Maďarský premiér Viktor Orbán je v Evropské unii a NATO známým kverulantem, který rozbíjí jejich jednotu. Nyní ho však téměř zastínil šéf slovenské vlády Robert Fico. V posledních dnech vyvolal v sedmadvacítce rozruch řadou proruských výroků. Šéf slovenské diplomacie Juraj Blanár se dokonce v Turecku setkal se svým ruským protějškem Sergejem Lavrovem. Orbán i Fico zřejmě věří, že si svým věčným lavírováním zajistí výhody a ústupky. Jenže se pustili do složité hry, která může být především nad síly Bratislavy.
Fico dává jasně najevo, že nemíní s EU táhnout za jeden provaz v otázce Ukrajiny. Zcela odmítá vojenskou pomoc napadené zemi a aktuální unijní iniciativy označuje za militantní. Tvrdí, že mu v sedmadvacítce chybí snaha o mírové rozhovory.
Jeho postoj k válce kritizovala o víkendu jak opozice a prezidentka Zuzana Čaputová, tak britský velvyslanec v zemi Nigel Baker. Šéf vlády se proti tomu ostře ohradil. „Představte si, že by v Londýně vystoupil náš velvyslanec a bral by si do úst britskou vládní politiku a britského premiéra,“ napsal Fico na Facebook.
Slovensko se ubránit nedokáže
Slovenský premiér nicméně ve vztahu k Ukrajině něco hlásá doma, něco jiného říká venku a pak ještě něco dalšího činí, podotýká analytik Asociace pro mezinárodní otázky Pavel Havlíček. „Krátkodobě se asi dá sedět na dvou židlích, ale v delší perspektivě to udržitelné není,“ tvrdí s tím, že tlak na Bratislavu je podle něj poměrně očekávatelný. Ani Fico na domácí politické scéně, ani Slovensko na té mezinárodní podle něj nejsou v postavení, kdy si mohou takovouto politiku dovolit.
„Slovensko není v bezpečnostních otázkách plně suverénním státem. Slovenští vojáci nedokážou ubránit zem, kdyby se válka přelila přes ukrajinské území až tam,“ vysvětluje analytik s tím, že přidaná hodnota malého člena NATO spočívá v tom, že je součástí většího celku a principu kolektivní obrany. „Jakmile ho ale začnete zpochybňovat, přestanete být aktivním hráčem a přínosem pro alianci, ztrácíte půdu pod nohama. Pokud jste malým státem, máte problém,“ dodává Havlíček.
Za rychlou připomínku slovenské zranitelnosti a určitou důtku lze vnímat italské rozhodnutí stáhnout ze země systém protivzdušné obrany SAMP/T Mamba. Fico ji ještě sám zdůraznil, když se tázal, kdo tedy teď bude chránit slovenské jaderné elektrárny a další strategické cíle.
Orbán je v podstatně výhodnější pozici než jeho spojenec za Dunajem. Maďarský režim je stabilní a jeho postoj je předvídatelný nejen pro členy sedmadvacítky, ale i pro důležité vnější hráče, jakými jsou Rusko, Turecko a Čína. Maďarský premiér se přitom netají ambicí promlouvat i do světové politiky.
Maďarsko získává investice z Číny i Tchaj-wanu
„Mezi Čínou a Západem vzniká nový konflikt typu studené války. A Orbán chce hrát roli mostu mezi nimi. A také se stále více domnívá, že se západní liberálně demokratický řád blíží ke kolapsu a je třeba hledat nové modely, ať už v Rusku, nebo v Číně,“ řekl Hlasu Ameriky (VOA) maďarský politolog Péter Krekó.
Orbánova snaha přátelit se s Pekingem se zhmotňuje mimo jiné v tom, že Maďarsko patří mezi největší příjemce čínských zahraničních investic v rámci projektu nové hedvábné stezky. Asijská velmoc například vložila prostředky do vysokorychlostní železnice z Budapešti do Bělehradu, který jen na maďarské straně bude stát dvě miliardy eur.
Tato politika zároveň vede ke zvýšené snaze Tchaj-wanu zabránit jednoznačné pročínské orientaci Budapešti. Maďarsko tak podle Havlíčka paradoxně získává i řadu tchajwanských investic, aniž by s ostrovem budovalo přátelské vztahy, o jaké usilují Litva či Česká republika.
„Pokud se podíváme na podstatu evropského rozhodovacího procesu, tak je stále postaven na jednomyslnosti, a to si uvědomují i vnější hráči. Stačí, když v evropském rybníku uloupnete jednu z rybek a potenciálně můžete paralyzovat celý proces reakce na případnou čínskou eskalaci vůči Tchaj-wanu,“ konstatuje Havlíček.
Orbán se v poslední době snažil hrát vysokou hru i v rámci NATO, když se Maďarsko stalo poslední zemí, která zdržovala vstup Švédska do aliance. Nebylo přitom jasné, co přesně Budapešť od Stockholmu žádá. Premiér podle některých zdrojů způsobil zmatky dokonce uvnitř vlastní strany Fidesz a nedokázal domácímu publiku svůj postoj jasně prodat. Maďarsko v době ratifikace oznámilo, že koupí od Švédska čtyři stíhačky JAS-39 Gripen. Švédský premiér Ulf Kristersson však zdůraznil, že dohoda je stejně výhodná pro obě země.
