Evropský parlament minulou středu vyzval komisi, aby navrhla legislativu, která zajistí kvalitu stáží napříč Evropskou unií, a to včetně finančního ohodnocení. Naráží tím na problematiku neplacených stáží, které sice v Česku za posledních několik let klesly, stále ale v řadě firem a institucích přetrvávají. „Neplacené stáže absolvují zpravidla jen ti, kteří si to mohou dovolit. Obzvlášť když se pak jedná o stáž v zahraničí,“ popisuje student Jakub, který sám dochází na stáž na ministerstvu zahraničních věcí.
Podle Evropského parlamentu by ohodnocení mělo pokrýt alespoň základní potřeby, jako jsou jídlo, ubytování, doprava. Do úvahy by se přitom měly vzít náklady na život v jednotlivých zemích. Stáže jsou totiž podle parlamentu selektivní, nemůže si je dovolit každý a prohlubují tak socioekonomické rozdíly.
„Chtěl jsem stáž na ministerstvu zahraničních věcí, protože to je něco, co studuji, a možností moc není a žádné z nich nejsou placené,“ popisuje student Jakub. „Důvod, proč jsem se rozhodl stáž absolvovat, je i ten, že si to prostě mohu dovolit. Pokud bych si musel platit bydlení v Praze a jídlo, tak bych si ji ale dovolit nemohl,“ podotýká.
Evropský parlament vychází i z nedávného Eurobarometr průzkumu, podle kterého dostala více než polovina Evropanů finanční kompenzaci, což však také znamená, že ji téměř polovina neobdržela. Češi mezi 18–35 lety by na tom měli být lépe – 64 procent jich finanční kompenzaci během své stáže získalo.
Situace se přitom rychle proměňuje, ještě v roce 2013 se finančního ohodnocení v EU dočkalo jen čtyřicet procent stážistů. V Česku za to může i rekordně nízká nezaměstnanost, od roku 2018 se tak podle šéfa českého Welcome to the Jungle Jana Klusoně podmínky pro stážisty výrazně zlepšují. „Zejména pak v soukromém sektoru, kde je o pracovní sílu boj a konkurence vysoká,“ podotýká.
Státní instituce stážistům často neplatí
Přesto v Česku neplacené stáže přetrvávají. „Nejvíce je nabízejí renomované firmy a instituce, jelikož se domnívají, že studentům dělají službu. Pravdou je ale většinou opak. Studenti se během této stáže moc nenaučí a spíše jen připravují kávu nebo přebírají poštu,“ vysvětluje Klusoň.
„Vždy platí, že stáž je a má být výhodná především pro stážistu, pro jeho budoucí kvalifikaci a uplatnění. Pak záleží na typu stáží a možnostech poskytovatelů, jak se podaří skloubit kvalitní stáž s výhodou pro stážistu a pro poskytovatele. Zejména pokud jde o stáže ve státních, evropských nebo ve veřejných institucích či neziskových organizacích, kde se nedá počítat s placenou stáží ve smyslu odměny za práci,“ říká europoslankyně Michaela Šojdrová.
Stejně to vidí i ministerstvo zahraničních věcí, podle kterého mají stáže sloužit k bližšímu seznámení s posláním a úkoly instituce. „Nejedná se však o plnohodnotné pracovní povinnosti, za které by náležela odměna. Jedná se především o doplněk ke studiu, a to i s možností působení přímo na zastupitelském úřadě v zahraničí od Washingtonu až po Soul,“ uvedla vedoucí oddělení komunikace s médii MZV Mariana Wernerová s tím, že zkušenosti nabrané v rámci stáže jsou cenným doplňkem pro budoucí kariéru, ideálně ve službách diplomacie.
Národní asociace vysokých škol a zaměstnavatelů (NACE), která mimo jiné zkoumá perspektivy zaměstnávání čerstvých absolventů vysokých škol ve Spojených státech, se ve své studii již v roce 2016 zaměřila na dopad neplacených stáží na kariérní vývoj. Zjistila například, že absolventi neplacených stáží v porovnání s těmi, kteří zažili praxi placenou, si po ukončení studia hledali práci déle. Vysvětlují si to získanými vědomostmi, které byly často více akademické než praktické.
Ze stejné studie také vzešlo, že studenti obchodních nebo zemědělských oborů spíše absolvují placené stáže, zatímco studenti žurnalistiky nebo mezinárodních vztahů se častěji musejí smířit s prací neplacenou. Souvisí to i s tím, že na řadě oborů mají praxe povinné.
