O polovinu letošní Nobelovy ceny za fyziku se dělí Američan japonského původu Syukuro Manabe s Němcem Klausem Hasselmannem. Získali ji za fyzikální model klimatu Země a kvantifikaci globálního oteplování. Druhou polovinu udělila Královská švédská akademie věd Italovi Giorgio Parisimu za objevy vzájemné interakce a fluktuací fyzikálních systémů v atomovém až planetárním měřítku.
„Komplexní systémy jsou charakterizovány náhodností a ,nepořádkem‘ a je extrémně těžké jim porozumět. Letošní cena uznává nové metody popisu, modelování a předpovídání vývoje takových systémů,“ stojí v odůvodnění, proč byla cena udělena.
Syukuro Manabe ukázal, jak zvyšující se úrovně oxidu uhličitého v atmosféře vedou ke zvyšování teploty Země. V šedesátých letech vedl vývoj fyzikálních modelů. Jeho práce položila faktické základy současných klimatických modelů.
Na Manabeho práci navázal o dekádu později Klaus Hasselmann, který propojil modely počasí a klimatu, čímž zodpověděl otázky, zda klimatické modely mohou být spolehlivé v kontextu chaoticky se měnícího počasí. Vyvinul rovněž metody identifikace specifických projevů a vlivů, které přírodní jevy i lidská činnost promítají do změn v klimatu. Jeho metody byly použity k prokázání toho, že rostoucí teploty zemské atmosféry jsou způsobeny oxidem uhličitým pocházejícím z lidské činnosti.
Giorgio Parisi v osmdesátých letech odhalil v neuspořádaných komplexních materiálech skryté vzorce chování. Jeho objevy patří k nejdůležitějším příspěvkům k současné teorii komplexních systémů. Díky nim vědci porozuměli a dokázali popsat mnoho různých materiálů a jevů, a to nejen ve fyzice, ale také v jiných oborech – matematice, biologii, neurovědě a strojovém učení.
