Na hustou atmosféru, v jaké se odehrávají současné rozhovory mezi Prahou a Stockholmem o gripenech, není ani jedna ze stran zvyklá. Každým dalším dnem je více než pravděpodobné, že Česká republika míří k zásadnímu rozhodnutí o nákupu čtyřiadvaceti bojových letounů F-35 a ostatní varianty jsou stále větší sci-fi. O tom, že americké stroje budou během několika týdnů vybrány jako budoucí hlavní výzbroj vzdušných sil, nepanuje příliš pochybností. I nebývale přímé signály politiků a samotné armády hovoří velmi jasně.
Ve stínu tohoto rozhodování ale probíhají i další rozhovory, pro nejbližší budoucnost nadzvukového letectva daleko důležitější. V nich si chce Praha pojistit současný pronájem čtrnácti švédských supersoniků Jas-39 Gripen až do roku 2035. Tedy provozovat je do chvíle, kdy budou F-35 plně začleněné do výzbroje a definitivně přeberou všechny úkoly nadzvukového letectva vzdušných sil české armády.
V téhle oblasti proto už několik měsíců panuje poměrně zajímavá situace. Na jedné straně ministerstvo obrany jedná o nové podobě svého nadzvukového letectva výhradně se Spojenými státy, souběžně s tím si ale musí u Švédů – se kterými o nákupu nových letounů odmítá mluvit, protože k tomu prý nemá mandát od vlády – vyjednat prodloužení pronájmu gripenů.
Kompromis a dočasné řešení
Ta situace byla zkrátka dost zamotaná na to, aby v ní nenastal problematický zvrat. A ten moment přišel. Letos v červenci. Na stole se totiž spolu se švédskou nabídkou na prolongaci pronájmu stávajících čtrnácti supersoniků čtvrté generace Jas-39 Gripen – nadneseně tedy „švédských čtyřek“ – objevil ještě jeden dokument. Sportovní hantýrkou byl nejspíš zamýšlený jako takový „game-changer“, který měl změnit dosavadní průběh hry o budoucí podobu českého nadzvuku.
Jenže to se tak úplně nestalo. Stockholm totiž velmi stojí o to, aby Česká republika dál plnila roli výrazného referenčního zákazníka pro gripeny. A tak přišel i s tímto návrhem – po konci pronájmu si zdarma nechte všech čtrnáct dnešních gripenů a my k tomu navrch přihodíme ještě tucet nových strojů Jas-39 Gripen E.
„Švédsko nemá dovoleno zveřejnit úplnou a detailní oficiální nabídku. Jsme si zcela jisti, že pokud by byla nabídka řádně projednána s českým ministerstvem obrany, bude výrazně nižší než americká nabídka,“ prohlásil Mikael Franzén, marketingový ředitel švédského leteckého výrobce Saab Aeronautics.
Ministerstvo obrany pak kontrovalo na svém webu, kde zřídilo speciální sekci pro reakce na nepřesné a zavádějící informace k F-35: „Česko potřebuje 24 strojů. Potřebovalo je vždycky a vyplývalo to i ze strategických a koncepčních materiálů. Pronájem 12 + 2 letounů byl kompromis a dočasné řešení, které taktickému letectvu neumožňuje plnit zdaleka všechny úkoly.
Od Švédska bychom tedy dostali 14 strojů na dožití, a aby letectvo mohlo fungovat, museli bychom si místo dosluhujících Gripenů C/D koupit minimálně dalších 12 letounů E a dvojmístné F, což by bylo celkově neefektivní. A to zejména s ohledem na již mnohokrát řečené, to jest, že se jedná o stroje čtvrté, případně čtvrté pokročilé generace, které řeší budoucnost taktického letectva jen na velmi krátkou dobu a neposkytují zdaleka tolik schopností jako letouny páté generace.“
Staré rány ožívají
Už tak napjatá situace se ještě více zašmodrchala. A prosakující informace a rozhovory se zástupci obou stran dokládají, že ani jedna nemá v současnosti pro tu druhou pěkné slovo. Takhle obranné partnerství skutečně nevypadá. Zarážející je celá situace o to víc, že gripeny jsou už v Česku od roku 2005 a Stockholm za ně během té doby vyinkasoval desítky miliard korun. Dlužno poznamenat, že podivné napětí, které dnes doprovází rozhovory Prahy a Stockholmu, je částečně i důsledkem historického chování českého ministerstva obrany.