Drahý plyn a jaderná elektrárna
Škody na reputaci zdatného vyjednavače Orbánovi způsobila i aktuální kalkulace levicového deníku Népszava, podle níž Maďarsko silně prodělalo na obchodu s ruským plynem. Smlouva byla totiž podepsána v roce 2021, tedy na začátku evropské energetické krize. Od té doby však ceny na burze silně poklesly. Výsledkem je, že na ní Budapešť po počátečních ziscích tratí. V současnosti je téměř 600 milionů eur v minusu.
Nejde však pouze o peníze, ale také o obrovskou energetickou závislost na agresorovi. Maďarsko stále odebírá ruskou ropu, Rosatom navíc v zemi rozšiřuje jadernou elektrárnu Paks. Lze jen hádat, nakolik je Budapešť v tomto směru rukojmím Moskvy a jak zdatně Kreml své páky využívá.
Na počátku války se navíc objevily zvěsti, že by sankce mohly atomový projekt ohrozit. Unijní člen však nyní tvrdí, že má v plánu připojit dva nové bloky k síti na začátku příští dekády. Nestandardní dohodu o výstavbě za pomoci ruské půjčky přitom uzavřel už v roce 2014. „Byla to dlouhá cesta, ale konečně jde o stavbu a ne o papírování,“ připustil na podzim ministr zahraničí Péter Szijjártó, když podepsal harmonogram prací.
Těžištěm Orbánova lavírování je každopádně sedmadvacítka, kde sklízí smíšené výsledky. V poslední době se proslavil zejména blokováním zahájení přístupových rozhovorů s Ukrajinou a dlouhodobé unijní pomoci Kyjevu v hodnotě padesáti miliard eur. Nedá se říct, že by ze svých následných ústupků nic nezískal. Brusel v prosinci uvolnil Maďarsku deset miliard eur z fondů EU a nyní přidal další dvě.
Evropská komise prohlašuje, že Budapešť plní podmínky, mimo jiné v oblasti justiční reformy nebo vzdělávání a rovnosti mužů a žen. Spekuluje se však o tom, že v peněžních tocích do Maďarska sehrála roli právě ukrajinské otázka. Orbán každopádně dosáhl jen dílčího vítězství, zablokováno stále zůstává devatenáct miliard eur.
Zdálo se přitom, že předseda maďarské vlády věřil kolem blokací ukrajinské pomoci v možnost větších zisků. Těsně před jeho kapitulací se ale na konci ledna v médiích objevily zprávy, že s ním Brusel ztratil trpělivost. Deník Financial Times napsal, že zemi pohrozil likvidací její ekonomiky, pokud bude pro Kyjev životně důležité finance dále brzdit.
Kalkul v podobě evropských voleb
List přitom poukázal na zranitelnost maďarské ekonomiky a varoval před katastrofickým scénářem propadu forintu, odlivu zahraničních investorů a velkým dopadem na pracovní místa a hospodářský růst. „Schválení ukrajinské pomoci pro Orbána žádným velkým vítězstvím nebylo, i když se to snažil pak prodat. Situace pro něj byla tak neudržitelná, že už musel cuknout,“ tvrdí Havlíček.
Šéf maďarské vlády se podle něj dostal v Evropě do složitější situace i se změnou politické scény v Polsku, kde se nyní premiér Donald Tusk snaží o zlepšení vztahů s Bruselem. Slovenská podpora přitom vzhledem k významu Bratislavy nedokáže ztrátu té polské kompenzovat. Analytik zdůrazňuje, že Orbán teď patrně s nadějí vyhlíží volby do Evropského parlamentu.
„Spoléhá na to, že uhraje dobrý výsledek a nastane přeskupení na středopravé scéně. Tím by se do Evropské lidové strany vrátil oknem, tedy formou nějaké spolupráce,“ sdělil Havlíček s odkazem na to, že se Fidesz v roce 2021 s lidovci rozžehnal. „Touží po návratu na mocenské výsluní, nechce být marginalizovaný politik, chce ovlivňovat dění a být významným aktérem,“ dodává analytik.
S tímto názorem souhlasí i řada dalších expertů. „Aby Orbán znovu získal určitou relevanci v Evropském parlamentu, hodlá se připojit k Evropským konzervativcům a reformistům. Úplně bych nevylučovala ani skupinu Identita a Demokracie, kde by se Fidesz s třinácti až čtrnácti poslanci mohl stát důležitým hráčem,“ citoval server Visegrad Insight Edit Inotaiovou z Centra pro euroatlantickou integraci a demokracii.
Na druhé straně se Maďarsku v současnosti rýsuje i riziko možné ztráty práva veta, což by ho mohlo o vyděračský potenciál v sedmadvacítce připravit. „Moment krajní krize, kdy máte jednoho hráče, kterého musíte neustále uplácet, je něco, co skutečně zvyšuje chuť zbavit se jednomyslnosti,“ zdůrazňuje Havlíček s tím, že v poslední době se v unii jasně projevila potřeba akceschopnosti a je stále více vidět, že současné nástroje nejsou dostačující.
