Po letech soudních řízení se nálezem Ústavního soudu definitivně uzavřela kauza, která v posledních letech hodně znervózňovala bankéře. Banky po rozhodnutích Nejvyššího soudu neměly jisté, že se v konkurzech doberou ke svým penězům po plnění bankovních záruk. Ústavní soudci nyní označili předchozí verdikty za „extrémně nespravedlivé“ a porušující vlastnické právo bank. Dřívější rozsudky Ústavní soud zrušil.
Bankovní garance jsou důležitý nástroj v obchodních vztazích. Fungují tak, že banka vystaví záruku za závazky firmy. Když společnost věřiteli nezaplatí, ten se obrátí na banku, aby plnila místo dlužníka. Banka následně po firmě, za jejíž závazky ručila, peníze vymáhá. V bankovním světě je obvyklé, že takovou pohledávku má banka zajištěnou, a tudíž se v případě insolvence ke svým penězům dostane rychleji a jednodušeji než nezajištění věřitelé.
Jenže tato jistota bankám v roce 2014 padla. Nejvyšší soud tehdy v případu zkrachovalého elektromontážního podniku Elma-Therm rozhodl, že Komerční banka nemá nárok na zajištění svých pohledávek z plněných garancí. Zdůvodněním bylo, že pohledávky vznikly až po podání návrhu na konkurz.
„Důsledky právního názoru Nejvyššího soudu tak vůči ní (Komerční bance – pozn. aut.) nelze kvalifikovat jinak než jako extrémně nespravedlivé. V obecné rovině je otázkou, k čemu by vlastně institut bankovních záruk za takových podmínek sloužil. Pro banku by nedávalo smysl nabízet (zákonem vymezený) produkt, u kterého by ani při nejvyšší možné preventivní obezřetnosti neměla šanci v případě konkurzu příkazce získat poskytnuté finanční prostředky zpět,“ stojí v nálezu senátu Ústavního soudu v čele se soudcem Vladimírem Sládečkem.
Specialisté na insolvenční právo vyřešení případu přivítali. „Rozhodnutí je pozitivní zprávou nejen pro všechny výstavce finanční záruky, že jejich řádně zřízené zástavní právo nebude v insolvenčním řízení zpochybněno v případě prohlášení konkurzu. Došlo tak snad definitivně k překonání formalistického výkladu, který nedbal smyslu a účelu pravidla o účincích zahájení insolvenčního řízení,“ komentoval advokát Petr Sprinz, vedoucí lokální restrukturalizační praxe advokátní kanceláře Allen & Overy.
Spokojené jsou též banky. „Dosavadní judikatura Nejvyššího soudu, založená na rozhodnutí v případu Elma-Therm, působila významnou právní nejistotu ohledně zajištění budoucích pohledávek a rizika s ním spojená byla velmi zásadní. Zasahovala významně zejména do postavení věřitelů pohledávek z bankovních záruk,“ uvedl Jaroslav Schönfeld, expert České spořitelny na firemní restrukturalizace.
„Původní názor Nejvyššího soudu pro nás představoval problém, a to proto, že v případě uplatnění bankovní záruky v průběhu insolvenčního řízení se sice banka stala věřitelem, ale věřitelem nezajištěným, to znamená výrazně snížil naši možnost z insolvence dlužníka uspokojit svou pohledávku,“ doplnil mluvčí ČSOB Patrik Madle.
Kroměřížská společnost Elma-Therm, jejíž případ roky banky zneklidňoval, patřila mezi největší elektromontážní podniky v Česku. Svého času zaměstnávala kolem 500 lidí a měla tržby téměř dvě miliardy korun. V roce 2006 ale společnost zkrachovala.
