České hospodářství neprožívá nejlepší období. Tuzemský automobilový průmysl přechází z krize do krize, na realitním trhu se plní sud střelného prachu a v ideální kondici není ani státní pokladna. Přesto existují obory, které u investorů budí nejen důvěru, ale i velký zájem. Příkladem je logistika a zejména pak ta s přidanou hodnotou. „Není to jen covidem, ale celkově platí, že lidé se učí víc a víc nakupovat online, chtějí zboží vyexpedovat rychle a co nejblíže domovu. O firmy, které toto umí nabídnout, je proto velký zájem, což ostatně dokazuje i prodej Zásilkovny,“ říká expert na fúze a akvizice společnosti KPMG Adam Páleníček.
Ekonomiku se stále nedaří rozjet – HDP meziročně klesl, k tomu přetrvává vysoká inflace a vysoká cena energií. Jak se v tomto podhoubí daří fúzím a akvizicím?
Když se ty trendy takto vyjmenují, tak to zní velmi černě, ale já jsem spíš optimista, a to jak u celé ekonomiky, tak u trhu fúzí a akvizic. U něho možná ještě víc. Pokud se na to podívám z pohledu výkonu ekonomiky, tak jsme loni vyrostli o nějakých 2,4 procenta HDP, byť díky nízké srovnávací základně roku 2021 a prvnímu pololetí.
Každopádně, dohnali jsme předpandemickou úroveň roku 2019 a to je pozitivní. Letošní rok sice stále nebude ideální a budeme přešlapovat na místě, ale důležité je, že situace se začíná lehce obracet a podle posledních predikcí bychom mezičtvrtletně měli postupně začít růst.
A když se podíváme více mikropohledem, tedy na kondici firem?
To je právě ta dobrá zpráva. Mluví se o krizi, ale česká ekonomika žádné vlny velkých krachů a následného propouštění nezažila. Naopak, firmy tímto složitým obdobím prošly obstojně. Pokud by došlo k většímu počtu krachů a masivnímu propouštění, situace by vypadala zcela odlišně. Druhá věc je, že náklady se rozložily napříč ekonomikou a zaplatili jsme to všichni. Kumulovaná inflace nás za poslední tři roky obrala o více než 30 procent.
Zmínil jste, že z pohledu transakcí jste ještě optimističtější než z pohledu ekonomiky. Proč?
V tomto ohledu bylo jednoznačně nejsložitější období pandemie, a to kvůli restriktivním opatřením, které znemožňovaly osobní kontakt. Tato omezení trh fúzí a akvizic zcela paralizovala. Nicméně, stejně jsme se v daném prostředí naučili fungovat a nakonec se dokončilo zhruba stejně transakcí jako v předešlých letech. Dnes jsme na tom ještě lépe.
Můžete to vyčíslit?
V průměru se v Česku v posledních letech ročně uskutečnilo zhruba 80 až 90 transakcí nad 100 milionů korun a z dalších statistik vyplývá, že celkově i s menšími transakcemi to může být 150 až 200. Ale to jsou odhady, které je potřeba brát s rezervou, statistiky transakcí nejsou zcela přesné, jsou v nich odlišnosti a prodejní ceny nejsou často známy.
Ale abych se vrátil k původní otázce – momentálně nevidím sebemenší náznak toho, že by byl obor v nějaké křeči, naopak se zdá, že počet rozjednaných transakcí na trhu roste. Když se podívám i na množství projektů, na kterých aktuálně pracujeme my, tak si myslím, že letošní rok bude minimálně stejný jako loni. A pokud se ekonomika skutečně rozjede rychleji, může se uzavřít větších transakcí ještě víc.
Čemu přisuzovat ten stabilní počet transakcí?
Stále je tu dostatek velmi kvalitních a zajímavých firem a zároveň velký objem volného kapitálu na trhu. S tím souvisí i skutečnost, že v poslední době na trhu hodně dominují domácí finanční investoři. Jsou kapitálově silní, navíc jsou vzhledem k vysoké inflaci motivováni k investicím a oproti zahraničním investorům mají výhodu znalosti trhu a jeho rizik. Dokonce jsme se setkali i s případy, že zámořští investoři do realit nechtějí v našem regionu investovat, protože jim přijde, že jsme příliš blízko válce na Ukrajině. Nám to může přidat zvláštní, protože konflikt vnímáme vzdáleněji, ale z jejich pohledu to vypadá jinak.
Na ekonomiku doléhá jeden šok za druhým. Jak složité je dnes firmu oceňovat?
Takřka všechny sektory zažily jednorázové výkyvy, nejdříve pandemické, pak energetické. Odhadovat vývoj výkonnosti společnosti do budoucna proto není snadné. Z našich zkušeností to vypadá, že se investoři na současný stav snaží dívat z dlouhodobější perspektivy, abstrahovat od jednorázových šoků a nepenalizovat tím společnost v rámci ocenění. Platí to ale i v opačném případě. Společnosti ze sektoru e-commerce v době pandemie vypadaly velmi atraktivně, rostly jím zisky a malovala se hodně růžová budoucnost. Pak ale nastala korekce trhu a valuace firem z tohoto oboru dost poklesly.
