Od počátku roku 2020 si Evropa prošla v rychlém sledu hned několika ekonomickými otřesy. Většina zemí na starém kontinentě se s tím ovšem vyrovnala, ovšem Česku v tomto ohledu patří poslední příčka. Oproti začátku pandemie se české hospodářství propadlo o jeden procentní bod hrubého domácího produktu (HDP), ačkoliv jiné země v témže období zaznamenaly i dvouciferný růst.
Od zamrzlých finských jezer až po portugalské ostrovy v Atlantiku na tom žádný stát od začátku pandemie není hůř. Česká ekonomika se od prvního čtvrtletí roku 2020 propadla podle vývoje HDP o jeden procentní bod. Podobně, ovšem o jednu desetinu lépe, je na tom pouze Španělsko, zbylé evropské státy rostly.
„Inflace užírá hodnotu reálnému HDP a ten pak tolik neroste. No a v Česku jsme do vyšší inflace vstoupili dříve než v jiných zemích, třeba i proto že jsme ji měli jednu z nejvyšších již před covidem,“ vysvětluje hlavní ekonom společnosti Natland Petr Bartoň, který na vývoj českého hospodářství upozornil na Twitteru.
„Růst kolem tří procent už způsoboval, že se ekonomika začala zadýchávat a ČNB musela zvyšovat sazby. Před finanční krizí podobné zadýchávání české ekonomiky jsme viděli až při růstech kolem pěti až šesti procent,“ připomíná hlavní ekonom České spiřitelny David Navrátil.
Česká centrální banka začala se zvedáním úrokových sazeb v roce 2021. Po nástupu Aleše Michla do čela bankovní rady a výměně dalších členů se růst sazeb zastavil a ustálil se na sedmi procentech. Radní tak reagovali na rychle rostoucí inflaci, která se v loňském roce průměrně pohybovala ve výši 15 procent. S růstem cen bojuje většina Evropy, ovšem i v tomto případě patří inflace v Česku mezi evropskými státy k těm vůbec nejvyšším.
„Je to velice smutný obrázek, jelikož po většině ekonomických propadů obvykle následuje relativně rychlé oživení,“ hodnotí hlavní ekonom společnosti Cyrrus Vít Hradil. „Že se to Česku ani po třech letech stále nepodařilo, znamená, že buďto bylo průběžně bombardováno dalšími objektivními negativními ekonomickými šoky, nebo nezvládlo adekvátně reagovat hospodářskou politikou,“ domnívá se.
Právě kombinace nevhodné hospodářské politiky úřadujících vlád a složení české ekonomiky jsou důvody, proč turbulentní roky otřásly tuzemskou ekonomikou více, než tomu bylo v případě ostatních států. Strukturálně odlišné ekonomiky totiž zaznamenaly ve stejném období rychlý růst. Příkladem může být například Chorvatsko, jehož hospodářství od počátku roku 2020 vyrostlo o deset procentních bodů.
„Covid odkryl, jak moc neefektivní je stát, že špatná úroveň e-governmentu se nepromítá jen do špatné digitální komunikace, ale i do neschopnosti rozhodovat se na základě dat a efektivně řídit ekonomiku,“ popisuje ekonom Navrátil první z důvodů hospodářského propadu.
Mezi covidovými vlnami, kdy politici tehdejší vládnoucí koalice plánovali návrat k normálu, často zaznívalo, že po ekonomickém útlumu se bude potřeba z krize proinvestovat. „Mysleli to dobře, dopadlo to ale jako obvykle. Když to trochu přeženu, tak v ČR se nepodařilo ani zachránit lidi, ani ekonomiku, naopak se podařilo rozhasit veřejné finance,“ připomíná Navrátil fakt, že Česko patřilo i v rámci covidových obětí v přepočtu na počet obyvatel k nejhorším zemím na celé planetě.
Situace ohledně chybějících dat státu a z toho plynoucí neefektivnosti se ovšem v současné energetické krizi de facto opakuje i za vlády Petra Fialy. Kabinet na podzim tak dlouho mluvil o tom, že chce cíleně pomáhat těm nejohroženějším, až se nakonec rozhodl napumpovat hotovost do celé společnosti prostřednictvím úsporného tarifu. Úředníci zkrátka nebyli schopní identifikovat ty, kteří pomoc nejvíce potřebují, a oddělit je od lidí, kteří příspěvek na rostoucí energie nepotřebovali.
