Podle zpravodajského serveru Spiegel.de jedna taková fáma nedávno způsobila, že Syřané začali obléhat německou ambasádu v Bejrútu. Desítky rodin předtím vydaly tisíce dolarů na hotelové rezervace, aby nepromeškaly německé lodě, které na ně měly čekat v přístavu a odvážet je přímo do Německa. Velvyslanectví spolkové republiky muselo zprávu, která očividně pochází z dílny gangu převaděčů v Libanonu, vyvracet na svých webových stránkách.
Slovo „gangy“ již zřejmě přestává v případě obchodníků s lidmi odpovídat realitě, neboť ti se dosti zprofesionalizovali. Podařilo se jim rozšířit přesvědčení, že do Evropy může dojet každý, kdo má dost peněz. Na sociálních sítích, k nimž mají díky mobilním telefonům přístup i Syřané v uprchlických táborech v Jordánsku a Turecku, publikují dokonce „zvláštní nabídky“, například cestu zdarma pro každého, kdo přivede pět dalších rekrutů.
Klientela je přitom různorodá a zdánlivě neomezená. Jejím jádrem jsou rodiny prchající před Islámským státem a boji v Sýrii a Iráku, minimálně stejně početní jsou však lidé z uprchlických táborů v Jordánsku a Turecku.
Úspěšní žadatelé o azyl jsou též nepochybnou inspirací pro Íránce, Pákistánce a Bangladéšany. Připojit se k proudu migrantů je dále šancí pro mladé muže všech národností včetně Kurdů vyhnout se odvodu a stát se, jak se zde říká, „potravou pro kanony“.
Boj proti obchodníkům s lidmi zatím nepatří mezi priority EU. Vláda britského premiéra Davida Camerona jím ale odůvodňuje svou politiku neudělování azylů, kterou kompenzuje finanční podporou uprchlických táborů při hranicích se Sýrií.
Názory odjinud: Německo otevírá náruč