Neplacené praxe pro budoucí novináře
Například na katedře mediálních studií a žurnalistiky na Masarykově univerzitě, kde zavedli povinnou semestrální praxi, argumentují, že stáže jsou cestou, jak v médiích získávat po absolvování práci. „Téměř sedmdesáti procentům studujících po praxi redakce nabízejí další placenou spolupráci,“ tvrdí vedoucí příslušné katedry Lenka Waschková Císařová.
Tři měsíce tak studenti pracují v redakci, mají supervizi a dostávají zpětnou vazbu, na konci obdrží kredity. „Jak vyplývá z našich statistik, téměř polovina ze studujících v rámci praxe dostává v redakci honorář, mohou také zažádat o speciální stipendium. Současně řešíme výběr redakcí individuálně, tedy i situace, kdy si například studující chce vedle praxe udržet brigádu, to si například může vše rozložit na delší časové období,“ popisuje Waschková Císařová.
Například hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda ale v jednom ze svých tweetů argumentoval, že pracovat na začátku kariéry zdarma pro zaměstnavatele s dobrou reputací je ekonomicky racionální. Reagoval tak na oznámení uzavření jedné z nejlepších restaurací světa, kodaňské Noma. Část její kuchyně přitom tvořili neplacení stážisté, podnik se rozhodl jim vyplácet odměny jen tři měsíce před zmíněným oznámením.
Bez peněz nejsou koláče
Instituce nebo firmy si přitom neplacenými stážemi částečně i sobě zadělávají na problém, hlásí se jim poté omezený počet uchazečů. Samotní stážisté pak mohou být mnohem méně motivovaní, pokud vědí, že za práci stejně nic nedostanou, a firma tak na ně nemá žádnou „páku“. „Já jsem se s tím nesetkal, i když jsem se toho bál, když jsem nastupoval. Baví mě to, stáže jsou u nás dobře koncipované, jsme ve všem zapojení,“ zakončuje Jakub.
Naráží také na problematiku finančně nedostupných zahraničních stáží. Často je nabízejí například Česká centra, nevzniká při nich stážistům přitom nárok ani na plat, ani na sociální a zdravotní pojištění, náklady si studenti musejí hradit také sami, pokud jim je nezaplatí vysílající instituce, tedy například škola.
Česká centra přitom oponují, že jejich stáže nejčastěji absolvují právě studenti na vysokých školách zapojených do programu Erasmus+ a tak získávají stipendium, ročně vyjíždí okolo 200 stážistů. To ovšem na pokrytí nákladů stačí jen částečně, připomíná Jakub. „V zahraničí mnohde stážisté dostávají nad rámec stipendia i příspěvek na náklady spojené s výkonem stáže v zahraničí, tedy na MHD, ubytování a dopravu,“ vysvětluje vedoucí oddělení komunikace Petra Přibylová za Česká centra.
Stážista přitom firmu většinou tolik sám o sobě nestojí, jde ale o čas seniornějších lidí, kteří se mu musejí věnovat. „V okamžiku, kdy stážista vstoupí k nám do společnosti, je třeba mu přidělit kolegu z týmu, který se o něj po celou dobu stará. Uvede ho do chodu společnosti a dohlíží na jeho práci. Tedy nás to stojí minimálně jednoho člověka, který nemůže naplno vykonávat svoji práci a věnuje se zaučování,“ popisuje šéf Alpha Czech Peter Vavrda.
Zaplacení ano, regulacím ne
Největší přínos pro firmy přitom stážisté mohou představovat do budoucna. „Když se dotyčný ukáže jako nadějný, může hladce nastoupit rovnou na juniornější pozici. Je totiž už zaškolený a osvědčený. Stážista se tak jednoduše může stát super kolegou,“ tvrdí Klusoň.
Ačkoliv například on sám s myšlenkou, že by stáže měly být placené, souhlasí, vymáhání na evropské úrovni podle něj není cesta. „Sám jsem zastáncem přirozené evoluce, kdy se takové záležitosti nechají na trhu. Firmy, které platí více, mají více na výběr, lepší lidi, a tím pádem i lepší výsledky,“ argumentuje.
„Domnívám se, že na úrovni EU by postačoval společný rámec podmínek, proto nesouhlasím s povinností omezení jen na placené stáže formou evropské legislativy. Je na českých firmách a organizacích, aby si rozhodly, co je pro jejich občany výhodné,“ popisuje europoslankyně Michaela Šojdrová. „Ze zkušenosti vím, jak obrovský význam stáže pro mladé lidi mají, a pokud by se jejich možnosti snížily jen na povinně placené, bylo by to na úkor množství i kvality v jejich nabídce,“ dodává.
