Německo v souvislostech: I Zelení nakupují v Aldi a létají na dovolenou, říká spolušéf strany Habeck

Robert Habeck

Robert Habeck Zdroj: ČTK

Robert Habeck
2
Fotogalerie

Německo už naplno žije zářijovými volbami. Kromě kancléře se hledá i nový ministr financí, protože v Německu také platí, že peníze jsou až na prvním místě. Současný ministr financí Olaf Scholz je kancléřským kandidátem sociální demokracie. Jeho postupy a vize jsou dostatečně známé: v pandemii vcelku štědrý, nyní volá po úsporách, ale v dohledné době by rozpočet daňově a sociálně posílil.

Že vládní CDU Angely Merkelové je proti uvolnění rozpočtu z dluhové brzdy, kterou unie považuje za nepřekročitelné ústavní pravidlo bránící zadlužení, a že by v příští vládě pokračovala v přísné rozpočtové politice, se také dobře ví. Ale co černý kůň letošních voleb – Zelení? Jak se oni stavějí k rozpočtu, k daním, k penězům vůbec?

Normální lidé

Leccos naznačuje víkendový rozhovor se spolupředsedou Zelených Robertem Habeckem. Konzervativní a propodnikatelský Frankfurter Allgemeine Zeitung hned na začátku Habecka nadzdvihl, když v otázce zdůraznil, že Zelení jsou naprosto postmaterialistická strana a ptát se jich na peníze je asi zbytečné. „Je dost hloupé, když popisujete Zelené jako lidi jiného druhu,“ reaguje Habeck a dodává, že Zelení se zkrátka jen zajímají více o životní prostředí, ale jinak také nakupují v Aldi nebo létají na dovolenou.

„Ani ve vztahu k penězům se Zelení od ostatních lidí neliší. Někteří s nimi mají starosti, jiní stres z daňového přiznání, další jsou spořiví. Kromě toho jsme ve třech spolkových zemích už za finance odpovědní,“ připomíná politické souvislosti Habeck.

Omezení létání

V Německu se teď silně diskutuje o zrušení populárních vnitrostátních letů, které by pomohly snížit klimatickou zátěž. Lety jsou ale už teď zatíženy daní a vnitrostátní linky řadě lidí zlehčují pohyb za rodinami. Podle Habecka je rozdíl mezi Zelenými a politickou konkurencí, jakou je například liberální FDP, v tom, že Zelení nechtějí všechno převádět a přepočítávat na cenu. „Jinak by se určité formy mobility a konzumu skutečně staly luxusním zbožím,“ soudí Habeck a ve své myšlence pokračuje: „Ty lety jsou dobrý příklad, protože každému hned dojde, že let ze Stuttgartu do Frankfurtu není moc smysluplný. Ale tady se bezmezně přehání a je tu snaha převést celou klimapolitickou debatu na krátké lety. Jedno je zjevné: mnoho politiků odkrývá své sociální srdce jenom tehdy, když jde o politiku v oblasti životního prostředí.“

Zdanění bohatých

Němečtí konzervativní voliči a podnikatelé se už nějakou dobu bojí o to, že Zelení po případném vítězství zvednou daně bohatším lidem. To Habeck v rozhovoru pro FAZ nepopírá, podle něj ale nepůjde o nic drastického.

„Vyšší střední třída je už dnes daněmi a sociálními odvody zatížena více než lidé z nejvyšších příjmových skupin. Proto chceme veškerý příjem, který by jedinec měl nad 100 tisíc eur ročně, zatížit daní ve výši tří procent. Pro osoby, které berou 150 tisíc ročně, by to bylo 1500 eur za rok. To z vás chudého neudělá,“ argumentuje Habeck, který také počítá s tím, že velkou část nových peněz do státní pokladny přinese digitální daň, tedy zdanění velkých korporací jako Google, Facebook, Amazon či Apple, které se projednává na úrovni Evropské unie.

Osobní vztah k penězům

Celým rozhovorem se line otázka sociálního rozdílu, Zelení jsou v něm líčeni jako lidé, kteří nemají žádné existenční starosti, když řeší, jestli pít fair trade kávu s ovesným mlékem, nebo něco jiného. „Bojím se toho, aby se ochrana klimatu nestala jen otázkou životního stylu. Když jde hlavně o otázky typu: Jsi snob, když si kupuješ ovesné mléko? Jsi špatný člověk, protože máš staré auto? Když sklouzneme na tuto úroveň, nedá se už racionálně diskutovat o ničem, natož aby se nacházela nějaká řešení problémů. A tyhle tendence jsou na obou stranách politického spektra,“ říká Habeck, který je v závěru rozhovoru donucen k vyjádření osobnějšího vztahu k penězům.

„Pro mě jsou peníze prostředkem k nějakému cíli,“ vysvětluje Habeck, a to tak, dodává, aby mohl přiměřeně naplnit své představy o životě. Spolupředseda Zelených přitom vzpomíná na dobu, kdy za studií peněz moc neměl a musel se omezovat. A jakou radu by dal všem, kteří jako on tehdy jen tak tak s penězi vycházejí? „Všechno dojídat. Co se uvaří, musí se sníst. A když máte dost a jste nasyceni, schovejte jídlo na druhý den. Mám špatnou náladu, když vidím, že někdo nedojídá okraje pizzy. Byl jsem vždy rodinný odpadkový koš.“