Češi stále více stahují peníze ze zahraničí, i ty z Credit Suisse, říká finančník Žalman

Od jaké částky je možné s vámi začít investovat?

Poslední zhruba tři čtyři týdny je minimum 500 korun. Ale není to něco, co bychom zatím masově nabízeli. Zatím se soustředíme hlavně na individuální správu peněz pro klienty s kapitálem od 50 milionů korun výš. A přerod na firmu, která se zaměřuje i na drobné klienty, není otázka dnů. Pro příští roky budeme budovat back office, abychom byli schopni zvládnout větší počet drobnějších investorů. Investiční strategie je ale pořád stejná. Je jedno, zda máte půl milionu nebo půl miliardy.

Když někdo má firmu nebo ji prodá a disponuje penězi, jaké bývají jeho představy? Chce hlavně ochránit kapitál, jde mu jen o to porazit inflaci, či chce zhodnotit peníze agresivněji? Dá se to zobecnit?

Záleží na věku. Protože pokud prodáte firmu a je vám 70 let, už spíš myslíte na své děti a vnoučata a přecházíte z módu jak investováním vydělat, do módu jak uchovat hodnotu peněz. Kdežto když je vám 40, tak vidím, že podnikatelé, kteří prodají firmu, dělají dvě věci. Buď založí nějaký nový byznys nebo si koupí nějakou jinou firmu, anebo si hrají s investicemi, což je většinou do dvou tří let přestane bavit.

Jak oslovujete klienty? Na trhu je poměrně konkurence. Využíváte kontakty z doby, kdy jste pracoval v bance?

Je to tak. Je to v zásadě postavené na doporučeních, myšleno od velmi bohatých klientů. Buď se známe dlouhé roky, nebo nám stávající klient přivede nějakého známého. U fondů, které obhospodařujeme, spolupracujeme s několika distributory, což jsou finančněporadenské firmy.

V Číně vyšetřují velkou banku, která půjčovala miliardy zadluženým realitním firmám

Finance a bankovnictví

Letos měla vážné problémy švýcarská Credit Suisse, která byla aktivní i v Česku a spravovala peníze řady bohatých Čechů. Musela ji převzít konkurenční UBS. Přivedly vám ty potíže nové klienty?

Dá se říci, že ano. Credit Suisse před svým koncem zažívala velké odlivy peněz klientů, včetně českých. A i u našich klientů jsme zaznamenali, že si vytáhli peníze z Credit Suisse a převedli si je zpět do Česka. A část těch peněz skončila i u nás. Obecně, posledních deset až patnáct let bych řekl, že probíhá proces, kdy se peníze vracejí z offshore destinací do onshore, tedy do domácí země. Klientům, kteří mají velký objem peněz, říkáme, ať si klidně třeba jeden milion eur nechají ve Švýcarsku. Ale je to nepohodlné, jsou tam daňové problémy, je to nepružné.

Může hrát roli v návratu peněz domů, že se český finanční sektor zlepšuje ve svých službách pro bohaté klienty? Přece jen je zde i řada finančníků s bohatými zkušenostmi.

Myslím, že to tak je. Je tu řada lidí, kteří se naučili investovat v prvotřídních světových finančních institucích. A dnes, stejně jako my jsme si udělali investiční butik, tak oni také a dělají to správně. Dokonce máme skupinku spřátelených firem, vzájemně se podporujeme v tom, že děláme investování férově. Druhá věc je, že sektoru finančních institucí vlastněných českými vlastníky trvalo velmi dlouho, než vznikl. Máme více než 30 let po listopadu 1989 a teď teprve vzniká. Je tu pár bank a jsou tu i české investiční společnosti, které dělají to, co mají investiční společnosti dělat, tedy že ve fondech férově zhodnocují peníze klientů. Jsou tu české distribuční firmy i čeští obchodníci s cennými papíry. A nejenom ti tradiční, kteří vznikli v 90. letech, ale i pár nových. Takže český finanční sektor se rozvíjí, už to není o pár bankách vlastněných zahraničními institucemi.

Jak významná je pro vás konkurence privátních sektorů tuzemských komerčních bank?

