Píše se rok 1942, dříve romantická Paříž je okupována nacistickými vojsky, po ulicích jezdí armádní technika a život nevypadá zrovna nadějně. A přesto, i v tomto temném období, se francouzský inženýr a designér Paul Arzens nebojí pracovat na svých snech a představách, kterými by rád obohatil zajisté světleji vypadající budoucnost nejen motoristické dopravy.
Arzens se jako schopný návrhář vozů dostal do povědomí už před válkou, možná právě za období okupace jeho rodného města však převedl svou zdaleka asi nejpřevratnější myšlenku do reálné podoby. Zatímco totiž po ulicích jezdila vojenská auta a veřejnost se kvůli nedostatku paliva vrátila k používání koňských spřežení, francouzský inženýr dokončil svůj prototyp městského elektromobilu.
Lehké, malé autíčko si velice rychle vysloužilo přezdívku L'Œuf (vajíčko) a později tedy oficiálněji L'Œuf Électrique. A není pochyb proč tomu tak bylo. Tříkolové vozítko se vyznačovalo netradičně kulatým tvarem a oproti tehdejším automobilům na cestách bylo opravdu miniaturní. Dvě kola vepředu a jedno poháněné elektromotorem vzadu.
Celá karoserie byla vytvořena z ručně vyklepaného hliníku a přední části dominovalo rozměrné čelní tvarované okno z plexiskla, které plynule navazovalo na prosklené boční dveře ze stejného materiálu. V malém „skleníku“ bylo místa pro dvě osoby a tenké sloupky dále zajišťovaly perfektní výhled z vozu v zorném poli řidiče (zadní okénko však bylo malinké).
