Bankovní rada ČNB ve středu opět nezměnila úrokové sazby. Naposledy je upravovala loni v červnu, a to směrem nahoru. Rada tehdy zasedala ještě ve starém složení s guvernérem Jiřím Rusnokem v čele. Ostatní centrální banky naopak dohánějí dřívější váhání.
„Dnešní rozhodnutí ČNB přehodilo výhybku hospodářské politiky ČR na kolej typickou pro rozvojové země,“ uvedla na adresu českých centrálních bankéřů před rokem a půl, na konci září 2021, tehdejší ministryně financí Alena Schillerová z ANO.
Rozhodování ČNB kladla do kontrastu s centrálními bankami jinde ve světě, které podle jejího názoru politikou nízkých či nulových sazeb podporovaly hospodářský růst a životní úroveň. „Ta naše zvolila cestu dražších úvěrů pro firmy či zdražení hypoték rodinám o tisíce korun měsíčně,“ dodala ekonomická expertka ANO.
Politička tehdy reagovala na rozhodnutí bankovní rady zvýšit základní úrokovou míru o 0,75 procentního bodu na 1,50 procenta. Centrální bankéři tehdy růstem sazeb reagovali na silné inflační tlaky v ekonomice. Kdyby sazby nezvedali, byl by inflační vývoj podle jedné z analýz měnové sekce ČNB ještě horší. Také současný guvernér Aleš Michl, který pro růst sazeb ani jednou nezvedl ruku, přiznává, že sedmiprocentní repo sazba inflační tlaky tlumí.
Nejvýznamnější světové centrální banky na podzim 2021, kdy Schillerová napsala svá slova, ještě vyčkávaly. Jednak byli centrální bankéři přesvědčení, že růst spotřebitelských cen, který se odvázal od dvouprocentních inflačních cílů, je dočasný zejména kvůli narušení globálních dodavatelských řetězců během covidu. Navíc se obávali zdražení úvěrů pro firmy i domácnosti, které už tak negativně zasáhla pandemie, a dopadů na ekonomické oživení.
Situace se od té doby značně změnila. Bankovní rada ČNB, nyní už značně obměněná a v čele s guvernérem Michlem, tento týden opět ponechala klíčovou úrokovou míru na sedmi procentech. Naopak nejvýznamnější světové centrální banky si uvědomily svou dřívější chybu a dohánějí váhání ve snaze tlumit inflaci zvyšováním úrokových sazeb. Právě sazby jsou přitom základním nástrojem měnové politiky.
Předminulý týden zvýšila Evropská centrální banka svou základní míru na tři procenta, nejvýše od října 2008. Americký Fed i přes turbulence v bankovním sektoru už posunul klíčovou sazbu do pásma 4,75 až 5,00 procenta. Tak vysoko byla naposledy v roce 2007. Sazba Bank of England je už na 4,25 procenta; vrátila se tak po mnoha letech na úrovně z roku 2008.
„Výhybku hospodářské politiky na kolej typickou pro rozvojové země“ přehodili také ve Švýcarsku, kde únorová inflace činila pouhých 3,4 procenta. Tamní centrální banka zvedla klíčovou sazbu počtvrté po sobě, a to na 1,5 procenta. Za celý letošní rok má přitom průměrný meziroční růst spotřebitelských cen dosáhnout „pouze“ 2,6 procenta. I ve Švýcarsku se sazby vracejí na úrovně z dob před finanční krizí v roce 2008.
A světoví centrální bankéři svorně naznačují, že to z jejich strany nemusí být poslední slovo. Naopak ČNB svůj dosavadní postoj patrně hned tak nezmění, neboť pro okamžitý růst sazeb je pouze osamělý Tomáš Holub. Pravda, zdá se, že to nejhorší už má Česko z hlediska inflace za sebou, prognózy naznačují její postupný pokles. A bankovní radě pomáhá v posledních měsících v boji proti rychlému růstu cen i posilující koruna.
Možná už ve druhé polovině letošního roku by tak mohly úrokové sazby ČNB zamířit dolů. Hodně záležet však bude také na tempu růstu mezd a vývoji inflačních očekávání.
