nový šéf partaje, jenž by už v prosinci měl nahradit smutnou postavu neúspěšného kandidáta na kancléře Armina Lascheta, který dal svou funkci k dispozici. Největším favoritem je Laschetův minulý soupeř, stranický veterán Friedrich Merz, který v posledních dvou dekádách prohrál hned několik soubojů o unijní lídrovství, mimo jiné před šestnácti lety i s Angelou Merkelovou.
Šestašedesátiletý Merz se musí vyrovnat s dědictvím Merkelové a dát straně nový impulz. Co se od Merze, který zatím nemá rovnocenného protikandidáta, čeká, naznačuje v rozhovoru pro Frankfurter Allgemeine Zeitung zastupující předseda frakce CDU/CSU ve Spolkovém sněmu Carsten Linnemann.
CDU se nejprve bude muset vyrovnat s dědictvím Angely Merkelové. „Kancléřka skvěle reprezentovala Německo ve světě. Během její vlády se v hospodářské politice podařilo udržet na uzdě apetit státu a zavést v rozpočtu černou nulu. Jenže naše poslední velké reformy jsou už deset let staré: daně pro podniky, důchody od 67 let, dluhová brzda. Musíme se opět napojit na dobu, ve které žijeme,“ vysvětluje situaci v CDU Linnemann, který je přesvědčen, že se strana příliš spoléhala na minulost, na to, že lidem bude stačit pokračování toho, co bylo. Touha po změně a posunu dál byla ale větší než udržování statu quo.
Friedrich Merz je podle Linnemanna přesně ten muž praxe, který dokáže oživit program strany a zároveň ji udržet jako všelidovou stranu, tedy jako politický subjekt, který je schopen oslovit všechny vrstvy obyvatelstva, a tím zachovávat soudržnost společnosti. „Na konci vytváření programu musí stát deset bodů, které nás odlišují od ostatních,“ uvažuje místopředseda frakce CDU/ CSU Linnemann. „Když našeho člena v noci vzbudíte, musí být schopen tyto rozdíly vyjmenovat. Jde přitom o velké otázky: Jak se chováme k Číně? Nebo téma migrace, které jsme v kampani trestuhodně zanedbali. Jaké je naše pojetí penzí? Jak vypadá budoucnost sociálního systému? Musíme se starat o sociální tržní hospodářství, a přitom se cíleně starat o ty, kteří to skutečně potřebují.“
Linnemann je ekonom, národohospodář, a tak považuje za nejdůležitější ekonomické otázky, které hýbou Německem. Například penzijní reforma by podle něho měla být už teď flexibilnější a nemělo by se čekat až na rok 2030, kdy začne v Německu platit odchod do plného důchodu v 67 letech. Flexibilnější důchody a možnost pracovat pro lidi nad současnou důchodovou hranicí 63 let, to by měla být jedna z vlajkových lodí nové sociální politiky CDU. Podle Linnemanna bude muset nový šéf CDU také rozhýbat ztuhlé ledy ekonomické politiky z časů koronakrize. „Během koronavirové doby jsme měli v Německu méně insolvencí než v předchozích letech. Tvořivá destrukce, elixír života tržního hospodářství, nezapracovala. Jsme závislí na státu, zvykli jsme si na dotace. Teď se ještě rozšiřují možnosti čerpání peněz v kurzarbeitu, které už nemají nic společného s koronakrizí, nýbrž s nedostatkem surovin a růstem cen energií. Hrozí, že výjimečná opatření tu budou na věčné časy. Lidé si na takové věci rychle zvyknou, výkony a ochota přijímat riziko klesá. To je nebezpečné,“ vysvětluje pozici CDU Linnemann.
Nový šéf CDU se také bude muset vyrovnat s klimatickou politikou nové vlády, která podle Linnemanna nesmí spočívat na rozsáhlých finančních podporách, nýbrž musí růst ze schopnosti konkurence na trhu.
Pro nového šéfa CDU je to docela dost úkolů najednou: udržet stranu jako ekonomicky liberální, hodnotově konzervativní a ještě sociální, protože, jak tvrdí Linnemann, „všechny tyto tři kořeny patří k DNA Křesťanskodemokratické unie“. Pokud novým šéfem CDU bude Friedrich Merz, má šanci tři kořeny strany udržet pohromadě. Kandidátem na kancléře ale nutně nemusí být on. Před příštími volbami bude Merzovi 70 let, navíc nikdo neví, jak si povede nová semaforová trojkoalice, tedy jaký typ lídra bude do voleb proti ní nejvhodnější. Šance na převzetí stranického vedení CDU má Merz ale ty nejvyšší. Zatím.
