Posoudit, kdy je v pořádku najímat na práci osoby samostatně výdělečně činné a kdy jde o švarcsystém, je složité a v podstatě pro to neexistuje jednoznačná právní úprava. „Nelze vypíchnout jednu věc, u níž by se dalo říct, že když ji smlouva bude, nebo nebude obsahovat, dopadne to před úřadem či soudem dobře, nebo špatně. Často jsme sami jako právníci nálezy překvapeni,“ říká advokát PRK Partners Jaroslav Škubal. Vymýcení švarcsystému podle něj není reálné, nicméně od roku 2012, kdy s ním stát intenzivně bojuje, jej výrazně ubylo.
Politická debata se obvykle stočí také k daňové zátěži osob samostatně výdělečně činných a problematice tzv. švarcsystému zpravidla v souvislosti s deficity veřejných rozpočtů. Tento nelegální výkon závislé práce v obchodně-právním vztahu se s Českou republikou táhne již od 90. let, kdy s ním přišel známý podnikatel Miroslav Švarc.
Za léta, kdy se s ním bojuje, a to především od roku 2012, však došlo k významnému posunu. „Z našich zkušeností se již švarcsystém podařilo minimálně velice omezit u typicky závislých činností, jako jsou například prodavači, administrativní pracovníci, pásoví dělníci a podobně. Tam je dnes problémem spíše nelegální práce cizinců z třetích zemí,“ říká Škubal.
Složitější a zatím spíše neúspěšné je jeho potírání u činností, které soudy označují jako činnosti obojetné povahy. Tedy takové, které lze vykonávat jak v pracovněprávním vztahu, tak v rámci podnikatelské spolupráce, přičemž záleží na skutečných podmínkách vzájemných vztahů. Typicky se jedná například o IT, marketing, účetnictví či obchodní zástupce, ale také o práci řemeslníků.
„Ani soudy se ve své rozhodovací činnosti zcela neshodnou, kde vlastně hranice švarcsystému leží. Jelikož ale zákonné definice budou vždy ze své povahy relativně neurčité, nelze předpokládat, že se švarcsystém podaří vymýtit do té doby, dokud zde bude velmi odlišné daňové zatížení obou forem spolupráce. Respektive výrazně výhodnější režim odvodů u živnostníků,“ doplňuje advokát.
V případě odhalení firmám hrozí uložení vysoké pokuty inspektorátem práce, a to až do 10 milionů korun, přičemž v praxi skutečně padají i milionové pokuty. Současně pak finanční úřady mohou firmě doměřit daň z příjmů fyzických osob, kterou měla spolupracující firma za tyto osoby odvést. Doměřeno může být také pojistné na sociální a zdravotní pojištění, byť v praxi se s tím advokáti nesetkávají.
Podle Škubala přitom při kontrole není až tak důležité, co je obsahem smlouvy mezi oběma stranami, jako především, jaká je realita. „Hlavně realita zjištěná kontrolory na místě,“ zdůrazňuje. „Nejhorší varianta je, pokud společnost má vedle OSVČ zaměstnance, kteří vykonávají stejnou činnost,“ dodává.
Ukončit švarcsystém přitom není podle něj jednoduché, protože kdyby po překlopení do zaměstnaneckých poměrů přišla kontrola, mohla by to považovat za přiznání předchozí nesprávné praxe.
