Rozšíření skupiny až o desítky nových členů, oslabení dolaru coby globálně používané měny a vytvoření mocenské protiváhy vůči Spojeným státům a jejich spojencům. To jsou hlavní cíle dosud nejambicióznějšího 15. summitu rozvíjejících se ekonomik BRICS, tedy Brazílie, Číny, Indie, Jihoafrické republiky a Ruska, který začíná v úterý v jihoafrickém Johannesburgu. Naplnit odvážné vize však bude podle světových agentur složité, především kvůli odlišným zájmům jednotlivých zemí.
„Chceme, aby se skupina BRICS stala silnější politicky i finančně,“ shrnul program nadcházejícího třídenního jednání brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva. Ten se na summitu osobně potká se svým čínským protějškem Si Ťin-pchingem, jihoafrickým prezidentem Cyrilem Ramaphosou a indickým premiérem Naréndrou Módím. Rusko bude nakonec zastupovat jen ministr zahraničí Sergej Lavrov.
Na šéfa Kremlu Vladimira Putina byl totiž vydán zatykač Mezinárodním trestním soudem kvůli únosům ukrajinských dětí do Ruska během probíhající války na Ukrajině. Putin by se tak v případě své fyzické přítomnosti v Johannesburgu vystavoval riziku zatčení, na schůzku se však připojí prostřednictvím videokonference.
Pozvánku dostali také lídři přibližně čtyřiceti států, které projevily zájem o členství v BRICS (23 z nich již podalo formální přihlášku). Právě první rozšíření uskupení od roku 2010 bude jedním z nejdůležitějších bodů summitu. Mezi hlavními kandidáty jsou například Argentina, Egypt, Indonésie, Írán, Saúdská Arábie nebo Spojené arabské emiráty. Jde tedy převážně o rychle se rozvíjející ekonomiky, které jsou znepokojené vzrůstajícím napětím mezi USA a Čínou a chtějí hrát na globálním poli výraznější roli, případně zbavit svět západní dominance, píší agentury.
„Státy globálního jihu nechtějí, aby jim někdo říkal, koho mají podporovat a jak se mají chovat. Jsou nyní dostatečně silné, aby zaujímaly vlastní stanoviska,“ podotýká jihoafrický vyslanec pro Asii a BRICS Anil Sooklal.
Sbližování těchto zemí pochopitelně znamená hrozbu pro Západ. „Skupina BRICS už v současné době reprezentuje téměř polovinu světové populace, a pokud by do ní byli přijati všichni potenciální zájemci, představovala by zhruba 45 procent globálního hospodářství,“ varuje redaktor deníku The Financial Times Alec Russell. Agentura Bloomberg zase odhaduje, že ekonomický výkon rozšířené BRICS by mohl do roku 2040 dvojnásobně překonat hrubý domácí produkt skupiny G7, které se blok snaží konkurovat.
Vedle přijímání nových členů povedou lídři BRICS také rozhovory na téma, jak omezit používání amerického dolaru ve vzájemném obchodě a jeho nahrazení vlastními měnami. Pro Rusko je summit další příležitostí, jak ospravedlnit svou invazi na Ukrajinu, ke které řada afrických, asijských či latinoamerických zemí chová neutrální stanovisko.
Západní komentátoři nicméně dodávají, že ačkoli BRICS po více než patnácti letech své existence „nabírá momentum“, dosáhnout jakékoli dohody bude pro jednotlivé aktéry velmi obtížné. Například Brazílie odmítá rychlé rozšiřování skupiny, protože se obává pošramocení vztahů s USA. Čína by zase podle ředitele SOAS China Institutu na Londýnské univerzitě Steva Tsanga chtěla využít platformy k tomu, aby se stala světovým vůdcem číslo jedna.
„Si Ťin-pching se nesnaží porazit Ameriku ve stávajícím liberálním mezinárodním řádu ovládaném Spojenými státy. Jeho dlouhodobým cílem je změnit světový řád na čínsko-centrický. Proto Číně dává smysl spolupracovat s globálním jihem, který má daleko více obyvatel než západní demokracie a je převážně řízen autoritářskými režimy,“ upozorňuje Tsang.
Tyto čínské ambice se ovšem nelíbí Indii, jež má navíc s Číňany dlouholeté spory o vymezení vzájemných hranic. S rolí pouhého „čínského vazala“ by se určitě nesmířilo ani Rusko. Summit se navíc koná v době, kdy prezident Si čelí velkému tlaku na domácí politické scéně kvůli přetrvávajícím hospodářským problémům země.
„K tomu, aby si Si Ťin-pching naklonil rozvojové země, potřebuje nabídnout velkorysé balíčky pomoci, financí a dohod o spolupráci. Na to ale vzhledem k nynějšímu stavu čínské ekonomiky není Peking moc dobře vybaven,“ míní Jün Sun, šéfka washingtonského think-tanku Stimson Center.
