Válka na Ukrajině vyvolala v Evropě debatu nejen o nutnosti daleko lepší připravenosti na konflikt velkého rozsahu, ale i o roli jednotlivých zemí v bezpečnostní architektuře kontinentu. Pohled se upírá především na východ EU, jenž bezprostředně čelí ruské hrozbě a vnímá ji citlivěji než západněji položené země. Lídrem ve zbrojení je Polsko, které hodlá vybudovat nejsilnější pozemní síly v Evropě.
Z Polska se za poslední rok stalo nejen logistické centrum pomoci Ruskem napadené Ukrajině, ale také jakási mentální základna protiruských aktivit v Evropě. Varšava je tahounem sankcí i důležitou pákou působící na váhající unijní členy, pokud jde o překračování dalších zbrojních tabu. Váhu jí dodávají i velmi dobré vztahy s Washingtonem. Je přitom zřejmé, že Polsko v současné situaci vidí příležitost rozšířit svůj energetický a politický vliv.
A nejinak je tomu i v případě vojenském. Lídr vládní strany Právo a spravedlnost (PiS) Jaroslav Kaczyński má ambiciózní plány. Chce vytvořit čtvrtmilionové vojsko, dalších padesát tisíc lidí má působit v řadách teritoriální obrany. „Rozhodně odmítáme dnes běžnou módní představu, podle které má být armáda malá a velmi dobře vyzbrojená. Měla by být co největší a co nejlépe vyzbrojená, pak má odstrašující sílu,“ tvrdí.
Polsko velkolepým záměrům rychle hodlá přizpůsobit rozpočet. Mnozí evropští členové stále mají problém dostat se na hranici výdajů na obranu doporučenou v NATO, tedy na dvě procenta hrubého domácího produktu. Varšava, která byla k záměrům Moskvy vždy podezíravá, tuto mez ve velké míře respektovala. A letos se patrně dostane na její dvojnásobek.
Čtyři procenta HDP přitom v posledních letech na zbrojení nevynakládají ani Spojené státy a polská vláda se halasně chlubí tím, že tak nejspíš bude premiantem vojenského paktu. V praxi to bude znamenat zvýšení rozpočtu na obranu o desítky miliard zlotých, čtyři procenta HDP představují 130 miliard zlotých (zhruba 650 miliard korun).
Premiér Mateusz Morawiecki přitom zdůraznil, že země se na tuto hranici dostane, pokud letos dorazí očekávané zbraně. Varšava si v USA objednala například systémy protivzdušné obrany Patriot, raketomety HIMARS a tanky Abrams. Z Jižní Koreje má mimo jiné dostat tanky K2 a obdobu dnes už legendárního amerického raketometu HIMARS – K239 Chunmoo. Čeká také stíhačky F-35 a různé drony, investuje i do satelitních dat. Otázka bezpečnosti může být silným tématem blížících se parlamentních voleb a je možné, že PiS se pokusí těžit ze své akčnosti v tomto směru.
Polských ambicí si zároveň stále více všímají západní média, která hovoří o tom, že osmatřicetimilionová země má poprvé od pádu komunismu šanci dosáhnout vlivu odpovídajícímu své velikosti. A podotýkají, že v ní stále rezonuje výrok francouzského exprezidenta Jacquese Chiraca, který v roce 2003 postkomunistickým státům vzkázal, že propásly příležitost držet ústa, když podpořily americký záměr invaze do Iráku.
Dnes situace není jiná. Pokud podzimní volby nepřinesou zvrat, bude Polsko svůj vojenský vliv v Evropě rozhodně uplatňovat ve prospěch transatlantických vazeb na úkor francouzských plánů na budování společné evropské armády. Dá se také očekávat posilování vojenské spolupráce Polska s Pobaltím a severskými státy, případně s Českem a Slovenskem.
Rozhodně ne ideální vztah Varšavy k Bruselu a zášť PiS vůči Německu však mohou limitovat polské postavení v Evropě. EU v důsledku dlouhodobých sporů Polsku aktuálně blokuje prostředky z plánu postpandemické obnovy v době, kdy země trpí vysokou inflací a vláda by zřejmě ráda využila unijní finance na projekty, které jí mohou pomoci uspět ve volbách. Po Berlínu Kaczyński zarputile žádá válečné reparace. Pozorovatelé přitom míní, že pokud Polsko nepřestane se spojenci bojovat, nedokáže svůj vliv plně rozvinout a zhodnotit.