Banky vůbec nepovažujeme za konkurenci. Jejich investiční výsledky jsou slabé. A naši klienti, kteří mají peníze rozdělené mezi nás a banky, si během pár let srovnají výkonnost a peníze pak končí u nás. A to bych řekl, že není jen náš případ. Stejné zkušenosti mají i ostatní butiky. Řekl bych, že u nich to probíhá úplně stejně.

Banky a pojišťovny přestanou diskriminovat zdravé onkopacienty

Půjčujeme si

Jaké fondy v současnosti obhospodařujete? A které třídy aktiv využíváte?

Používáme asi 25 tříd aktiv. Samozřejmě na té první úrovni je to hotovost, dluhopisy, akcie, drahé kovy a komodity a private equity. Ale to zajímavé je, z čeho se skládá každá z těchto kategorií. Dále u hotovosti dnes využíváme vysokých úrokových sazeb a úrokového diferenciálu mezi českou korunou a eurem nebo dolarem a také využíváme jiné krátkodobé investiční příležitosti. Pak z logiky věci, protože náš první fond byl zaměřený na české dluhopisy, milujeme české dluhopisy. Pozor, ne všechny. Drtivá většina toho, co se zde pod názvem dluhopis nabízí, je pochybná. Někdo na LinkedIn napsal, že jedna třetina je podvod, druhá třetina je fantasmagorický byznys plán a třetina jsou solidní dluhopisy. A z té třetiny si vybereme jen malou část. Jde o dluhopisy firem, jako jsou EPH, Allwyn, Colt CZ, dluhopisy českých bank. Tedy firmy, kde vidíte historii, máte auditované výkazy, máte cash flow. Takže české dluhopisy máme moc rádi.

Podle čeho skládáte klientům jejich portfolia? 

Složení portfolia našich klientů je každé čtvrtletí jiné, protože naše strategie není taková, že zainvestujeme peníze a už na to více nesáhneme. Což se u konkurentů často děje. My máme model, který kolega Mark Robinson ladí už 25 let. Každé čtvrtletí model nakrmíme daty a vypadne z něj optimální rozložení mezi třídami aktiv na další čtvrtletí. U akcií hledáme ty trhy, jejichž vývoj koreluje s makroekonomickými indikátory, které vkládáme do modelu. U akcií využíváme například index britských středních firem, index amerických technologických firem, využíváme i S&P 500, máme tam i německý DAX, globální dividendové akcie, ETF zaměřené na „quality equity“ nebo na region Asie a Pacifiku. Vždy to jsou indexy přes ETF fondy. Jsme zastánci investování do indexů.

Jak to kombinujete s vlastními fondy v rámci strategií pro klienty?

Jsou dva způsoby, jak naše fondy využíváme. Když přijdete s menší částkou, tak například náš růstový fond investuje přesně stejně jako náš velký klient, který si vybral růstovou strategii. Je to 1:1, jen je to ve fondu. Díky tomu nemusíte mít 50 milionů, ale i nižší částku. Druhý způsob je, že právě u českých dluhopisů nedává smysl kupovat klientům do portfolia jednotlivé dluhopisové tituly. Je to prakticky nemožné, jelikož dobrý dluhopis se v primárním úpisu vyprodá velmi rychle. Což by žádný klient nestihl. Je tedy lepší mít fond, který je diverzifikovaný, daní se jen pětiprocentní sazbou, můžeme u něj dělat zajištění proti měnovému a úrokovému riziku mnohem lépe než u individuálních portfolií. Takže v této složce tam mají klienti fond, jen někdy jednotlivé dluhopisy. To jsou tedy dva způsoby, jak fondy využíváme, tedy přímý prodej nebo jako součást širšího portfolia.

Věřitele zkrachovalé Sberbank CZ vyplatí vesměs Komerční banka

Finance a bankovnictví

V Česku i globálně došlo v posledních dvou letech k výraznému růstu úrokových sazeb. Nakolik na to byly vaše modely připravené?

Náš model má 25letou historii, takže zažil období, kdy dnešní úroveň úrokových sazeb byla normální. Když jsem si bral hypotéku někdy okolo roku 2002, platil jsem 7 procent a přišlo mi to jako super sazba. Je to tedy otázka perspektivy. Samozřejmě investování se změnilo. Model na růst sazeb zareagoval. Ale není potřeba to komplikovat žádnými modely, to je zdravý rozum. Jestliže má akcie poměr P/E (poměr kurzu k čistému zisku – pozn. red.) ve vysokých dvouciferných hodnotách, což znamená návratnost investice třeba až za 20 let, a můžu dát peníze do dluhopisů i za sedm či osm procent, proč bych riskoval akcie. Díky tomu se peníze strašlivě přesunuly do dluhopisů. 