Pojďme se na chvíli vrátit o deset roků zpátky, abychom si ten moment připomněli. První desetiletý pronájem gripenů se blížil ke svému konci a rezort pod (formálním) vedením Petra Nečase, Vlastimila Picka a následně Martina Stropnického situaci řešil velmi pozdě a zřejmě jí ani nevěnoval tolik pozornosti. Nastala tak jasná konstelace – pokud Česká republika nechtěla ztratit schopnost nadzvukového letectva, jinou reálnou možnost než prodloužení stávajícího pronájmu neměla.
Švédové tak jednoduše získali velmi pohodlnou pozici, v níž si mohli diktovat. A nový desetiletý pronájem s dvouletou opcí, celkově tedy do roku 2027, jim vlastně připadl velmi lehce, aniž by se museli snažit. Česká republika v té chvíli prostě tahala za kratší konec provazu a v ruce neměla žádné páky. O to tvrdší střet s realitou musejí zástupci švédské vlády a její exportní obranné agentury FMV od loňského roku prožívat. Nyní jsou totiž právě Švédové v oné méně lichotivé a náročnější roli.
Dlouhodobý nepoměr
Že by se nakonec prodloužení pronájmu švédských supersoniků do roku 2035 nepodařilo dojednat, dnes není příliš reálné. Jak Praha, tak Stockholm mají v téhle části kontraktu stejný zájem. Tedy současnou podobu spolupráce prodloužit. Co už ale zůstává méně jasné, je to, jakým způsobem budou Česko a Švédsko kooperovat v situaci, kdy definitivně padne rozhodnutí, že budoucností české protivzdušné obrany jsou F-35, a nikoli gripeny. Rozjeté kontrakty, jako je nákup nových bojových vozidel pěchoty CV90, to neohrozí. To by byl problém především pro švédský byznys. Dá se ale čekat, že se ještě více zdůrazní už tak velké rozdíly ve vzájemné obchodní výměně obranných produktů obou zemí.
Ostatně Stockholm byl na tuhle nerovnováhu upozorňován velice dlouho a hlasitě – zatímco česká armáda pořizovala technologie se švédskou značkou výroby v opravdu velkých objemech (kromě letounů Gripen jsou to třeba právě vozidla CV90, mobilní raketové komplety RBS-70(NG) či historicky dělostřelecké radary Arthur), opačným směrem proudily obranné technologie v mnohem menších objemech a za daleko nižší sumy.
Takže když česká vláda schválila to, že armáda si pořídí 246 pásových vozidel CV90 vyráběných švédským průmyslem (BAE Systems Hägglunds) za 59,7 miliardy korun, insideři měli hned jasno. Šance na to, že by Praha se Stockholmem v blízké době uzavřela druhý podobně velký kontrakt – tedy nákup supersoniků – klesly na naprosté minimum.
Obě země v době „pogripenové“ čeká částečný restart vzájemných obchodních vztahů a hledání nového modelu spolupráce. Dvacet let poté, co Praha se Stockholmem uzavřela první desetiletou smlouvu na pronájem gripenů za 20 miliard korun, jde asi o to nejzdravější řešení.
Švédské letouny v Armádě ČRSoučasný stav do roku 2027: domluvený pronájem 14 × Jas-39 Gripen C/D Cena: 21,4 miliardy korun Budoucí stav po roce 2027: prodloužení pronájmu do roku 2035 14 × Jas-39 Gripen C/D Cena: v jednání Švédská nabídka po roce 2030: 14 × Jas-39 Gripen C/D (majetkové převedení na českou armádu) 12 × Jas-39 Gripen E (prodej). Pořizovací cena: pravděpodobně kolem 25 miliard Kč, 14 olétaných strojů by Česku nechali zadarmo Varianta po roce 2030 preferovaná Českou republikou: 24 × F-35 Lightning II Pořizovací cena: 110 miliard korun (odhad) |
