Norský trh s velrybím masem se během současné pandemie poprvé po mnoha letech ocitl v růstu. Důvodem jsou mimo jiné omezení pro cestování, která přimělo většinu Norů, aby letošní dovolenou strávili doma. Řada z nich proto navštěvovala domácí turistické destinace, jako je třeba souostroví Lofoty, kde pokrmy z masa největších mořských savců patří k tradiční místní kuchyni. Velký comeback velrybářství je však podle odborníků značně nejistý, píše BBC.
Norsko tvoří spolu s Japonskem a Islandem skupinu posledních zemí na světě, které ignorují mezinárodní zákaz komerčního lovu velryb z roku 1986. Poptávka po mase těchto živočichů nicméně v zemi až donedávna dlouhodobě klesala. V roce 2019 norští velrybáři dokonce zaznamenali nejnižší úlovek za posledních dvacet let - jen 429 kusů.
Letos se ovšem situace nečekaně obrátila. Počet ulovených velkých kytovců vzrostl na téměř pět stovek a poprvé po pěti letech poptávka po velrybím mase převýšila nabídku. Velrybářská sezóna navíc ještě není u konce, takže dané číslo může být ještě vyšší.
„Lidé, kteří nemohou cestovat nebo si zajít do restaurace, vaří doma. A díky tomu se mění poptávka,“ myslí si Frode Revkee, majitel obchodu s tradičními norskými potravinami v centru Osla. A momentálně se na základě Revkeeho mínění dobře prodává právě velrybí maso. Ole Myklebust, jehož firma Myklebust exportuje velrybí maso do Japonska, se pochlubil, že letos dodal největšímu norskému supermarketovému řetězci více velrybích steaků než obvykle. V roce 2021 očekává ještě větší zájem.
Norové svoji zálibu v mase živočichů, z nichž mnozí jsou na pokraji vyhubení, nejčastěji obhajují tvrzením, že se zkrátka jedná o kulturní zvyk. Alessandro Astroza, jenž působí jako poradce na norském ministerstvu obchodu, zase tvrdí, že velrybářství je „neprávem očerňováno a navzdory předsudkům se jedná o udržitelný sektor“. Podle Astrozy norské lodě loví převážně plejtváky malé, tedy druh kytovců, jenž není ohrožený. Velrybářství prý navíc nezamořuje planetu metanem, tak jako to například činí chov skotu.
Oyvind Haram z Norské federace pro mořské potraviny je přesvědčen, že za zvýšenou poptávkou po velrybím mase v roce 2020 je více důvodů, než jen koronavirová pandemie. Přispět k ní měla i zdařilá kampaň jeho organizace, která se snažila velrybí maso zatraktivnit pro restaurace a spotřebitele. Danému odvětví měla nedávno pomoci také vláda. Jarní prudký pokles cen ropy způsobil v některých pobřežních oblastech Norska růst nezaměstnanosti. Stát proto zjednodušil podmínky pro udělení rybářské či velrybářské licence.
Někteří odborníci se ovšem domnívají, že zvýšený zájem o velrybí maso je pouze krátkodobým trendem. Třeba Siri Martinsenová z antivelrybářské organizace Noah poukazuje na výsledky studie z roku 2019, podle níž jenom čtyři procenta Norů pravidelně jedí velryby a většinou se jedná o starší lidi. U mladé generace tento druh masa příliš oblíbený není. 75 procent respondentů ve věku 18 až 29 let podle průzkumu velrybí maso nikdy neochutnalo a dalších 21 procent ho konzumuje velmi zřídka.
V Norsku se velryby loví po staletí. Země v roce 1986 silně protestovala proti mezinárodnímu zákazu lovu velryb, jenž přijala většina světových států, a dodnes ho nerespektuje. V současné době žije v norských vodách asi 100 tisíc kusů velryb, jejich počet ale podle kritiků velrybářského řemesla nebezpečně klesá.
Ochránci zvířat dlouhodobě poukazují na to, že velrybáři se často zaměřují na březí samice plejtváků, protože se pohybují pomaleji a je jednodušší je zabít. „Je cynické tvrdit, že velrybářský průmysl, který je dotacemi uměle udržován při životě, je pro Norsko nějak důležitý pro boj s koronavirovou krizí,“ míní Fabienne McLellanová, ředitelka pro mezinárodní vztahy ve švýcarské neziskové organizaci OceanCare, jež se zaměřuje na ochranu životního prostředí v mořích a oceánech.
