Škrtali moc, změnili málo. Čtěte, které jsou hlavní chyby a mýty provázející záchranu Řecka

Poslední pomoc pro Řecko bude ve výšce 15 miliard eur

Poslední pomoc pro Řecko bude ve výšce 15 miliard eur Zdroj: Reuters

Řecko, vlajka
2
Fotogalerie

Operace na záchranu zadluženého Řecka se svým rozsahem zapíše do hospodářských dějin. Již nyní lze ale bilancovat její úspěšnost. Atény nyní po dlouhých letech opouštějí záchranný program a vracejí se na finanční trhy. Německý deník Handelsblatt při této příležitosti bilancuje, které chyby a mýty pokusy o uzdravení řecké ekonomiky provázely.

5 největších mýtů

1)   Řecko je prolezlé korupcí, peníze se vyhodily oknem

„Že se celý záchranný balíček v Řecku utopil, je mýtus,“ říká Jörg Rocholl, prezident soukromé Evropské školy managementu a technologií v Berlíně. Je pravda, že většina finančních prostředků skončila u bank a investorů, ale šlo o splácení dluhů či kapitálovou podporu řeckým bankám.

Ze zhruba 290 miliard eur vyplacených od května 2010 použilo Řecko více než 80 procent k refinancování dluhu. „To zahrnovalo přesunutí dluhu od soukromých k veřejným věřitelům, od Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu k evropským daňovým poplatníkům,“ říká Rocholl.

2)   Mezinárodní měnový fond byl při záchraně ten „zlý muž“

Na začátku programu byl MMF velmi přísný vůči rozpočtovým požadavkům, na konci programu zase pesimistický ohledně dalšího ekonomického vývoje Řecka. Postupně ale fond přehodnotil svůj přístup, když si uvědomil, že úsporný program byl příliš tvrdý.

Byl to však také Mezinárodní měnový fond, který vyzval ke snížení dluhu. Iniciativa nicméně selhala kvůli odporu Evropy. Z toho důvodu se fond nakonec odmítl účastnit třetího záchranného balíčku.

3)   Řekové jsou líní a nešetřili

Stereotyp líných Řeků nikdy neplatil. V roce 2014, uprostřed krize, pracoval průměrný Řek 2035 hodin ročně. Oproti tomu Němci v průměru pracovali 1363 hodin za rok. Další mýtus říká, že řecký penzijní systém je mnohem příznivější než například ten německý. Na začátku krize, v roce 2010, ale odcházeli Řekové i Němci do důchodu přibližně ve stejnou dobu.

4)   Německo na záchraně vydělává

Od roku 2010 Německo utržilo přibližně 2,9 miliard eur na úrocích z řeckých půjček. To ale neznamená, že by Německo na krizi vydělávalo. Mezinárodní věřitelé, mezi nimiž je i Německo, nedávno Řecku odpustili část závazku. Celková výše odpuštěného dluhu se vyšplhala na 34 miliard eur.

Německo Řecku půjčilo s výrazně nižším úrokem, než je obvyklé. Zpátky peníze dostane za hodně dlouhou dobu a mezitím je mohlo použít někde jinde. Další miliardy poskytlo Německo Evropskému stabilizačnímu mechanismu, tedy fondu finanční pomoci pro země platící eurem.

5)   Řecká krize už je u konce

Podle čísel to vypadá, že Řecko má ještě větší dluhy než na začátku krize. Investorům momentálně nabízí vysokou 4,3% návratnost svých desetiletých dluhopisů. V současné době má země rezervu ve výši 24 miliard eur, ze které by byla schopna hradit své výdaje přibližně následující dva roky.

Potom by se ovšem mohly objevit další problémy. Mezinárodní měnový fond předpokládá, že od roku 2027 se bude dluh opět zvyšovat a kritizuje vládu, že chce některé reformy zrušit, nebo že je dostatečně nezavedla. Ekonomické podmínky pro firmy navíc v Řecku stále nejsou dobré.

5 největších chyb

1)   Politici podcenili rozsah krize

Téměř všichni politici dnes připouštějí, že na jaře roku 2010 podceňovali rozsah řeckých problémů. Nedokázali si představit, a nejspíš ani připustit, že by se země eurozóny mohla ocitnout v tak hluboké krizi.

„Tato nejistota snížila důvěru trhů v politickou soudržnost eurozóny. Způsobila, že se krize v Řecku stala krizí eura," říká ekonom Lucas Guttenberg. Měnová unie v roce 2010 však neměla zkušenosti s řešením takových komplikací.

2)   Ušetřili až moc, změnili příliš málo

Řečtí věřitelé měli od začátku jasno ve způsobu, jak zemi vrátit do zajetých kolejí: škrty. Přísná rozpočtová omezení ale stáhla Řecko ještě hlouběji do recese. Mezinárodní měnový fond později přiznal, že by bývalo lepší se soustředit na reformy, ne na šetření. „Společně s Argentinou je Řecko jednou z mála zemí, pro které obvyklý přístup fondu nefungoval,“ říká Daniel Gros z Centra pro evropská politická studia.

3)   Škrty přišly pozdě

Mnoho odborníků zpětně přiznává, že škrty měly přijít dříve. V roce 2012 se soukromí investoři museli vzdát kolem 100 miliard eur. Tento krok se ale měl uskutečnit už na začátku programu, na jaře 2010. Guttenberg předpokládá, že by to vedlo k rychlejší finanční stabilizaci země.

4)   Špatné sliby

Opakované falešné sliby táhly záchranu Řecka ke dnu. Například věřitelé konzervativní vlády Antonise Samarase se zavázali snížit dluh, pokud země splní požadavky druhého záchranného balíčku. K ničemu takovému ale v roce 2014 nedošlo, přestože tehdejší vláda byla na správné cestě.

To bylo také jedním z důvodů, proč se v roce 2015 dostala k moci levicová vláda strany SYRIZA. Právě ona byla první, kdo uspořádal referendum ohledně chystaných reforem. Řecká ekonomika, která se právě zotavila, po něm začala zase upadat.

Řecko ale nebylo jako jediné zasažené falešnými sliby. V roce 2015 tehdejší spolkový ministr financí Wolfgang Schäuble přesvědčil neochotnou frakci Unie, aby odsouhlasila třetí záchranný balíček, a slíbil, že se bude účastnit i Mezinárodní měnový fond. Už tehdy ale bylo jasné, že fond nebude přispívat, dokud nedojde k nějakému snížení dluhu. Tři roky se Evropská unie s MMF hádali, aby nakonec fond z účasti vycouval.

5)   Komunikace vázla

„Největší chyba se stala hned na začátku. Nikdo neměl dovolit, aby eurozóna vzbuzovala dojem, že při pochybnostech propustí svého člena,“ říká Guttenberg. “Už tehdy se mělo jasně říci: Budou to bolestivé škrty, ale měnová unie je nevratná a zajistíme, aby to tak zůstalo. A bude to stát peníze.“

Jenže to se přesně nestalo. Zejména němečtí politici odmítli připustit, že se nedá vyhnout odpuštění části řeckého dluhu. Řekům zase nikdo nevysvětlil, jaké jsou výhody záchranného programu, jako třeba modernizace jejich regulacemi svírané ekonomiky.