Astronomové budou mít 4. března nečekaný svátek. Povrch Měsíce by totiž ten den měly zasáhnout pozůstatky čínského podpůrného raketového systému Dlouhý pochod, který v roce 2014 pracoval v rámci projektu Čchang-e 5-T1. Tedy pokud do té doby další výpočty neupřesní trajektorii a původ tělesa, jež na sklonku ledna astronom Bill Grey označil za pozůstatek rakety firmy SpaceX.
Grey stojí za projektem Pluto, který profesionální i amatérské astronomy zásobuje softwarem a daty pro pozorování objektů ve vesmíru.
Ať už jde o raketový stupeň jakéhokoli výrobce, celá situace s tímto výrobkem, který skrytě poletuje temným vesmírem, opět přivedla pozornost k problému, jenž může, pokud nebude řešen, potenciálně zatnout tipec veškerým budoucím vesmírným misím lidstva: ke Kesslerovu syndromu aneb hromadění bince kolem planety Země.
A hlavně upoutal pozornost k dosavadní neschopnosti lidstva se s tímto problémem vypořádat. Naději v řešení teoreticky skýtá několik stamilionových projektů, jejichž ostré fáze by se v příštích letech měly rozeběhnout.
„Je možné, že v minulosti již Měsíc několik pozůstatků lidských vesmírných dobrodružství zasáhlo, jen jsme si toho nevšimli,“ uvedl pro agenturu AP astronom Jonathan McDowell s tím, že „někde mezi Zemí a Měsícem“ létá minimálně padesátka zapomenutých motorů a boosterů z dob vesmírného závodu, který v minulém století probíhal mezi USA a SSSR. Nikdo o nich však nic neví – zmizely z radaru a nynější astronomové mají jen málo nástrojů a prostředků, jak je dosledovat.
Astronomové tak zmíněný náraz za pár týdnů využijí alespoň pro nová pozorování a sběr geologických dat. Nebude to ani poprvé a asi ani naposledy, co náraz do povrchu souputníka Země dodá vědecká data. Již třeba v roce 2009 proběhla v okolí jižního pólu mise L-cross, která do měsíčního kráteru navedla dvoutunový druhý stupeň rakety mise sondy LRO.
„Popravdě sledování odpadu v hlubším vesmíru nikdo nedělá. Je ale načase se tomu začít věnovat,“ dodal McDowell. Ten odkázal na fakt, že nižší zemskou orbitu již hlídá třeba nedávno zřízená složka amerických vesmírných sil US Space Force a pokouší se důkladně zmapovat trajektorie možných rizikových objektů. Mimochodem stejnojmenný parodický seriál internetové televize Netflix se Stevem Carellem a Johnem Malkovichem má shodou okolností zítra premiéru své druhé řady.
Zaneřádění nižší orbity se zatím již po dvě dekády snažila vyřešit řada vlád, firem a různých projektů. Patrně nejdále je nyní švýcarská společnost ClearSpace, jež bude pro Evropskou vesmírnou agenturu strhávat z orbity pozůstatky raket Vega. Již podepsaný kontrakt na 104 milionů dolarů firmě zajišťuje, že její „vesmírný popelářský vůz“ pochytá až 1,5 tuny vesmírného odpadu, se kterým se pak kontrolovaně zřítí do atmosféry, v níž shoří.
Ostrá mise ClearSpace-1 je naplánována na rok 2025. Celkové náklady jedné mise by měly činit zhruba 130 milionů dolarů, zhruba 30 milionů firma vybrala od soukromých investorů.
Ve fázi demonstrací technologií je japonská firma Astroscale. Ta loni na sklonku léta otestovala dokovací proces svého systému ELSA, který dokáže za pomoci magnetů zachytit nefunkční satelit, usměrnit jeho orbitu a shodit jej v případě potřeby do atmosféry. Na letošní rok má firma naplánovánu demonstraci funkce systému ADRAS v partnerství s Japonskou vesmírnou agenturou. Tento systém se zaměří zatím jen na sběr dat o charakteristice pohybu většího vesmírného odpadu.
Astroscale v průběhu posledních let obdržela vyšší desítky milionů dolarů třeba od britské či japonské vlády. Za velký úspěch lze ale označit zisk 204 milionů dolarů v rámci devíti kol financování od 28 soukromých investorů.
Astroscale souběžně s vývojem likvidačních prostředků vesmírného odpadu v roce 2020 koupila firmu Effective Space, která vyvíjí zařízení, jež by mělo být schopno napojit se na stávající satelity a prodloužit jim tak živostnost, třeba jen úpravou orbity.
Pozadu nezůstává ani evropský Airbus. Ten už v roce 2018 do speciální sítě zachytil testovací cíl, v roce 2019 pak úspěšně demonstroval svůj projekt RemoveDEBRIS, který úspěšně harpunoval odpad a poté jej přitáhl k základnímu plavidlu. Další experimentální mise však neproběhly, ESA usoudila, že technologie potřebuje další vývoj, a financování přesměrovala k realističtějším propozicím výše zmíněné švýcarské ClearSpace.
Kdo je Elon Musk
Jedním ze způsobů, jak minimalizovat odpad na orbitě, je však také zajištění kontrolovaného návratu raketových stupňů. V tomto ohledu je samozřejmě nejdále SpaceX Elona Muska. Znovupoužitelné rakety vyvíjí i evropská ArianeGroup. Otázkou pak zůstává, zda jsou projekty na chytání vesmírného harampádí k něčemu, když třeba výše zmíněná SpaceX pravidelně na nižší orbitu vynáší desítky komunikačních minisatelitů projektu StarLink.