Mění se i průměrné násobky provozního zisku EBITDA, které se v jednotlivých sektorech užívají?
To úplně nepozorujeme. Myslím, že násobky zůstávají stejné, problém je spíše se základnou. Třeba u zmíněného e-commerce se podstatně snížila výkonnost, tedy ta základna, která se násobí. V době restrikcí zisk e-shopů dramaticky vyletěl, ale po jejich zrušení opět klesl, což vedlo k nižšímu ocenění. To je také důvod, proč se v tomto sektoru hodně transakcí zpozdilo nebo vůbec nedotáhlo – očekávání obou stran obchodu se výrazně lišila. Majitelé zůstali ukotveni v období covidu a kupující zas zdůrazňují novou realitu.
Čím dál více se množí také hlasy, že před větší korekcí se nachází i realitní trh. Jak to vidíte vy?
To hodně záleží na lokalitě. Mimo Prahu lze snížení hodnoty nemovitostí pozorovat, v Praze bych řekl, že spíše stagnují. Ale nemyslím si, že se otřese celý sektor, spíš bych řekl, že problémy mohou mít některé konkrétní společnosti, které příliš spoléhaly na agresivní financování. Typicky jde o projekty hrazené téměř na stoprocentní páku, tedy cizím kapitálem, často financované prostřednictvím dluhopisů. Nyní cena nemovitostí stagnuje nebo klesá, do toho zdražuje financování, a rostou i stavební náklady. To všechno těmto hráčům přináší velké komplikace a bude zajímavé sledovat, jak se s tím popasují. Nelze vyloučit, že budeme svědky dalších mediálně zajímavých krachů.
Co očekáváte vy?
Nedokážu odhadovat, ale to riziko tu je. Na jednu stranu by to bylo ozdravné, protože mnozí nabyli dojmu, že je investice do nemovitostí nebo na ně navázaných instrumentů bez rizika – což je od pravdy velmi daleko. Na druhou stranu je ale smutné, že mnohé firmy nabraly peníze skrze sítě finančních poradců od drobných investorů, takže by to opět odnesli ti nejmenší, nejzranitelnější.
Mohlo by takových firem být víc?
Těch, co budou mít problémy, určitě. Otázka je, jestli je zvládnou. Nejčernější scénář by byl takový, že někdo významnější skutečně padne, investoři se zaleknou a začnou naléhat na výběr peněz z fondů, které budou nucené vyprodávat rychle pod cenou.
Jak si vede pro Česko klíčový zpracovatelský průmysl, například dodavatelé do automobilového průmyslu, který se dnes překotně mění?
Je třeba říct, že Česko je svým obřím autoprůmyslem specifické. Je tu skutečně velká konkurence, a i proto má velká část firem z oboru nízké marže. To znamená, že každý výkyv, který ekonomiku zasáhne, je pro tyto společnosti obrovská výzva. Tento obor navíc dostává ránu za ránou – pandemie, nedostatek čipů, přechod k elektromobilitě. Lze proto čekat, že se trh bude v příštích letech konsolidovat do větších celků, které tomu všemu budou schopné lépe čelit.
Je nějaké odvětví, kterému se dnes naopak daří?
Zajímavá je například logistika, která na českém trhu nabízí velké konsolidační příležitosti. Zejména pak takzvaná logistika poslední míle. Není to jen covidem, ale celkově platí, že lidé se učí víc a víc nakupovat online, chtějí zboží vyexpedovat rychle a co nejblíže domovu. O firmy, které toto umí nabídnout, je proto velký zájem, což ostatně dokazuje i prodej Zásilkovny. Pokud se transakce uskuteční, bude v Česku patřit určitě k nejzajímavějším tohoto roku. Prim bude hrát i sektor TMT, tedy telekomunikací, médií a technologií, kde počet transakcí pořád narůstá.
Všude se mluví o tom, že české firmy si přes krizi udržely vysoké marže, mnohým se dokonce zvýšily zisky, a to na úkor českých spotřebitelů. Pozorujete to samé, nebo je to jen mediální zkratka?
Domnívám se, že se spíš trochu hledá další viník, který by mohl za inflaci, a některým se hodí za něj označit ty zlé kapitalisty. Příčiny inflace je podle mě třeba hledat jinde, zejména v dřívější expanzivní fiskální a rozvolněné měnové politice. To, že firmy dosáhly vyšších marží, už je potvrzené. Ve své jarní zprávě na tento fakt upozorňovala i samotná ČNB. Samozřejmě našly se určitě firmy, které chtěly dané situace zneužít, sektory, které výrazně z dané situace profitovaly, třeba energetický. Ale myslím si, že běžné podniky se spíš jen snažily naplánovat ceny tak, aby ve složité situaci alespoň udržely výkonnost. Pak byly samozřejmě rády, že se vše vyvíjelo pozitivněji.
Můžete to rozvést?
