Počátkem srpna se vedení maďarské televize Hír ujali noví lidé blízcí premiéru Viktoru Orbánovi. Hned po krátké úvodní poradě přišlo několik novinářů o práci. Maďarská mediální pluralita dostala další mocenský políček od Viktora Orbána – premiéra, který si již od roku 2010 utužuje moc v zemi. V dalším vlivném maďarském médiu se tak podmínkou pro žurnalisty stává bezmezná loajalita vůči vládní moci a Orbán se stranou Fidesz začíná Maďarsko svírat do stále silnějších obručí mediální servility vůči „oficiálním“ názorům většinové vlády. Při nahlédnutí do minulosti strany však odhalíme její pragmatické lavírování na politické mapě. Z původně univerzitního klubu mladých intelektuálů se stala nacionalisticky konzervativní strana, která vzala vítr z plachet i krajně pravicovému hnutí Jobbik.
„Relativní redakční svoboda, která platila za opozičního majitele je ztracena, tohle je stará garda, která se vrací,“ řekl jeden ze zaměstnanců televize Hír poté, co 1. srpna nahradil ve vedení mediálního magnáta Lajose Simicsku nový majitel Zsolt Nyerges. Televize Hír byla předmětem rozsáhlejšího obchodu mezi dvěma zmíněnými podnikatelskými magnáty. Obchod zahrnoval i několik podniků, včetně stavební firmy Közgép. Simicska byl dříve stejně jako Nyerges podporovatel Viktora Orbána, v roce 2015 ho však odmítl dál podporovat a místo toho se přiklonil k nacionalistickému hnutí Jobbik. Simicska potom co Orbán drtivě zvítězil ve volbách, ukončil vydávání opozičního deníku Magyar Nemzet – konzervativně orientovaného deníku, který – svému ideologickému zaměření navzdory – odmítl přistoupit na mediální agendu bezmezné podpory Viktora Orbána. Mimo to Simicska ihned po volbách ukončil i vysílání rozhlasové stanice Láncháíd Rádió a ohlásil změny v televizi Hír. Následně všechny zbývající podniky prodal Nyergesovi.
Změny ve vysílání byly podle Maďarského svazu novinářů (MUOSZ) patrné hned po pár okamžicích po převzetí novým vedením: „Hostem první relace po změnách byl předseda poslanecké frakce Fidesz Máté Koscis a Hír TV několikrát opakovala nedávný Orbánův projev na setkání s příslušníky maďarské menšiny v Rumunsku,“ uvedl svaz.
Obsazování klíčových pozic Orbánovi stoupenci v nejsledovanějších maďarských médiích
Poté, co došlo k indoktrinaci maďarských veřejnoprávních médií populistickou rétorikou strany Fidesz, jsou současné změny v televizi Hír dalším pomyslným dílkem v Orbánově skládačce vlivných mediálních domů, které jsou loajální a nekritické vůči jeho politickým krokům.
Výboje proti médiím jsou vedle neziskových organizací významným středobodem Orbánovy politické agendy. Ta spočívá ve stylizaci do silného, národně uvědomělého premiéra pasujícího se do role bojovníka proti elitám. Zatímco média na tento obraz loajálně přistupují a informují o udatném premiérovi, který statečně čelí vysoce postaveným lidem, umožňují paradoxně Orbánovi stát se největší despotickou elitou od vzniku demokratického Maďarska.
„Paradox Fidesze“ – Přerod z univerzitního studentského klubu na pravicově populistickou stranu
Strana Fidesz je na politické mapě demokratického Maďarska již dlouho. Fidesz, celým názvem federace mladých demokratů, vznikl ještě v roce 1988 před pádem komunistického režimu v Maďarsku. Zpočátku se nejednalo ani tak o plnohodnotnou stranu, jako spíše o univerzitní spolek mladých lidí vystupujících proti komunistickému režimu. Hlavními prioritami pro tehdejší studenty bylo zavedení tržního hospodářství, zapojení Maďarska do evropských struktur a podílení se na evropské integraci. V počátcích nově se instalujícího demokratického systému pak Fidesz reprezentoval názory středo-pravicových, liberálně orientovaných voličů. Strana byla zkraje 90. let spíše elitní a získávala ve volbách okolo 7–8 %. Zlom nastal v roce 1997, kdy členové křesťansko-demokratické skupiny rozpustili svůj poslanecký klub a připojili se v Národním shromáždění k Fideszi. To umožnilo společné skupině poslanců vytvořit tehdy největší poslanecký blok. Následující rok se Fidesz stal největší stranou v Národním shromáždění a se 148 mandáty vytvořil koaliční vládu se dvěma dalšími středo-pravicovými stranami.
Dalších osm let vládla v Maďarsku levice v čele se socialistickou stranou Maďarska (MSZP), která však v poltické mapě zastává pozice sociálně-demokratické středo-levicové strany. V roce 2006 nastal důležitý zlom v moderních dějinách Maďarska, když se na veřejnost dostaly nahrávky, v nichž tehdejší premiér, a do té doby oblíbený leader socialistické strany, Ferenc Gyurcsány na neveřejném povolebním sjezdu strany řekl, že „Maďarsko se podařilo udržet nad vodou jedině díky boží prozřetelnosti, spoustě peněz ve světovém hospodářství a stovkám podvodů.“ Volby v roce 2010 tak byly pro Orbána historickou příležitostí k využití skandálů uvnitř socialistické strany, jejíž neoblíbenost navíc podpořila nejen vládní, ale i hospodářská krize. Premiér Gyurcsány rezignoval a až do voleb roku 2010 vedla Maďarsko úřednická vláda.
