Je rozhodně dobře, že vláda přišla s konkrétními návrhy opatření na snížení schodků státního rozpočtu. Je to vážně nutné a já ji za to oceňuji. Jenže na druhou stranu některé zásadní návrhy vláda se zaměstnavateli nekonzultovala a to je škoda. Ve výsledku tak ve Svazu průmyslu a dopravy cítíme mírné rozpaky. Z některých parametrů onoho balíčku jsme už nyní zklamáni.
Čekali jsme třeba větší podíl v úsporách státních výdajů a ve zvýšení efektivity státu. Například výnos ze zvýšené daně z příjmu právnických osob z 19 na 21 procent je očekáván vyšší než úspory státu. To jde ale na úkor ekonomické aktivity firem. Výnosnost nejen zahraničních, ale i českých investic je na hraně. Zvýšením zdanění ještě klesne.
Řadu opatření jsme očekávali. Například zvýšení daně z nemovitostí. Ale ohlášeny jsou i úspory v dotacích. Není ještě jasné, které dotace budou kráceny či rušeny, a nemáme vyjednané dopady na podnikatele. Kde chce vláda škrtat? Co zamýšlí s kompenzacemi pro energeticky náročný průmysl? To ještě musíme projednat.
Za výsměch považuji to, že vláda upřednostnila alkohol před zdravím. Ponechala nulovou spotřební daň na tiché víno, zároveň navrhuje zrušit daňové zvýhodnění zaměstnaneckých benefitů, které podporují sport, kulturu, rekreaci, aktivní trávení volného času. Podle našich průzkumů tyto benefity využívají tři až čtyři miliony zaměstnanců. Pokud ztratí daňové zvýhodnění, velká část podnikatelů je určitě zruší. Systém benefitů byl dlouhodobě budován s partnery, kteří je poskytují. Jednání s nimi trvalo řadu let. To teď přijde vniveč.
Řada lidí se naučila pravidelně navštěvovat sportoviště, posilovny a další podobné služby. Někteří u toho zůstanou tak jako tak, ale mnozí nejspíše ne. Takže i tato forma podpory služeb ze strany zaměstnavatelů citelně zeslábne. Jde o to, že zaměstnanecké benefity jsou cílené. Mají dané využití. Jestli firma svému zaměstnanci předala benefity měsíčně za tisíc korun, může je nyní prostě převést do mzdy. Ale jednak zaměstnanci z toho po zdanění a úhradě povinného pojištění zůstane výrazně méně a jednak to, za co a jak je utratí, je jeho problém.
Navíc poslední průzkumy ukazují, že mnoho firem by do mzdy benefity nepřevádělo, ale úplně by je zrušily. Jestli tedy vláda počítá po zrušení daňových zvýhodnění zaměstnaneckých benefitů s přínosem do rozpočtu 1,4 miliardy korun, podle našich odhadů to nebude ani jedna miliarda.
Jediným nedotčeným benefitem zůstávají stravenky a jsme za to velice rádi. U těch totiž zůstává ona účelovost, tedy zajištění kvalitního stravování zaměstnanců. Na rozdíl od vyplácení stravovacího paušálu, který s výživou nemusí mít nic co do činění. Leč u dalších zvýhodnění, která se financují z fondu kulturních a sociálních potřeb (FKSP), se snižuje hranice daňového odpisu ze dvou na jedno procento ze zisku. To může oslabit snahu zaměstnavatelů podělit se o úspěch se zaměstnanci.
Vláda zatím opatření přednesla jako soubor návrhů. Ještě se o nich bude jednat, nejbližší příležitostí je pondělní schůzka tripartity. Výše naznačené otázky na ní v zastoupení podnikatelské sféry zcela jistě otevřeme. Zásadní problém české ekonomiky ale není jen státní rozpočet na tento a příští dva roky. Zásadní problém je struktura národního hospodářství, která neposkytuje dostatek finančních prostředků ani zaměstnancům, tedy občanům této země, ani státu, od něhož se očekává jakási aktivní ekonomická a sociální politika.
Pokusím se o určitý nadhled. V něm se ukazuje, že se dlouhodobě a cíleně musíme soustředit na český produkt. Na vyšší přidanou hodnotu. Ta u nás podle evropských statistik činí 25 eur na jednotku produkce, v Německu 57 eur, v Dánsku například 75 eur a v Irsku je vyšší než 90 eur. Toto je moje jednoznačná priorita jako kandidáta na předsednický post ve Svazu průmyslu a dopravy.
Musíme se také více zabývat evropskou politikou ochrany klimatu. Green Deal už asi zpátky neotočíme, ale musíme si jasně říci, co chceme a co potřebujeme. Například energetickou certifikaci budov už máme přísnější než EU. Zakopávání optických kabelů do země už je u nás normou, v Evropě se ještě instalují na vnější vedení. Green Deal bude náročný, bude hodně stát, ale říkejme si, co potřebujeme, co je v té politice dobře a jak toho využít. Například celé ozelenění hutního průmyslu zaplatí fondy EU, ale muselo se to vyjednat.
Podobně se musejí vyjednávat i další připravovaná opatření, směrnice a zákony. Důsledně a neúnavně. Například v digitalizaci ekonomiky může Česko dohnat mezeru mezi EU a námi. Nabízí se příležitost přeskočit některá vývojová stadia a nastoupit do nejmodernějších verzí. Je také nutné podpořit modernizaci infrastruktury. Silnic, dálnic, vlaků.
A v neposlední řadě je k řešení průšvih na pracovním trhu. Lidé chybějí všude. Máme u nás progresivní, úspěšné firmy, ale v celku podle ekonomických expertů 70 procent pracovních míst je nekvalifikovaných, to znamená málo placených, pro chudé zaměstnance a v důsledku přinášejících chudé příjmy státu. I v tomto ohledu bude nutné aktivně hledat nějaká řešení, o kterých jsem přesvědčen, že do souboru řešení státního rozpočtu organicky patří.
Autor je viceprezidentem Svazu průmyslu a dopravy.