Neúnosnou situaci, která se netýká jen výjimečné pomoci, ale i běžného provozu státu, popsal nedávno také šéf Nejvyššího kontrolního úřadu Miloslav Kala. „Dostali jsme se do situace, kterou bych přirovnal k Římské říši, kdy se říkalo, že všichni si plní své povinnosti, ale nedbají na náklady a na to, co to přinese,“ popsal nedávno pro Seznam zprávy. „Absurdní příklad: narazili jsme na výrobce šicích strojů, který za 15 roků z různých programů na vědu a výzkum vyčerpal téměř 460 milionů korun. Pak zkrachoval,“ vykreslil Kala problém na konkrétním případu.
Dalším důvodem, proč Česko utrpělo rány, ze kterých se dosud nevzpamatovalo, je složení českého průmyslu. „Česko jako průmyslově orientovaná země sice prošlo prvními vlnami pandemických uzavírek dotčeno spíše méně, jelikož ty se týkaly hlavně sektoru služeb, utrpělo ale naopak podstatně větší šrámy z dozvuků pandemie, kdy došlo k zablokování dodavatelských řetězců,“ vysvětluje Hradil a připomíná, že se kvůli tomu výrazně pozastavila například výroba nových aut. Právě autoprůmysl se ale podílí na českém HDP zhruba z jedné desetiny.
Důležitým rysem českého hospodářství je také jeho energetická náročnost, která je po Maltě a Bulharsku největší v Evropě. „To není proto, že bychom měli nějak energeticky nevýhodné stroje ve výrobě. My máme podobně moderní stroje, ale ty naše z té energie vyrobí škodovku, kdežto ty německé ze stejné energie vyrobí BMW. Takže na jednotku energie vyrobíme méně hodnoty,“ vysvětluje Bartoň.
Právě z hlediska energií bylo Česko ještě na začátku loňského roku do velké míry závislé na levném dovozu z Ruska, který ovšem postupně kvůli válce na Ukrajině skončil.
Následná inflace, která zasáhla většinu Evropy, značně změnila pravidla hry. Jinými slovy zmrazila spotřeby, lidé zkrátka přestali tolik utrácet. „Spotřeba v Česku poklesla nejvíce ze všech zemí EU. Naše propočty ukazují, že spotřeba domácností s nejnižšími příjmy se od roku 2019 snížila téměř o pětinu. To je nyní primární důvod, proč ČR zaostává tak moc za zbytkem Evropy,“ domnívá se Navrátil. Podle Hradila spotřeba Čechů zamrzla na počátku roku 2021 a od té doby jsme se z toho nevymanili.
Potvrzují to i data společnosti PAQ Research, podle kterých domácnosti s příjmem pod celorepublikovým mediánem na konci roku 2021 byly schopny ušetřit téměř tři tisíce, o rok později už to bylo pouze 200 korun. Zároveň 40 procentům chudších rodin zbývá na den pouze méně než 100 korun. Roste také počet extrémně ohrožených domácností, tedy takových, jejichž výdaje jsou vyšší než příjmy. Na podzim 2021 do této skupiny patřila tři procenta českých domácností, o rok později se podíl zvýšil na sedm procent. Stejně tak narostl počet nestabilních domácností, tedy těch, které mají vyrovnané příjmy a výdaje a jejich úspory jim vystačí maximálně na dva měsíce, a to ze 13 na 21 procent.
Řešením by do budoucna měla být určitá transformace tuzemské ekonomiky. „Česká ekonomika potřebuje transformovat: snížit závislost na levné a dostupné pracovní síle, která kvůli demografii nebude, snížit energetickou náročnost nejen investicemi do energetických úspor, ale i tak, že vzroste přidaná hodnota české výroby,“ říká Navrátil s tím, že je potřeba více českých značek s globálními ambicemi.
Ekonom Hradil vidí problém v tom, že prioritou většiny českých vlád je udržení stávajícího stavu. „Tento přístup totiž vede k tomu, že když měnící se globální ekonomické okolnosti signalizují, že je třeba něco v ekonomice změnit, tedy například umožnit zánik části firem v neperspektivních sektorech, vláda se tomu usilovně brání dotováním pracovních míst či regulací celých sektorů,“ kritizuje ekonom společnosti Cyrrus. „Správná hospodářská politika těmto změnám nestojí v cestě, pouze se snaží občanům i firmám pomáhat v obdobích transformace,“ uzavírá.
