Virtuální realita (VR) se stává velkým pomocníkem napříč obory. Mohla by najít uplatnění i při rozvíjení jedné z nejdůležitějších lidských vlastností – empatie. Ať už skrze „převtělení se“ do role duševně nemocného, uprchlíka putujícího v Sýrii mezi sutinami domů či odsouzeného vězně. „Pokud by virtuální realita lidem umožnila realisticky prožívat svět očima druhých, mohla by tak odstraňovat nepravdivé stereotypy o některých společenských skupinách,“ řekl na Czech VR Festu Jiří Pasz, který se na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy zabývá destigmatizací lidí s duševním onemocněním.
Technologie virtuální reality vzbuzuje v části společnosti velké nadšení, u jiných však obavy a skepsi. Aktuální výzkumy řeší otázku, zda tato technologie umí pouze zprostředkovat povrchní zážitky, nebo je schopná člověku poskytnout silnou zkušenost srovnatelnou se zážitky z reality.
Jestliže se potvrdí druhá hypotéza, virtuální realita by tak dokázala měnit nastavení mysli a stala by se potenciálně prospěšnou při tvorbě empatie.
„Empatie hraje zcela zásadní roli pro přežití celé naší společnosti. Rozeznávání emocí není ale samozřejmá věc, každý se to musí naučit. Jsou lidé, kteří si tu schopnost nevyvinuli, což způsobuje potíže jim samotným i ostatním,“ míní Pasz a pokračuje: „Doba nám v rozvoji empatie nenahrává. Rodiče s dětmi tráví čím dál tím méně času, výchovu obstarávají chůvy a děti se často cítí osaměle.“
Popsaný segment virtuálních her s cílem prohloubit empatii ovšem nese i českou stopu. Pravděpodobně první českou aplikací tohoto druhu vyvíjí právě Jiří Pasz na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v rámci svého doktorského studia. VR má umožnit stát se osobou s různými duševními chorobami a lépe tak pochopit stavy, pocity a emoce nemocných. Hra by sloužila zejména studentům lékařských, terapeutických a psychologických oborů, kteří by byli schopni snáze se vcíit do kůže pacientů.
Podle Pasze v sobě mají lidé zabudované negativní stereotypy, které získali vlivem okolí a médií. Člověk si tak například uprchlíka, Roma, duševně nemocného nebo kohokoli z nemajoritní skupiny lidí údajně automaticky přeřadí do určité negativní škatulky. Společností ostrakizovaný jedinec posléze naráží na řadu problémů plynoucích z jeho postavení.
Za účelem vcítění se do pocitů jiných proto vzniká mnoho projektů týkajících se například zmíněných uprchlíků. „Minimum lidí se s nimi reálně setkalo a skoro nikdo nemá ponětí, co ti lidé zažívají. Pomocí VR můžete 'vniknout' do uprchlických táborů v Jordánsku nebo Libyi. Je to neskutečně silný zážitek," popisuje Pasz. Jiné podoby virtuální reality člověka přenesou do prostředí Súdánu či Sýrie, na místa vybombardovaných škol a sutin dříve obytných domů.
Další z počinů virtuální reality pro rozvoj empatie je určen pachatelům domácího násilí. Násilníci se najednou stávají obětí. „Násilníci většinou trpí neschopností číst emoce. Poprvé v životě si tak vyzkouší vcítit se do někoho jiného. Zdá se, že to má pozitivní účinky," uvedl Pasz.
Czech VR Fest, jehož mediálním partnerem je E15, představil i interaktivní projekt s názvem The Enemy (Nepřítel). Ten umožní dostat se mezi vojáky znepřátelených stran na Blízkém východě, v Africe a střední Americe. "Hráč" se kupříkladu ocitne v místnosti s palestinským a izraelským vojákem, kteří vyprávějí své reálné příběhy z války, a musí rozsoudit, který z nich je v boji v právu. Průběh hry zhlédněte ve videu:
V aplikaci s názvem Freud-Me se pak hráč zjeví v těle terapeuta a zároveň i pacienta. Nejdříve jako pacient sděluje terapeutovi své problémy. V momentě, kdy se tento proces dokončí, dostává se do role Sigmunda Freuda, hledí sám na sebe, poslouchá se a má sám sobě poradit.
„VR zažívá velký boom aplikací, které mají podpořit empatii, stejně tak je ale možné, že dokáže lidmi manipulovat negativně, způsobit jim fyzickou nevolnost a povzbudit v nich psychopatii. Výzkumy jsou zatím v plenkách, takže nelze dělat stoprocentní závěry," uvedl Pasz.
