Mnozí to vzdají. Zemědělci varují před krizí, která dopadne i na zákazníky
Nákladové kleště a padající výkupní ceny drtí české zemědělce.
Domácí producenti v čele s Agrofertem varují, že dočasné odpouštění cel je jen kosmetickou náplastí.
Evropská komise hasí hrozící kolaps záchranným balíčkem za půl miliardy eur a sází na radikální přechod k zeleným a cirkulárním alternativám.
Evropští i čeští zemědělští producenti se ocitli v bezprecedentním souběhu potíží. Poté, co ceny hnojiv vystoupaly na jaře o více než 70 procent, zdražila nafta a vzrostly mzdy, nákladový koktejl ještě zahustilo sucho. Navíc výkupní ceny jejich produktů jsou na trhu na zoufale nízké úrovni. Lídři oboru proto očekávají konec drobných farmářů i zdražení potravin, byť v jejich prospěch vyšší částka nepůjde. Evropa mezitím spouští záchranné balíčky.
„Je to zvýšení nákladů, které pro mnoho zemědělců může být velmi nepříjemné. Pro někoho to může být impuls omezit například živočišnou výrobu, nebo zemědělství vzdát úplně,“ říká předseda představenstva JTZE Jan Šimek. Firma je druhou největší zemědělskou skupinou v Česku, hospodaří na zhruba 39 tisících hektarech půdy.
Její šéf upozorňuje vedle vysoké ceny nafty a hnojiv i na klesající výkupní ceny mléka či vepřového, další lidé z oboru pak potvrzují zhoršující se ekonomické podmínky. „Už v minulém roce uzavírala poměrně velká část zemědělců rok se ztrátou a letos tomu nebude jinak,“ říká Tomáš Trávníček, ředitel pro strategii Verdi fondu farem.
Stejně vidí situaci jednička na trhu, skupina Agrofert. „Naftu a energie musíme kupovat, jinak bychom nevyjeli na pole a nezpracovali surovinu a mzdy musíme držet konkurenceschopné, protože si vážíme našich zaměstnanců a chceme si je udržet. Zároveň musíme investovat do techniky, provozů i lidí,“ vyjmenovává mluvčí podniku Pavel Heřmanský.
Firma podle něj očekává letos v segmentu zemědělství mírný pokles výkonnosti, a to zejména v oblasti zemědělské prvovýroby. Své zvýšené náklady přesto zemědělci nemohou promítnout do ceny většiny své produkce. Tu určuje globální trh, kde je v řadě případů přebytek a tedy nízká výkupní cena.
Sucho, drahá hnojiva a nafta ale přece jen mohou mít dopad na peněženky nakupujících. „Dovedu si představit, že potravináři, a především obchody, této rétoriky využijí a svoje produkty zdraží. Tato situace už nastala několikrát. Sami to vidíme denně v obchodech – ceny potravin jsou ve srovnání s předchozím rokem výrazně vyšší,“ říká Tomáš Trávníček.
Evropa proti souběhu kritických faktorů nasazuje dva hlavní léky. Prvním je odpuštění cla na dusíkatá hnojiva a suroviny pro jejich výrobu – konkrétně na močovinu a amoniak. Opatření vstoupilo v platnost v květnu 2026 a je naplánováno na dobu jednoho roku. Běžná celní sazba podle doložky nejvyšších výhod se u močoviny pohybuje kolem 6,5 procenta a u amoniaku kolem 5,5 procenta. Tato cla jsou nyní pro vybrané objemy vynulována a Evropská komise odhaduje, že opatření ušetří evropským zemědělcům a navazujícímu průmyslu přibližně 60 milionů eur.
Evropa si tak uvědomila svou extrémní zranitelnost. Dováží téměř 30 procent dusíkatých hnojiv a až 70 procent fosfátů, především z Maroka. Výroba amoniaku v EU se navíc kvůli drahým energiím za poslední roky propadla zhruba o 10 až 15 procent.
Podle Agrofertu ohrožovalo dlouhodobou potravinovou bezpečnost Evropy právě podkopávání domácího průmyslu hnojiv tím, že ji činilo závislou na mezinárodních trzích a dovozu stejných výrobků s vyšší uhlíkovou stopou bez povinnosti hradit cenu povolenek, jak tomu je u evropských výrobců. „Řešení není ve výjimkách, ale v nutnosti zásadní revize systému emisních povolenek. Jak máme konkurovat například indickým výrobcům, kteří platí za povolenku 2,5 eur, kdežto evropský výrobce 90 eur,“ říká Pavel Heřmanský. Pro kontext: skupina Agrofert je druhým největším evropským výrobcem hnojiv a dovozy se přímo dotýkají jejího byznysu v EU.
Nicméně i podle dalších hráčů v oboru nemusí být zrušení cla spásou. „Rušit cla je poměrně jednoduché, ale domyslet dopady je výrazně obtížnější. Máme tu pokles ceny mléka, vepřového, klesající ceny krmné pšenice, hovězího a dalších produktů. A k tomu ještě snižujeme používání pesticidů, omezujeme výrobu a zavádíme podobná opatření. Zároveň si sem necháváme dovážet velmi nekvalitní potraviny z jiných států, které nepodléhají pravidlům EU – tomu opravdu nerozumím,“ komentuje Tomáš Trávníček.
Druhý evropský lék je dlouhodobější. Evropská komise představila na konci května Akční plán pro hnojiva (Fertiliser Action Plan). Jeho hlavním motivem je sice záchranný balíček v objemu 540 milionů eur, ale hlavní zbraní proti dovozní závislosti má být podpora „zelených“ a cirkulárních alternativ. Plán počítá s masivnější podporou využití zbytků z bioplynových stanic a zpracování organického odpadu, řasové biomasy a regenerace živin z čistírenských kalů.
