Před dvěma tisíciletími vzkvétalo na území dnešní Sýrie záhadné město Palmyra. Ve východní polovině římského impéria nebylo monumentálnějšího sídla.
Sto tisíc obyvatel Palmyry žilo uprostřed pouště a historici si po celé generace lámali hlavy, co drželo město při životě.
Co dělali jeho obyvatelé? Čím se živili? A jak to, že právě tudy vedla jedna z důležitých obchodních cest? Odpověď na tyto otázky přináší výzkum norských a syrských archeologů.
Průzkum ze satelitu
Tým vědců pod vedením Jorgena Christiana Meyera z university v Bergenu zvolil k rozřešení záhad spojených s dávným rozkvětem Palmyry poněkud netradiční přístup. Archeologové nekopali přímo ve městě, ale rozhodli se prozkoumat rozsáhlé oblasti na sever od dávného sídla.
Pro detailní orientaci využili velmi podrobné satelitní snímky. Na nich pak hledali objekty pocházející z antických dob. Vědci tak získali přehled o tom, jak vypadalo a jak se měnilo zázemí velkého města.
Velkým překvapením bylo odhalení značného počtu dávno zaniklých vesnic z antických dob. Největší zvrat v pátrání po tajemstvích Palmyry však přinesl objev zbytků četných vodních nádrží v každé vsi. Celé generace vědců se mýlily, když považovaly Palmyru za „město uprostřed pouště“.
Kolem se rozkládala suchá step zarostlá travou. Díky tomu voda z dešťových srážek nenasákla hluboko do země, ale stékala po povrchu a vytvářela dočasné vodní toky. Místní zemědělci nenechali z této vody odtéct bez užitku ani kapku. Budovali nádrže a hráze a získávali tak vydatné zásoby vody pro období sucha. Voda nesloužila jen lidem, ale byla využívána i k vydatným závlahám. Tím byl zajištěn dostatek potravin pro Palmyru.
Usedlí zemědělci spolupracovali s kočovnými beduíny. Nechávali v období sucha pást stáda kočovníků na sklizených polích a odměnou jim byl trus zvířat, který pole hnojil.
Dokončení článku najdete na webu VTM.cz >>>
