Digitalizace stále výrazněji dopadá i na české firmy, ačkoliv za svou západní konkurencí v mnohém ještě zaostávají. V rozhovoru pro E15 & Byznys to popsal šéf Dellu v České republice Jiří Kysela. „Situace se nedá vyřešit skokově. Společnost vygeneruje jen nějaké množství peněz, které je ochotná investovat," říká manažer.
Digitální transformace je stále diskutovanějším tématem. V jaké fázi se ale doopravdy nachází Česká republika a kam směřuje?
Česká republika je ve stavu rozvoje, ale rozhodně v oblasti digitalizace nejsme tam, kde je západní Evropa a kde bychom chtěli být. V podstatě 77 procent českých firem je ve fázi, kdy o tom ani neuvažuje. Bohužel zde nejsou firmy, které by byly v této oblasti lídry, tedy takové, které by byly na digitální transformaci naprosto připravené a měly to ve své DNA.
Digitalizace je pro firmy velice drahý a náročný proces, co byste firmám doporučil, jak jej nastartovat?
Podniky si nejprve musí dobře rozmyslet svojí budoucnost a zvážit, jak chtějí vypadat v určitém časovém horizontu. Pak by se měl management sejít s někým, kdo se v digitální problematice a tvorbě aplikací pohybuje a navrhne konkrétní řešení, čím začít a kam pokračovat. Je to náročné celý systém pro firmu vymyslet a samozřejmě je to náročné i finančně. Zadavatel si musí říct na co má peníze a co je pro něj klíčové, a co není tak podstatné. V současné době se stává ale to, že si firmy nechají udělat komplexní řešení a pak zvažují, zda nejsou nějaké levnější varianty. Snaha o úspory za každou cenu je ale za čas dožene.
Kolik peněz na investici do digitalizace by si firma měla připravit?
To je naprosto individuální. Záleží na tom, co dělá, co chce automatizovat, co bude digitalizovat, jaký cloud chce využívat a jak je velká. Na to není univerzální tabulka, investice se může pohybovat od tisíců do miliard.
Ke slovu se hlásí průmysl 4.0, jak technologie dál ovlivní práci a životy lidí?
Je to synergie. Na jedné straně vzrůstá poptávka firem po řešeních, která jim uspoří výrobní i mzdové náklady a zvýší efektivitu. Tato poptávka vyvolává nabídku a vznikají nové a nové relativně malé firmy s dobrým nápadem, které jsou schopné řešení nabízet.
Na trhu technologických inovací panuje velká konkurence. Jak se na digitální proměně podílí firma Dell?
O velikosti našeho příspěvku k digitální transformaci hovoří i aktuální čísla za druhého čtvrtletí tohoto roku. Naše dodávky počítačů do firem vzrostly meziročně o deset procent a jsme tak dvojka na českém trhu. V x86 serverech jsme v Česku jednička na trhu, máme 44procentní podíl a i tak jsme ještě o tři procentní body vyrostli. Stejně tak jsme česká jednička v dodávkách úložných systémů s podílem 26 procent. V tomto směru jsme na celosvětovém trhu unikátní, pokrýváme všechny oblasti, které jsou k digitální transformaci zapotřebí. Jsme schopni data sesbírat, vyhodnocovat, ukládat, zpracovávat a ta neužitečná likvidovat. Stále se mluví o zetabytech dat, které budou generována, ale když si vezmete, kolik z nich je opravdu užitečných, tak je zásadní nalezení analytiky, která oddělí zrno od plev, aby se neukládaly věci, které jsou zbytečné. Dell Technologies je jediná firma na trhu, která je schopná dodat celé spektrum služeb. Od sběru, přes zpracování v datacentrech, přenos dat, analýzu, řízení hybridních cloudů a podobně.
Hovoříte o cloudech a obrovském množství dat, která mohou být zbytečná. Je již nějaký ověřený způsob, který umožní vybrat jen ta opravdu důležitá?
