Smogová kalamita je odvrácenou stranou života v mnoha metropolích. Opakovaně jimi trpí například v Číně, ta asi vůbec dosud nejhorší se ovšem odehrála v Evropě, před 65 lety v Londýně.
Někdy může realita předstihnout i lecjaký katastrofický film. Londýňané byli na své smogové mlhy zvyklí, něco takového ale dosud nezažili. Večer 5. prosince 1952 klasická londýnská mlha, podle zabarvení již familiárně zvaná „hrachovka“, dále zhoustla a viditelnost klesla na několik málo metrů. Jízda autem se stala nemožná, mnozí lidé nechali vozy uprostřed ulice a dál se vydali pěšky.
Ne že by si příliš pomohli. V následujících dnech až do 9. prosince dosahoval smog takové hustoty, že lidé bloudili i tam, kde se běžně dobře vyznali. Při pohledu na sebe sama prý nebylo vidět dále než k pasu a pokud natáhli ruku, nedohlédli ani na svou dlaň. Pohybovat se tak bylo možné jen hmatem podél zdí.
Pochopitelně vypadla veškerá povrchová doprava, všechny veřejné akce či shromáždění i školní výuka. Chodci byli pokrýváni sazemi a dusili se kašlem. Člověk však nebyl uchráněn ani uvnitř budov.
Smog se rozlézal doslova všude, ani v nemocnici nebylo možné dohlédnout protější zeď. Nulová viditelnost byla jednou stranou problému, druhou závažnější byly zdravotní následky. Již krátce po odeznění nejhoršího bylo zřejmé, že během smogové kalamity zemřelo třikrát více Londýňanů oproti běžnému průměru.
Dýchací potíže či slabost srdce si podle pozdějších údajů vyžádaly 12 tisíc životů, jen ve věkové skupině 65 až 75 let stoupla úmrtnost o 235 procent. Tehdejší koncentrace oxidů síry přesáhly současné normy osminásobně.
Největším znečišťovatelem byla lokální topidla na uhlí, které si lidé po válce mohli opět dovolit a která roztápěli tím více, čím bylo chladněji. Ke znečištění přispíval i průmysl, rozmáhající se automobilová doprava a také tepelné elektrárny často téměř v centru města.
Nezvyklá oblast vysokého tlaku vzduchu držící chladný vzduch pevně u země spolu se zplodinami spalování uhlí při vysoké relativní vlhkosti měla za následek kondenzaci a vznik vražedného smogu. „Velký smog“ z roku 1952 nakonec přispěl k zásadnímu přehodnocení přístupu ke znečištění ovzduší a životnímu prostředí vůbec. První vlaštovkou byl zanedlouho City of London Act, zákon regulující vytápění domácností i použití pevných paliv v průmyslu.
