Německý diář Petra Fischera: Nadbytek streamovacích služeb naráží na své limity
Tak jako všude i v německém veřejném prostoru se diskutuje o krizi z nadbytku informací: o dezinformačních serverech, které by měly být regulovány stejně jako klasická média, probírá se dětská závislost na počítačových hrách, potřeba informačních filtrů důvěryhodných institucí, ale i škodlivost internetu pro mezilidské vztahy.
Pravidelný digitální detox se dostal na úroveň očišťovacích diet či detoxů po silvestru. Pročistit hlavu začíná být pro Němce stejně důležité jako pročistit tělo, a jak na to jinak než tím, že se odpojíte od sítě. Z průzkumů ale vyplývá, že něco takového je dnes stejně obtížné jako alkoholová či jiná dieta. Omezovat mysl je možná ještě těžší než omezovat tělesnou poživačnost a většina lidí to zvládne tak na hodinu dvě. Síťová nabídka je totiž stále pestřejší, zajímavější, a hlavně všudypřítomná.
A tak i Němci začínají řešit otázku, kolik online serverů a zábavních kanálů se dá vlastně denně sledovat. Netflix, HBO, Amazon, do toho nové aplikace německých televizí, to se všechno prostě stihnout nedá. V Německu sice není situace tak kritická jako v USA, kde se podle statistik v domácnosti užívá průměrně 2,6 streamovací služby, počet minut na streamu ale podle časopisu Spiegel letí prudce vzhůru. Kde se to zastaví?
Tak to němečtí marketéři vědí přesně. Z výzkumů jim vyplynulo, že ochota platit kvalitní TV či hudební stream končí na hranici 23 eur měsíčně, pak se lidé uchylují ke sdílení služeb nebo k jejich odmítání.
Všechno má své meze. I kvalitní zábava musí být dnes udržitelná. Ubavit se k smrti jistě pořád jde i v Německu, ale jen do 23 eur měsíčně. Pak šlus a zpátky ke klasice: televize a Hi-Fi soupravy v Německu vydrží asi ještě dlouho.