Systémy již existují a dále se vyvíjejí. Jsou to takzvané bigdata systémy, které tuto analýzu dělají. Cloudy byly před několika lety marketingové zaklínadlo. Znělo: Všichni do cloudů, všichni do veřejného cloudu a podobně. Následně se ukázalo, že se nejedná o optimální řešení. Zejména větší západní firmy, které dříve s velkým nadšením svá data migrovaly do veřejných cloudů, tak si teď data stahují zpátky a hledá se řešení, jak migrace a celý systém řídit. Jak řídit hybridní cloud tj. privátní a několik veřejných cloudů najednou.
Co je tedy pro firmu vhodné ukládat do obřích veřejných cloudů a co si má naopak ponechat ve své privátním cloudu?
V zásadě platí, že co je v podstatě konstantní, tak je lepší uchovávat ve svém privátním cloudu. Naopak data, která se mění, kde je potřebná dynamika kapacit, například v případech, kdy chce firma dva, tři měsíce něco zkoušet či testovat a pak si to stáhnou zpátky, tak jsou výhodnější veřejné cloudy. Jedná se o takzvané muliticloudové nebo hybridní řešení. To umožňuje velmi jednoduše spravovat privátní cloud, AWS cloud, MS Azure, Google cloud aj. a přesouvat mezi nimi, optimalizovat a hledat nejvýhodnější řešení jaké zákazník potřebuje.
Nabídky veřejných cloudů vypadají na první pohled velice pozitivně, ale když je začnete používat víc a zákazník přijde s dalšími požadavky, tak se ukazuje, že to až tak výhodné není. A proto je potřeba mít k dispozici nástroj umožňující data dle potřeby snadno přesouvat.
V čem je tedy budoucnost ukládání dat?
Jednoznačně ji vidím v hybridních cloudech a efektivní správě takového multicloudového prostředí, aby nevznikl cloudový chaos. Model jedno řešení pasuje všem ale opravdu nefunguje.
Podle průzkumu Dell Technologies se digitalizaci v současnosti intenzivněji věnuje pouze necelá čtvrtina českých firem. Jak jsme na tom ve srovnání se západní Evropou?
Za západní Evropou Česko mírně zaostává. Místní firmy trpí tím, že jsou oproti západním finančně zranitelnější a proto i citlivější na nabízenou cenu. A právě kvůli finanční náročnosti je zavádění technologií na tuzemském trhu pomalejší. Často mě trochu mrzí, že firmy ze Západu jsou schopné si koupit to správné konkrétní řešení a problém dlouhodobě vyřešit, zatímco české firmy hledají, zda by se nenašlo něco levnějšího s tím, že „pak se uvidí“. Nicméně je v Česku znatelný jednoznačný posun ke konvergované a hyperkonvergované infrastruktuře. Tímto směrem to půjde i nadále, a to nás posune zase o velký krok dále.
Zmínil jste, že na západ od Česka přijímají firmy nejlepší řešení a zde se hledí na cenu. Vytváří se tak mezera v konkurenceschopnosti? Již tak se u českých firem kritizuje nízká produktivita práce a malá přidaná hodnota.
To je problém, že se situace nedá vyřešit skokově. Společnost vygeneruje jen nějaké množství peněz, které je ochotná investovat. Před časem jsem hovořil se švýcarským kolegou a ptal se ho, jak je možné, že dosahují tak vysokých tržeb a marží za prodané produkty a on odpověděl, že je to jednoduché. Ve Švýcarsku totiž navrhnou klientovi základní systém, on ho schválí a pak si ještě dokoupí navržené doplňky. V Čechách je to naopak. My navrhneme základ a klient řekne: A potřebuji tam opravdu tohle? Je opravdu nutné, aby to tam bylo? A snaží se stlačit cenu dolů. Švýcarský klient to má naopak a chce koupit všechno, co jde. V Česku se bude všechno měnit postupně v závislosti na tom, jak poroste ekonomika, bohatství a ochota firem investovat. Je to stejné jako s auty. V Německu také jezdí více mercedesů, než v Česku.
Stejně jako cloudová úložiště a nejrůznější aplikace se do povědomí dostává i umělá inteligence a virtuální realita. Kam směřuje budoucnost v těchto směrech?
