Bernie Sanders. Kandidát, který chce bohatým brát a chudým dávat | E15.cz

Sanders oslovuje mladé a opomíjené. Jeho vize však děsí Wall Street

Pavla Palaščáková

Chceme vládu, která reprezentuje nás všechny, ne vládu pro nejbohatší jedno procento. Trump je nejnebezpečnějším prezidentem naší historie. Když pracujete 40 hodin týdně, nemůžete být na hranici chudoby. Minimální mzda musí vzrůst na 15 dolarů za hodinu. Zdravotní péče je právo, ne privilegium. Musíme zdanit pojišťovny a farmaceutický průmysl. Školy musí být zadarmo. A kde na to vezmeme?

Zdaníme spekulace na Wall Street. Před lety jsme pomohli Wall Street my, teď je jejich čas, aby pomohli střední třídě. Bernie Sanders v kostce – seznamte se.

První kolo demokratických primárek v Iowě přineslo překvapení, když se čela adeptů na prezidentskou nominaci vyhoupl Pete Buttigieg. Vzhledem k těsnému výsledku a chaosu při sčítání se však za vítěze prohlásil i před hlasováním favorizovaný Bernie Sanders. Podle průzkumů by se mu mělo dařit i v úterním klání v New Hamsphire. Osmasedmdesátiletý politik z levého křídla Demokratické strany považuje pro celkový úspěch za klíčové zajistit si pozici silného kandidáta do volebního superúterý 3. března, kdy se bude hlasovat v patnácti státech včetně významné Kalifornie.

„Bernie je silnější, než si lidé myslí. Finanční trhy se všeobecně budou muset vypořádat s faktem, že může nastat panika, jelikož se Bernie Sanders stává věrohodným kandidátem na nominaci,“ řekl CNBC Jeffrey Gundlach z investiční společnosti DoubleLine Capital už před startem primárek. Wall Street přitom svého „úhlavního nepřítele“ Sanderse dlouho nebrala příliš vážně. Finančníci patrně měli sklon věřit, že nominaci má téměř jistou umírněný někdejší viceprezident Joe Biden. Před jeho neúspěchem v Iowě však mohou těžko zavírat oči.

Analytici připomínají, že trhy nemají rády nejistotu a je těžké si představit někoho, kdo může být pro kapitalistický systém větší nejistotou než politik, který se sám označuje za demokratického socialistu a vyzývá k politické revoluci. Znepokojena přitom může být řada odvětví – Sanders slibuje daň pro bohaté, rozdělení velkých bank či obnovení desítky let platného zákazu vývozu ropy z USA, který byl zrušen za Obamovy administrativy. Senátor za Vermont je navíc velkým odpůrcem soukromého zdravotního pojištění a volá po národním pojištěneckém programu a zastropování výdajů za léky.

Čím víc voličů, tím lépe

„Má zanícené příznivce. Trhy ho odepsaly předčasně,“ varoval před týdnem dle CNN i Greg Valliere z AGF Investments. Silnou loajalitu a nadšení Sandersových sympatizantů potvrzují i průzkumy. Jeho preference jsou stabilní a nepropadly se, ani když v říjnu prodělal infarkt. Podle některých názorů by tato oddanost v situaci, kdy se demokratické hlasy tříští mezi řadu kandidátů, mohla být dostatečnou zbraní k vítězství v primárkách.

Hlavní otázkou by ale pro demokraty mělo být, zda je také schopný porazit Donalda Trumpa, který se s nejvyšší pravděpodobností bude za republikány ucházet o obhajobu prezidentského křesla. Sanders je přesvědčen, že podstatné bude dostat k urnám co nejvíc lidí. „Je prostou pravdou, že k porážce Donalda Trumpa potřebujeme největší volební účast v historii americké politiky – to je fakt,“ prohlásil nedávno na shromáždění v Exeteru v New Hampshire. „To znamená, že musíme do politického procesu vtáhnout lidi, kteří se ho obvykle neúčastní,“ dodal.

Senátorovi se daří lovit hlasy mezi voliči hispánského původu a mladými bílé i černé barvy pleti. Sanders totiž připustil, že jeho minulá kampaň v roce 2016 byla „příliš bílá a mužská“ a poučil se. Zaměstnal mnoho lidí na práci s různými komunitami a získal podporu mladých, ženských, progresivních hvězd jako Alexandria Ocasiová-Cortezová a Ilhan Omarová.

Paradoxní přitom je, že vůbec nejstarší prezidentský kandidát má problémy s přesvědčováním starších Američanů. Jeho štáb připouští, že se potřebuje dostat k srdcím bílých a černých voličů ve věku 40–60 let bez vysokoškolského vzdělání, tedy k lidem, kteří preferují Bidena. Doufá, že mladí fanoušci senátora na své rodiče a prarodiče zapůsobí. To však nemusí být snadné. Tato generace možná nemůže Sandersovi odpustit, že za studené války měl větší pochopení pro kubánského vůdce Fidela Castra než pro prezidenta Ronalda Reagana a své líbánky strávil v Sovětském svazu.

Riziko i osvěžení

Celkově se dá říci, že snad žádný jiný demokrat, který by se rád dostal do finále souboje o Bílý dům, nevzbuzuje tak protichůdné emoce. Pro část strany je Sanders natolik nepřijatelný, až v poslední době vzniká dojem, že ho někteří její představitelé touží porazit více než Trumpa.

Řada demokratů zřejmě nepovažuje Sanderse za „svého“. Rodák z Brooklynu začínal jako studentský aktivista, později byl zvolený starostou města Burlington, na počátku devadesátých let se stal členem Sněmovny reprezentantů a v roce 2007 senátorem. V sedmdesátých letech byl členem menší krajně levicové strany a poté působil jako nezávislý. K demokratům se dlouho odmítal plně přičlenit, loni nakonec podepsal prohlášení, že kandiduje jako demokratický kandidát a bude se tak v případě zvolení prezidentem chovat.

Pro demokratické elity tak bylo šokem už to, že se Sandersovi minule dlouho dařilo držet krok s jimi protežovanou kandidátkou Hillary Clintonovou. Její porážka v duelu s Trumpem potom příznivce progresivního politika jen utvrdila v myšlence, že strana potřebuje autentického kandidáta, jenž není spojen s establishmentem.

Sandersovi politickými intrikami unavení sympatizanti jeho radikální postoje nepovažují za riziko, nýbrž za příjemné osvěžení. Lidé mu důvěřují, protože skoro stejné názory zastává celou svou dlouhou politickou kariéru. „Nemyslím, že by si ho někdo někdy dokázal koupit,“ prohlásila podle webu Vox Elaine Gatchellová, která pro něj hlasovala v roce 2016 a letos se chystá zase.

Důležité je také to, že Sanders budí emoce. Jeho plamenné výpady proti sociální nerovnosti přijdou mnohým přitažlivé. Jiní Sandersovi svým způsobem v žertu oplácejí stejnou mincí v duchu jeho výpadů proti majetným.

Minulý týden při primárkách v Ohiu kolovaly internetem fotografie jeho volebních plakátů, které mu recesisté odstřihávali v půli a chybějící polovinu nahrazovali vzkazem: „Bernie, ty jsi měl plakát a já ne, tak jsem si půlku vzal. Jistě to chápeš.“

 

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!