Řešili jsme to s řadou firem, které prodáváme. Před rokem byly v situaci, kdy jim rostly o desítky až stovky procent náklady na energie, materiály a další vstupy a navíc přetrvával problém s přetrhanými dodavatelsko-odběratelskými řetězci. A do toho musely nastavit ceny na příští rok tak, aby situaci zvládly, nemusely propouštět a podobně. Plánovat v takovém období je velmi těžké a za to, že to dopadlo lépe, než čekali, bych je nevinil.
Ostatně je to dobrá zpráva. Firmy vydržely, nedocházelo k dramatickým krachům ani propouštění. A to, že vydělaly více v konečném důsledku přeci také znamená, že zaplatí více i na daních a stát si přijde na své. Navíc to, že se náklady společnostem stabilizovaly postupně, už znovu zvyšuje tlak zákazníků na snížení ceny.
Nemůže být potíž i v tom, že velký podíl firem zaměřených na prodej koncovým spotřebitelům drží jen relativně úzká hrstka byznysmenů, potažmo velké nadnárodní celky – zkrátka, že v Česku není taková konkurence?
Samozřejmě v některých sektorech jsou dominantnější hráči, ale nemyslím si, že by se jednalo o něco zcela mimořádného a něco co by nás odlišovalo od jiných trhů v rámci Evropy.
Čím dál více se také zdá, že o české významnější firmy soutěží stále ty samé velké investiční skupiny, potažmo velké nadnárodní celky. Není problém i v tom, že tu působí jen několik movitých žraloků a ti středně velcí byznysmeni se do větších akcí nepouští?
Odpovím jen z pohledu fúzí a akvizic. Je jasné, že do velkých transakcí, kterých je v Česku každým rokem jen pár, středně velcí hráči nejdou, protože na to nemají dostatečně velký kapitál. Občas se pokouší na tyto větší akce spojovat, ale pak je taková transakce mnohem náročnější. Na trhu ale zůstává spousta středně velkých potenciálních transakcí, které těm největším nedávají smysl, mají s tím stejné množství práce, ale potenciálně vydělají méně. Těchto příležitostí není málo a může to menší hráče časem posunout do první ligy. S tím souvisí i trend, že těm větším hráčům je Česko malé a celkem úspěšně expandují do celé Evropy. V poslední době jsme byly svědky zajímavých investic v zahraničí, které potvrzují, že čeští investoři nemohou být na mapě rozhodně přehlížení.
Když se zaměříme na stranu prodávajících, lze od vypuknutí války vypozorovat masivnější odchod ruských podnikatelů z českého trhu?
Určitě. Hned po ohlášení sankcí se počet těchto transakcí výrazně zvýšil. Otázka je ovšem jejich výsledek, často to vypadá, že došlo jen k převodům na oko na spřízněné osoby. Více se k tomu vyjádřit neumím, protože zrovna těmto transakcím se osobně nevěnuji.
Stále platí, že hlavním motivem prodejů zůstává generační výměna?
Ano, stále to přetrvává, byť ten model se vyvíjí. Kromě typického scénáře devadesátkového podnikatele, který společnost prodává, protože už je v důchodovém věku a nemá nástupce, dnes začínají prodávat i mladší ročníky. Jejich důvodem je, ž jsou v poslední době unaveni z častých negativních ekonomických šoků a řešení jejich následků nebo zkrátka jen potřebují změnu a nemají firmu zrovna komu předat.
Co firmy momentálně řeší nejvíce? Jsou to například některá opatření, která jsou součástí úsporného balíčku?
To je jistě velké téma. Předně je třeba říct, že minimálně pro podnikatele bylo uvedení úsporného balíčku špatně komunikováno navenek. Vypouštění poloviční informace s následným domýšlením výsledku vyvolalo nemalé zděšení.
Můžete být konkrétnější?
Původně se například zdálo, že bude kompletně zrušené osvobození od daně při prodeji podílu s hodnotou nad 40 milionů korun. To mělo celkem logické důsledky. Majitelé, kteří uvažovali o prodeji společnosti, nám volali, že chtějí s prodejem ihned začít a transakci stihnout ještě do konce roku, aby se na ně nové pravidlo nevztahovalo.
Nakonec to vypadá, že daná změna bude až od příštího roku a půjde proti ní uplatnit odečet částky, která bude vycházet z ocenění ke konci roku 2024. Díky tomu se daň pro současné prodeje z drtivé většiny vymaže. To ale nemění nic na tom, že kdo prodá firmu za deset let, dani se nevyhne.
Celkově si ale myslím, že to je dost nešťastné a demotivační, zejména pro začínající podnikatele. Z transakce totiž daň ukousne ve finále 23 procent. K tomu navíc stále hrozí, že se zvýší daň z příjmů právnických osob z 19 na 21 procent.
Zvýšení korporátní daně je jak pravděpodobné?
To je právě otázka. Řeší se to a čekal bych, že o tak závažném kroku budou podnikatelé informování s dostatečným předstihem. Zapomíná se na to, že jsou páteří ekonomiky a myslím si, že řada z nich je z počínání vlády zklamaná, protože očekávala pravicové kroky a realita je mnohdy trochu jiná.
Adam Páleníček (30)
|
