Skupina OPEC+ zahrnující členy Organizace zemí vyvážejících ropu a další těžaře včetně Ruska se dohodla na zvyšování dodávek. V únoru by měly stoupnout o 400 tisíc barelů denně. Ropné země tak dávají najevo, že se příliš nebojí delších dopadů varianty omikron na poptávku po surovině. Otázka je, jestli se všem státům podaří vyčerpat přidělené kvóty. Prosincová čísla z Ruska naznačují, že dosáhlo svého těžebního limitu.
Kartel se drží plánu postupně obnovovat produkci omezenou během pandemie. Ropě se v uplynulých měsících v souvislosti s vakcinací a globálním ekonomickým oživením dařilo. Loni zaznamenala největší růst cen za několik let.
Cena ropy typu Brent šla v závěru uplynulého roku meziročně vzhůru o padesát procent a nyní šplhá k osmdesáti dolarům. Lehká americká ropa WTI si polepšila dokonce o 55 procent, v současnosti se prodává za necelých 77 dolarů.
Co určuje cenu ropy
„Rok 2021 měla ropa skvělý, podpořený poklesem zásob v souvislosti se zotavením poptávky,“ řekl Bloombergu komoditní analytik UBS Giovanni Staunovo. Podotkl, že trh tak na počátku letošního roku zůstává závislý na produkci zemí OPEC+.
Je však otázkou, jak se těžařské země popasují s dobýváním většího množství suroviny, pokud poptávka poroste. Rusku se už v závěru uplynulého roku navzdory velkorysým kvótám v rámci OPEC nepodařilo těžbu ještě zvýšit, uvedla tento týden agentura Bloomberg. Odhaduje, že prosincová těžba byla o desítky tisíc barelů denně pod dohodnuté možnosti.
„Důležité je, že Rusko v prosinci nezvýšilo produkci, což by mohlo být známkou, že se blíží ke své kapacitě,“ domnívá se podle AFP i komoditní analytik banky SEB Bjarne Schieldrop.
Země donedávna zvedala těžbu postupnou obnovou provozu vrtů odstavených v roce 2020 v souvislosti s pandemií. Nyní už ale zřejmě bude další nárůst závislý na nových projektech.
„Jsme blízko plného využití volné kapacity a další zvyšování produkce podpoří nové vrty,“ uvedl už na konci listopadu představitel Lukoilu Pavel Ždanov.
Rosněfť, ruská ropná jednička, nedávno kupříkladu vyhlásila tendry na více než dvacítku průzkumných vrtů v Baškortostánu, které by v příštích letech měly zvrátit útlum těžby v její regionální odnoži Bašněfť. Zároveň pracuje na ambiciózním projektu Vostok Oil v arktických vodách na severní výspě země Tajmyr. „Projekt se úspěšně rozvíjí v souladu se schváleným harmonogramem,“ informovala minulý měsíc firma agenturu Reuters.
Předpokládá se, že do roku 2030 by z těchto severních ropných polí mohly být exportovány až dva miliony barelů denně. Odborníci ale zdůrazňují, že budoucnost poptávky po ropě je nejistá vzhledem k tomu, že v příští dekádě plánuje řada automobilek ukončit výrobu aut se spalovacími motory a k celkovému trendu odklonu od fosilních paliv. Je tak otázka, zda se Rusku vysoké investice do zvyšování těžby vrátí.
V časopisu Nature se dokonce objevila prognóza, že by Rusko do roku 2036 mohlo skončit s bezcenným ropným majetkem, jako jsou ropovody, plošiny a další infrastruktura v nynější hodnotě dvou bilionů dolarů. Naproti tomu členové kartelu, jako jsou Saúdská Arábie či Spojené arabské emiráty, mají nižší produkční náklady a nemusely by být zelenou tranzicí tolik poškozeny.
„Země OPEC mají silnou racionální motivaci, ať už společně, či zvlášť, zachytit většinu budoucí poptávky po ropě a plynu udržením či zvýšením produkce a cenovým vytlačením dalších účastníků z trhu s fosilními palivy,“ píše se v materiálu Nature.
S plněním kvót mají však podle Bloombergu potíže i další země, především Kuvajt, Angola, Nigérie a Malajsie. Na vině jsou vesměs zanedbané investice do nových zdrojů i infrastruktury, což způsobuje úniky. Naproti tomu Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty a Irák mají dostatečné rezervy, podle dohody však nemohou „zastoupit“ v těžbě partnerské země.