Socialistická strana se od propadu v roce 2010 zcela nevzpamatovala ani do letošních dubnových voleb. Od roku 2014 se strana sjednotila ve společný blok s ostatními levicovými stranami pod uskupení zvané Összefogás – „Solidarita“.
Budování kultu osobnosti silného maďarského vůdce, který zemi vyvedl z období „hrůzovlády“ sociální demokracie, koresponduje s mediálním vývojem krátce před parlamentními volbami v roce 2014. V článku agentury Reuteurs z téhož roku řada novinářů z veřejnoprávní rozhlasové stanice MR1 přiznala, že Orbánův tiskový mluvčí rozhoduje, jaké otázky budou v rozhovorech vzneseny a jaké naopak nepřipadají v úvahu. Pro Reuteurs také uvedli, že vedoucí pracovníci vytvořili mediální kult, který nepřipouští jiné než pozitivní vyobrazování Orbána ve veřejnoprávních médiích. Zároveň začalo ve stanici docházet k tomu, že zaměstnanci, kteří s tímto procesem nesouhlasili, byli odsunuti stranou.
Fidesz využil migrační krizi a inspiroval se u krajně pravicového Jobbiku
Přerod strany Fidesz ze středo-pravicové na populisticky orientovanou „národoveckou“ stranu, lze přičíst prostému politickému pragmatismu ze strany Viktora Orbána. Po volbách v roce 2014 vnímal sílící podporu krajně pravicového nacionalistického hnutí Jobbik, který ve volbách získal přes 20 % hlasů. Orbán využil jednoduchosti a radikálnosti, která se skrývá v pravicovém populismu – rozdělování společnosti na dva tábory je snadným nástrojem k upevnění mocenských pozic. „Propuknutí“ a následná medializace migrační krize byla k této transformaci vhodnou příležitostí, obzvláště když v maďarských veřejnoprávních médiích již působili lidé blízcí Fideszi.
Britský deník Guardian těsně před letošními dubnovými volbami uveřejnil sérii rozhovorů se zaměstnanci MTVA. Ti uvedli, že veškeré nastolování témat zpravodajství i publicistiky se točilo kolem hlavních bodů volební kampaně Viktora Orbána. Rozhovory potvrdily, že se veřejnoprávní média podílela na šíření vládou podporovaných lživých zpráv, které měly za cíl podporu právě strany Fidesz Viktora Orbána. Novináři MTVA vypověděli, že v době voleb byly zpravodajství a publicistika primárně využívány ke sdílení vymyšlených negativních zpráv o uprchlících, jejich kriminalitě a hrozbách terorismu. Například útok v Münsteru televize prezentovala jako teroristický čin provedený islamistickými radikály, i když podle německé policie útočník na islámské extremisty napojený nebyl. Zpravodajství se také běžně soustřeďovalo na vymyšlené zprávy o milionech imigrantů, kteří čekají za hranicemi Maďarska.
Celou dobu mediální situaci v Maďarsku kritizuje Maďarský svaz novinářů (MUOSZ), ale i řada mezinárodních organizací, jako například Reportéři bez hranic. U poslední kauzy ohledně Televize Hír má MUOSZ vážné podezření, že financování nyní bude probíhat formou zadávání státní inzerce. V případě potvrzení podezření se pak MUOSZ chce obrátit na evropské instituce ve věci zakázané státní podpory – „žádný zákon nedává vládě právo, aby ze státních prostředků zabezpečovala výhody pro média, která ji podporují,“ upozornila organizace MUOSZ.
Filozofie Orbánovy „demokracie“ – snadno manipulovatelná veřejnost a servilní média
Jak se bude mediální i politická moc Orbána utužovat dál? Intenzivnější omezování mediální svobody novinářů a potírání oponentních názorů – dokonce i z řad národně-konzervativních pozic, poukazuje na stále zhoršující se vyhlídky na budoucí vývoj demokracie v Maďarsku. Do jaké podoby může demokracii dovést stálé utužování moci jedné strany a jednoho člověka v zemi ve střední Evropě? To jsou otázky, které budou v budoucnu trápit nejen Maďarsko, ale i ostatní země, kde sílí tendence omezování mediální plurality a kritické občanské společnosti. Nutno poznamenat, že i pro řadu českých politiků je Viktor Orbán zosobněním bojovníka proti vybájeným evropským, neomarxistickým, multikulturním, zkorumpovaným (přívlastky podléhají obvykle čistě libovůli autora) elitám. Při odhlédnutí od tohoto mýtu jde pouze o pseudobojovníka, který si jen utužuje moc a likviduje kritické a opoziční názory.
Filozofie Orbánovy demokracie je krátkozraká a pragmatická. Tato „demokracie“ se pohybuje v perspektivě aktuálních medializovaných nálad a vizí, u kterých rozhodují emoce, kdežto kritické myšlení je upozaděno. Takováto vize „demokracie“ chce snadno manipulovatelnou společnost a média servilní vůči státní moci. To je však cesta k pouhé pseudodemokracii. Je nutné si uvědomit normativní význam demokracie, který netkví v pouhém naplnění „vůle lidu“ jednou za čtyři roky, ale obsáhlejší koncepci svobodné společnosti, kde mimo jiné existují na vládě nezávislá média a informovaná veřejnost. Tyto dva principy jsou však ve vizi (nejen) Orbánovského pojetí „demokracie“ zásadními překážkami.
