Vrchol nabídky české automobilky z Mladé Boleslavi na konci 20. a na začátku 30. let minulého století. To je Škoda 860. Exemplář vozu, který prošel renovací, uchovává již po dvě desetiletí i tovární muzeum Škoda Auto.
Na podzim 1929 měla premiéru nová generace osobních automobilů Škoda, která dostala do vínku trojčíselné kódy. První jednomístná cifra v nich vždy znamenala počet válců a druhá dvoumístná přibližný výkon motoru v koňských silách. Představením těchto vozů na domácím autosalonu v Praze 23. října toho roku vyvrcholila snaha o racionalizaci výroby a unifikaci tehdy vyráběných typů.
Produkce starších modelů, které vyvinula ještě původní společnost Laurin & Klement a po převzetí automobilky Škodovými závody v polovině dvacátých let nesly obě značky, pomalu dobíhala – s výjimkou řady 4R/6R z roku 1928, jejíž čtyř- a šestiválcové motory byly opatřeny spalovacím prostorem typu Ricardo. Ta už měla pouze nový emblém.
Nová řada byla unifikována maximálně: nesla stejný konstrukční a tvarový styl a při svém uvedení zahrnovala pět modelů různých velikostí a výkonů. Pro pásovou výrobu v moderní mladoboleslavské továrně představovaly tyto kroky naprostou nutnost. Vrcholem celé série byl prestižní typ 860 poháněný řadovým osmiválcem, který mířil do kategorie nejluxusnějších vozidel. Někteří historie méně znalí automobiloví fanoušci ze zahraničí dnes nevěřícně kroutí hlavou, že se nejedná o rolls-royce, nýbrž „obyčejnou“ škodovku... Obyčejná však rozhodně nebyla.
Šlo o nástupce typu 25/100, licence španělsko-švýcarsko-francouzské firmy Hispano-Suiza. Tato společnost, kterou založil již v roce 1904 Švýcar Marc Birkigtem v Barceloně, později působila také ve Francii. Její výrobky konkurovaly takovým značkám, jakými byly italská Isotta-Fraschini nebo britský Rolls-Royce. A teď pozor – vozy z plzeňské (ano, na rozdíl od pozdějších 860 se podvozky nevyráběly v Mladé Boleslavi, nýbrž ve městě proslulém nejen pivem) Škodovky byly ještě kvalitnější než originály! Jeden sloužil i prezidentu Masarykovi.