A jak je tomu v Česku?

V Česku je to unikátní v tom, že díky vysokým krátkým sazbám šly peníze do úročených produktů. Tedy ani ne tak do dluhopisů, toto období teprve přichází. Většina peněz šla do úročených nástrojů, mám na mysli spořicí účty, repo fondy, termínované vklady, fondy krátkodobých dluhopisů. A teď vidíme, že lidé začínají reagovat na fakt, že ČNB už asi brzy začne sazby snižovat. Ale jakmile ČNB sazby sníží, bude už na přesun do dluhopisů pozdě, protože už mezitím podraží. Takže čas na dluhopisy je teď.

Trhy hýbe také geopolitická situace, ať už je to válka na Ukrajině, nebo napětí mezi Západem a Čínou. Nakolik to berete v potaz při stanovení investiční strategie? Jaký to má dopad?

Dopad to má. Nemůžeme před tím zavírat oči. Náš model má jako vstupy makroekonomická data, ale že vypukne válka, to tam dát neumíme. Je to tedy jeden z případů, kdy jsme do toho zapojili úvahu, a když vypukla válka na Ukrajině, riziková aktiva jsme zredukovali na polovinu. Řekli jsme si, že když tam bude cokoliv jaderného, zredukujeme to opět o 50 procent. Týden nato Rusové zaútočili na Záporožskou jadernou elektrárnu, a tak jsme redukovali znova.

Na druhou stranu jsme viděli fakta, že v indexu S&P 500, který zahrnuje největší americké firmy, byla jen dvě procenta výnosů tvořená z území Ruské federace a Ukrajiny. Takže z hlediska amerického akciového trhu to byl „non event“. A podobně se to dnes ukazuje na válce Izraele s Hamásem. Trhy reagují mnohem více na vyjádření Fedu a Evropské centrální banky, že snižování úrokových sazeb ještě není na pořadu dne, než na to, co se děje na Blízkém východě. Aspoň zatím, za situace, kdy je konflikt ohraničený, tak jak je.

Aktivní versus pasivní investování do akcií je velké téma, i když i prostřednictvím indexových fondů můžete vytvořit aktivní strategii. Jaké další ETF na indexy využíváte, kromě třeba S&P 500?

Je to asi deset trhů. Některé jsem již jmenoval a z těch, které jsem nejmenoval a máme je rádi, je český akciový trh. Není to z nějakého vlastenectví, ale proto že vidíme výkonnost pražské burzy za poslední roky, která je výborná. Pro Česko sice ETF neexistuje, ale vytvořili jsme si koš českých akcií. Takže máme něco jako vlastní ETF na české akcie. Ale rozhodně neděláme stock picking.

Říkal jste, že diskuze o aktivních vs. pasivních fondech je velké téma. Mně už připadá, že to dnes už není žádné téma. Tahle debata je rozhodnutá ve prospěch indexového investování. Statistická data to ukazují úplně přesně, i když ne na úplně všech trzích. Jsou akciové trhy, kde jsou aktivní manažeři úspěšnější než indexové fondy. Jsou to zpravidla nelikvidní trhy a nebo jiné než akciové trhy. 

Může se jednat například o rozvíjející se trhy, small caps, v jiných třídách jde o private debt strategie. Není to tak, že bych zavrhoval aktivní investování, ale dívám se, kde funguje a kde ne. Nicméně můj názor je, že stock picking se vrátí, jen už to nebudou dělat lidé, ale stroje. Zatím to těm strojům moc nejde.

Co vy a kryptoměny? Je to něco, co klienty zajímá?

K čemu kromě podporování organizovaného zločinu je krypto dobré? Jako digitální měna? Platíte snad bankovkami? Osobně v 98 procentech případů už platím digitálně. K čemu mi pak je dobrý třeba bitcoin?

Je zde argument, že bitcoin je něco jako nové zlato.

