Německo v souvislostech: Šéfové EY obhajují auditorský lapsus ve skandálu Wirecard

Sídlo poradenské společnosti Ernst  Young

Sídlo poradenské společnosti Ernst Young Zdroj: profimedia.cz

Sídlo finanční společnosti Wirecard
2
Fotogalerie

Je to evergreen globální ekonomiky. Když nějaká velká známá firma zkrachuje, protože se ukáže, že kreativně upravovala, tedy falšovala účetnictví, případně prováděla zlodějské operace, obrátí se pozornost na jejího auditora. Jak je možné, že auditor, který vidí „do papírů“, nic nekalého nespozoroval? Nespolupracovali i auditoři na tom, že o peníze přišli akcionáři včetně řady klientů?

V Česku se tyto pochybnosti týkaly tunelovaných bank (například Komerční banka a auditor Deloitte u podvodů s dokumentárními akreditivy apod.), v Americe firem jako Enron. I Německo má svůj finanční skandál, jenž otřásl důvěrou auditorů, kteří dávají razítka na vykazované hospodaření. Dělo se tak i v technologické společnosti Wirecard, které auditor z takzvané velké pětky EY, dříve Ernst & Young, dával pozitivní posudky, i když se ve firmě děly nekalé věci. V hospodaření společnosti Wirecard byla najednou díra 1,9 miliardy eur, u soudu je 20 tisíc žalob, auditorská firma EY pod palbou kritiky, její pověst zásadně porouchaná.

Role dozorčí rady

V boji za očištění jména poskytli dva noví šéfové EY – Jean-Yves Jégourel a Henrik Ahlers – rozhovor německému listu Frankfurter Allgemeine Zeitung, kde se podle mnohých kritiků snaží obhájit neobhajitelné. Společnost EY v tomto případě sice není na svou práci hrdá, oba šéfové však ihned upozorňují, že své nekonala ani dozorčí rada firmy Wirecard, jak dokazují Foto shutterstock i zjištění parlamentní vyšetřovací komise.

„My jsme na to upozorňovali a Wirecard také provedla určité změny, ale firma rostla tak rychle, jak prudce stoupala v burzovním indexu DAX, a v takové době i vnitřní kontrola ve společnostech poněkud vázne. „Ani u Wirecard to zpočátku nevypadalo nijak podezřele,“ tvrdí šéf EY Jégourel, který odmítá, že by se jeho společnost podílela na gigantickém podvodu. „Nejsem si jist, zda bychom takový podvod dnes odhalili, nyní vypadá vše jasně, ale celý ten obchod byl velmi komplexní operace, v níž bylo i nejužší vedení, bylo to jako hledat jehlu v kupce sena.“

Jasné indicie

Většina kritiků EY naopak tvrdí, že auditorovi muselo být vše jasné, když se peníze, které vedení firmy ukradlo, převáděly na filipínskou banku, která ve skutečnosti neexistovala. Stačilo přece tak málo: prověřit identitu a podstatu těchto operací. Vedení EY to v rozhovoru pro FAZ rezolutně odmítá i proto, že krytí celé akce bylo zevnitř společnosti velmi dobré. Ředitel Jégourel přidává ještě svůj hlavní argument: „Auditor není kriminalista, který může kontrolovat e-mailová konta nebo provádět výslechy. Když dojde k podvodu, děje se to u jednoho podílníka nebo v jednom jediném oddělení celého koncernu. Centrála pak prozkoumá celý případ a všechno objasní. V tomto případě dosahoval podvod do nejvyšších pater firmy, do centra moci, které k uskutečnění podvodu využívalo spoluhráče někde v Asii. Něco takového jsme ještě nezažili. Proto to také tak dlouho nikdo nepovažoval za možné.“

Argument, že „auditor není kriminalista“, používalo v minulosti v kauze tunelování KB i vedení českého auditora Deloitte a předtím i jiné auditorské firmy – například Arthur Andersen v kauze Enron.

Nová pravomoc

Zástupci auditora EY se brání i tím, že auditor neměl dosud možnost obracet se při zjištění pochybností na policii a vždy musel primárně komunikovat s dozorčí radou, která v případu Wirecard vykrádání firmy vědomě či nevědomě kryla. „Ani kdyby došlo k vraždě?“ ptají se redaktoři FAZ. „Je to k nevíře, ale je to přesně tak. Dosud to bylo zakázáno zákonem. Zákon chrání vztah k zadavateli zakázky, v případě pochybností musí auditor informovat kontrolní orgán firmy, tady dozorčí radu,“ zní odpověď. Zákon se teď v reakci na aféru Wirecard mění a auditor při zjištění nekalého jednání bude mít povinnost informovat orgány činné v trestním řízení.

Kvůli skandálu Wirecard přišly o akciové investice desetitisíce lidí, vedení EY v rozhovoru pro FAZ odmítá námitku, že to bylo i kvůli auditorským zprávám EY, která ve firmě neviděla nic špatného. „Žádný investor se nerozhoduje jen podle auditorských výroků,“ říká spolušéf EY Ahlers a v závěru přidává jakousi „účinnou lítost“: „Velmi dobře si dokážu představit rozčilení lidí, kteří přišli o peníze. Hluboce litujeme toho, že jsme ten podvod neobjevili dříve. Je teď na soudech, aby o tom rozhodly.“