Aktualizováno: EXPO 2025 v Ósace otevřelo své brány. Český pavilon oslovil první tisíce návštěvníků spirálou vitality a přívětivostí
V noci na neděli 13. dubna středočeského času byla širokému publiku otevřena světová výstava EXPO 2025, která letos probíhá v Japonsku, a to na umělém ostrově Jumešima v Ósace. Výstava s mottem „Designing Future Society for Our Lives“ přivítala v prvních hodinách desetitisíce návštěvníků. Mnoho z nich zamířilo i do českého pavilonu.
Spirála inspirace, technologie a tradice
Pavilon České republiky navrhlo pražské studio Apropos Architects a jeho podoba je vizuálním zážitkem sama o sobě. Elegantní spirálová struktura ze skla a dřeva, inspirovaná českým sklářským dědictvím, se v japonském areálu pyšně skví a symbolizuje proudění vitality a neustálý vývoj. Ve dne působí jako zhmotněná energie, v noci pak světelná instalace vytváří příjemné prostředí, které návštěvníky vtahuje dovnitř.
Ostatně v to věří též generální komisař české účasti Ondřej Soška. „Byli jsme vždy národem kreativců, umělců a talentovaných lidí, jejichž um překonával a překonává hranice Česka. A od začátku jsem chtěl, aby tento projekt sloužil jako most – most mezi minulostí, přítomností a budoucností, jako most mezi kulturami Česka a Japonska,“ uvedl.
Český ministr zahraničí Jan Lipavský poté vyzdvihl historické pojítko mezi Japonskem a Českem a roli samotného Japonska v rámci výstav EXPO. Letošní výstava je totiž již třetí, která se zde pořádá. „Česká kultura je v Japonsku ceněna, ovlivnila například tvorbu Alfonse Muchy a řada stávajících umělců jako Rony Plesl, Jakub Matuška či Studio Lunchmeat tento odkaz nyní dále rozvíjejí a pracují s ním,“ řekl při slavnostním otevření pavilonu.
České účasti se s japonskými pořadateli podařilo vyjednat prominentní umístění českého pavilonu na pozemku hned při vstupu do areálu výstaviště. Všechny pavilony obklopuje takzvaný Grand Ring – obrovský dřevěný prstenec, který Guinnessova kniha rekordů uznala jako největší dřevěnou architektonickou stavbu na světě. Jeho autor, renomovaný architekt Sou Fudžimoto, uvedl, že dvoukilometrový kruh za více než pět miliard korun má symbolizovat jednotu národů i sdílení budoucnosti.
Několikerá pocta Česku
Fudžimoto s pořadateli nicméně Česku dopřáli i další poctu: jedné z tuzemských firem povolili jako jediné ze všech vystavujících mít vlastní pozemek věnovaný své expozici. Česká firma Subfossil Oak nahradila stát, který svou účast zrušil, a představila zde projekt Les civilizací tvořený 133 kmeny subfosilních dubů starých přibližně 6000 let. „Les civilizací je nadnárodní expozicí reprezentující všechny národy, které se výstavy účastní,“ vysvětlil šéf firmy Marek Noga.
„Našim projektem jsme oslovili hlavního architekta výstavy Sou Fudžimota,“ pokračoval Noga. S vyjednáváním pomáhal generální komisař české účasti Ondřej Soška i ministr kultury Martin Baxa. Projekt firma kompletně financuje a bude jej po dobu výstavy i provozovat. Rozpočet činí zhruba 270 milionů korun.
Expozice jako kulturní zrcadlo národa
Japonci se tématem výstavy pokoušejí vrátit k původní myšlence pořádání výstav EXPO – tlačí vystavovatele k prezentaci futuristických technologií, udržitelnosti i novátorství. Světové výstavy se totiž od svého počátku proměnily z prezentací průmyslových novinek v platformy, kde národy představují to nejcennější ze své kultury, vědy, technologií i umění. Nejinak tomu je i letos, byť se zajímavým twistem, kterého se chytili též čeští pořadatelé – skloubili totiž nové technologie s řadou tuzemských tradicí.
Český pavilon nese název „The Sculpting Vitality“ (Sochání vitality) a nabízí návštěvníkům takzvanou Návštěvnickou cestu – interaktivní a 250 metrů dlouhou cestu spirálou plnou zážitků – od virtuálních instalací o nanotechnologiích, četné graffiti přes ukázky moderního sklářství až po živé umělecké performance. Cesta vznikla pod vedením světově uznávaného umělce a designéra Ronyho Plesla.
Expozice si klade za cíl prezentovat Českou republiku jako zemi inovací, kultury a kreativity. „Naším cílem je vtáhnout návštěvníky do příběhu, který propojuje minulost s budoucností – s důrazem na udržitelnost, technologii a lidskost,“ uvedl už dříve generální komisař Ondřej Soška.
René – český exponaut
V rámci národní identity má každá země na EXPO svého maskota. Česká republika představila Reného, zeleného mimozemšťana – takzvaného exponauta. Tento zelený tvor, který si získal srdce návštěvníků už během prvních pár hodin od svého představení, nese jméno po legendárním českém skláři Reném Roubíčkovi a ztělesňuje spojení tradice s futuristickým pohledem na svět.
René doplňuje oficiálního maskota celé výstavy – stvoření jménem Mjaku-Mjaku. Tento modro-červený tvor s pěti očima kolem úsměvu a šestým na červeném ocase je podle organizátorů zrozen ze „spojení vody a buněk“ a symbolizuje život a stvoření života jako takové. Svým neobvyklým vzhledem i hravostí se stal vizuálním symbolem EXPO 2025.
Vize, ekologie a odkaz do budoucna navazující na úspěch z roku 1970
Celý pavilon je navržen s ohledem na ekologii a udržitelnost – od materiálů přes provoz až po plánované znovuvyužití částí stavby po skončení výstavy, která bude probíhat až do poloviny října a očekává se, že český pavilon navštíví statisíce lidí. Podle údajů pořadatelů totiž jen v rámci prvního testovacího návštěvního dne navštívilo český pavilon kolem 10 tisíc lidí a v tamní restauraci se vytočilo přes 1200 plzeňských piv.
Pořadatelé – jak čeští, tak japonští – mohou být zatím spokojeni: česká účast není jen pasivní prezentací, ale aktivní výzvou k dialogu o budoucnosti. Světová výstava, která se koná každých pět let na jiném kontinentu, je tak letos více než kdy dřív prostorem pro sdílení nápadů a naděje. A Čechům se na ní daří zanechávat velmi výraznou stopu a získat uznání, stejně jako se podařilo Čechoslovákům na výstavě v roce 1970, kdy též zde, v Ósace, ohromili svět a domácí publikum svojí expozicí.
Účast Československa na EXPO 1970 v Ósace byla výjimečná moderní architekturou a multimediální expozicí. Laterna magika spojovala film, tanec a světelné efekty, čímž fascinovala japonské publikum. Výrazným prvkem byla 22 metrů dlouhá skleněná plastika „Řeka života“ od Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové. Ohromila i výstava českého skla, zejména pak skleněný mrak od zmíněného René Roubíčka. Pavilon tehdy navštívilo téměř 11 milionů lidí a byl oceněn jako jeden z nejlepších na výstavě.
Možná i proto letos Japonci tak moc vsadili na Čechy a tuzemské umělce a firmy a jejich nápady. Zatím se zdá, že to byla sázka na jistotu, která vyšla.