To je jiná věc. Ale stejnou otázku si můžete dát i u zlata. K čemu je dobré? Proč je zrovna zlato komodita, jež uchovává hodnotu? Je to jen z historických důvodů. Myslím, že srovnání bitcoinu se zlatem je velice dobré. Jsou to aktiva, která neprodukují žádný výnos a investujete pouze ve víře, že se najde ještě větší blázen, který to od vás koupí za ještě vyšší cenu. V tom jsou podle mě bitcoin a zlato úplně stejné. Zatím ale zlato stále funguje jako bezpečný přístav. Zajímavé je, že bitcoin, přestože nenese žádnou dividendu nebo kupon, se chová opačně. Čím lepší nálada na trzích je, tím víc kryptoměny rostou.

Jde tedy o spekulativní aktivum, kam se ukládají peníze v době, kdy jde všechno nahoru. Ale když všechno roste, investoři zlato opouštějí. V případě bitcoinu se chovají úplně opačně. Jedno z vysvětlení je, že to je generační záležitost. Že do zlata investují starší ročníky a bitcoin je víc sexy pro mladší lidi. To je však riziko kryptoměn. Když jsou zrovna sexy, může to znamenat, že za pár let bude sexy něco jiného. A myslím, že to už částečně nastalo, protože sexy je nyní AI (umělá inteligence).

Zmínil jste, že investujete i do koše akcií z pražské burzy. Na ní titulů pomalu přibývá, hlavně na trhu Start. Je něco, co by vláda či finanční firmy na trhu mohly udělat, aby burzu více rozhýbaly?

Co by vlády měly udělat, je penzijní reforma. To je něco, co v minulosti rozhýbalo varšavskou burzu. Polské penzijní fondy investují do polských akcií. A jde o obrovské peníze. Když si polská firma chce jít pro peníze na burzu, tak díky tomu ví, že je tam dostane. U nás se udělala chyba, že se u penzijních fondů garantoval kladný výnos v každém roce. Což je na první pohled super, ale znamená to, že takové fondy nebudou nikdy investovat do akcií. A pokud nebudou domácí finanční instituce investovat do tuzemských akcií, kdo bude? Tady musí být nabídka jak na straně nových emisí, tak poptávka investorů po nových emisích akcií. My se snažíme svým drobným dílem.

A je ještě něco, co by mohlo rozhýbat tuzemský kapitálový trh, burzu?

Vidím zde ještě jednu věc a ta je podle mě ještě mnohem důležitější. Je to skutečnost, že dnes po 30 letech jdou do důchodu a prodávají své firmy lidé, kteří je zakládali nebo privatizovali. Téměř bez výjimky tito lidé nemají nástupce. Nevychovali si je. To znamená, že taková firma ani nemůže udělat primární veřejnou nabídku (IPO), protože jde o firmy bez profesionálního managementu. Takže nevíte, co s takovou firmou bude například za pět let. A investice do takových firem je složitá i pro private equity fondy. Protože takové fondy si typicky kupují ten schopný management.

Takže když prodávám firmu a ze tří možností jsem si dvě škrtl tím, že za sebe nemám náhradu, zbývá mi pouze možnost prodat firmu pouze konkurentovi, v řadě případů je to nadnárodní konkurent. Ale pokud to tak zůstane, tak tady IPO nikdy nebudou. A to je také důvod, proč nám hrozí, že budeme montovna. Ne proto, že tady máme hodně automobilek a jejich dodavatelů. Ale proto, že jestli nebudeme dělat IPO, tak naše firmy nebudou mít výzkum a vývoj. Protože ten se dělá primárně na centrále v domácí zemi. Firmy se tak stanou jen součástí nadnárodních holdingů. A proto potřebujeme IPO, nejen abychom měli víc titulů na burze. To je velice pragmatický důvod. Je tedy důležité, aby vlastníci firem pochopili, že si musí v managementu vychovat nástupce.

A co například privatizace některých státních firem přes burzu? Pár vhodných kandidátů by se asi našlo…

Určitě jich ještě pár je. Krásným příkladem firmy, která by mohla být na burze, je Letiště Praha. Dobrý příklad je třeba i ČD Cargo. Jsou země, kde udělali i primární veřejnou nabídku pošty. U nás si na to asi nikdo netroufne.