Zmíněné směry mají velikou budoucnost. Umělá inteligence je směr, který zajímá všechny. Z mého pohledu se ale částečně jedná o marketingovou proklamaci. Umělá inteligence, jak ji vnímám já, je využíváním současných poznatků a dat tak aby se s nimi stroje naučily pracovat a přiblížily se geniálnímu útvaru, kterým je lidský mozek. Zatím jsme cestu, jak ho technologicky nahradit nenalezli, byť computery počítají daleko rychleji a dokáží úžasné věci, tak zatím nemají schopnost nalezení optimální cesty způsobem jako člověk. To se ale bude dál vyvíjet. Co se virtuální reality týká, tak má jednoznačně obrovskou edukativní budoucnost. Výrazně přispěje k učení a trénování lidských činností. Kdo si to vyzkoušel, tak ví, že ve virtuálním světě může rychle testovat a učit se to, co by dělal v reálu velice těžko.
Cloudy a firemní digitální řešení jsme již probrali, jak ale ovlivňují technologie běžný lidský život?
Dominantní roli v tomto směru hrají mobilní telefony a aplikace. Dochází k odklonu od práce na počítači, k činnostem na mobilním telefonu, jako příklad bych uvedl mobilní bankovnictví a nákupy, které si oblíbila mladší generace.
Vy pracujete s počítači čtyřicet let. Přestoupil jste rovněž na mobilní telefon?
Já jsem velmi konzervativní a například na bankovní účet přistupuji zásadně přes počítač, přes mobil minimálně. Když vidím ale situaci u svých dcer, tak ty jsou úplně někde jinde a velmi zajímavý byl posun u manželky, která je psycholožka a vždycky měla s nadsázkou pocit, že v počítači, který mi doma hučí, sedí veverky a něco tam kutí. V okamžiku, kdy si pořídila chytrý mobil, tak se jí úplně změnil pohled na techniku a nyní na mobilu neustále něco vyhledává, ověřuje a komunikuje. Technologie budou dál výrazně měnit přístup lidí i k obyčejným věcem. Málo z lidí si však uvědomuje, že ta placička, kterou mají v ruce, je jen jedna malá část celého systému, který využívají a absolutně nedohlédnou, jaká infrastruktura zatím stojí. Že se musí data někam přenést, vyhodnotit, poslat tomu, s kým komunikují, bance, obchodníkovi, dopravnímu podniku, ti to musejí zpracovat a okamžitě poslat nazpátek. Opravdu se nejedná o jednoduchou záležitost.
Nehrozí v těchto souvislostech lidstvu, že zdegeneruje a své životy uzavře do mobilních telefonů a aplikací a rezignuje na normální svět?
To je filozofická otázka. Já se výpočetní technikou živím od vysoké školy a už začátkem osmdesátých let se vyskytovaly názory a prognózy, jak s nástupem techniky nebudou mít lidé co dělat, když všechno budou vyrábět roboti. Nyní jsme o čtyřicet let dál a v Česku je rekordní zaměstnanost. Na jednu stranu v budoucnosti zanikne řada stávajících zaměstnání, zároveň budoucnost vygeneruje příležitosti jinde. Nebál bych se toho. Otázkou je, jestli to nepoznamená děti, které s technologiemi vyrůstají. Každopádně budou jiné, než jsme byli my. Věci, které jsou pro mou generaci novinky, pro ně představují samozřejmost. Vidím to na své čtyřleté vnučce, která dělá na tabletu řadu věcí a vesměs se dostane k cíli dříve, než bych se tam dostal já. Přesto jsem přesvědčen, že vždy zvítězí zdravé člověčí jádro a osobní vazby zůstanou zachovány.
V souvislosti s pokrokem se stále více hovoří o úctě k přírodě a udržitelnosti vývoje. Co v tomto směru technologický gigant Dell podniká?
Dell se snaží být velice ekologický a enviromentálně zodpovědný. Má řadu aktivit jak na likvidování plastů z oceánů, tak na využívání recyklovaného odpadu ve výrobcích. Snažíme se i o to, aby naše produkty měly co nejmenší uhlíkovou stopu, aby obaly byly co nejsnáze likvidovatelné. Těch oblastí je celá řada a investují se do toho nemalé peníze. Pokud se týká sociální odpovědnosti tak Dell v České republice dlouhodobě podporuje nadaci Srdce na dlani a Dětský domov v Litoměřicích.
