Populárním benefitem zejména v letních měsících je možnost pracovat z ciziny. Fenomén „digitálního nomádství“, kdy firmy umožňují zaměstnancům pracovat odkudkoli a kdykoli, však do Česka ještě úplně nedorazil. V řadě států Evropské unie začala od července platit rámcová dohoda o přeshraniční spolupráci, která řeší problémy v oblasti sociálního a zdravotního pojištění. Prozatím ji však nepodepsaly všechny evropské země. České firmy, i když by větší flexibilitu zavést chtěly, stále brzdí daňová i pracovněprávní legislativa. Řada z nich tak práci na dálku nabízí alespoň na pár týdnů.
Evropská unie se na požadavky zaměstnanců, kteří podle průzkumů vyžadují ve stále větší míře flexibilitu, snaží alespoň částečně reagovat. V červenci proto začala platit dohoda mezi státy EU, která umožňuje zaměstnancům pracovat pro zaměstnavatele z jiného členského státu až téměř polovinu času, aniž to má vliv na systém sociálního a zdravotního pojištění.
„Pozor ale na to, že zatím ne všechny státy EU tuto dohodu podepsaly,“ zdůrazňuje advokát KPMG Legal Ladislav Karas. Na seznamu je teď osmnáct zemí včetně Česka a jeho sousedů. Jak ale Karas podotýká, daňová legislativa stále není pružná, problematické jsou i otázky pracovního práva. I přesto se s prací zaměstnanců ze zahraničí u svých klientů setkává v poslední době poměrně často.
„Díky pokroku v technologiích, nedostatku kvalifikovaných uchazečů a vzrůstajícímu důrazu na flexibilitu a rovnováhu mezi prací a soukromým životem je čím dál více firem ochotných umožnit zaměstnancům pracovat ze zahraničí,“ potvrzuje manažer náboru a marketingu personální agentury ManpowerGroup Jiří Halbrštát.
Práci ze zahraničí umožňují podle průzkumu ABSL hlavně firmy z IT a podnikových služeb, jejich podíl navíc stále roste a nyní je to již 44 procent. Ze stejného oboru by ale o práci ze zahraničí podle průzkumu personální agentury Grafton Recruitment stálo téměř devadesát procent pracovníků.
Během covidu a krátce po něm ale podle šéfa personální agentury Randstad Martina Jánského umožňovalo práci odkudkoli více firem. „Teď nicméně vidíme, že podniky zavádějí pravidla a kvůli produktivitě a výkonnosti se více snaží lidi přilákat do kanceláře,“ podotýká Jánský. Téměř pětina zaměstnanců přitom podle červnového průzkumu práci kvůli nedostatku flexibility mění. „V době nízké nezaměstnanosti a nedostatku kandidátů na pracovním trhu by proto firmy měly těmto trendům zvláště naslouchat,“ dodává.
Obecně však i firmy, které flexibilitu a například home office nabízejí, práci ze zahraničí umožňují spíše sporadicky. „Práce na dálku odkudkoli na světě je vzhledem k různým právním a daňovým povinnostem na straně zaměstnanců i zaměstnavatele komplikovaným tématem. Tyto povinnosti se navíc liší podle země, což složitost ještě zvyšuje,“ podotýká personální ředitelka Kiwi Aparna Ballakur.
Pokud firmy v Česku práci ze zahraničí umožňují, bývá to většinou kratší doba do jednoho měsíce. To potvrzuje třeba Gen (původně Avast), v němž zavedli program práce odjinud, díky kterému mohou zaměstnanci po třicet dnů pracovat téměř odkudkoli. Výjimkou jsou státy a oblasti, na které je uvaleno embargo, stejně tak se povolení nevztahuje na Bělorusko, Rusko nebo Čínu.
„Doba, po kterou naši zaměstnanci pracují ze zahraničí, je různá. Obecně lze říct, že primárně umožňujeme krátkodobé pobyty. Hlavními překážkami jsou zejména náležitosti související s mobilitou zaměstnanců, ať už z pohledu daní, pojistného nebo vízových náležitostí a dalších oblastí,“ dodává partnerka v daňovém a právním oddělení Deloitte Tereza Kavan Klimešová.
Překážkou nebývá jen legislativní stránka věci, firmám často vadí i praktické důsledky. Práce z různých lokalit s velkými časovými rozdíly by podle Ballakur mohla dlouhodobě narušit týmovou dynamiku a produktivitu.
Režim navíc může být nepříjemný i pro samotné pracovníky na dálku, pokud třeba musejí vstát na poradu ve tři ráno. „Tam, kde je malý nebo žádný časový posun, to není zásadní problém. Nicméně v případě práce z Karibiku nebo z Thajska se už lidé musejí přizpůsobit, aby byli dostupní v exponovaných hodinách českého času,“ říká šéf Effectix Radim Kracík. Jako překážku vnímá i slabou sebekázeň a nízkou senioritu zaměstnanců, která způsobuje problémy, pokud zkušenější kolega odjede do zahraničí.
Pokud se v jeho firmě práce odjinud neprojeví na kvalitě, dostupnosti pro zbytek týmu a rychlosti, umožňuje se i na delší dobu. „Já osobně jsem pracoval osm měsíců z Bruselu, kde manželka dostala práci. Obecně lze říci, že možnost práce ze zahraničí lidé využívají minimálně na měsíc,“ dodává Kracík.
V ABB umožňují práci na dálku, pro práci ze zahraničí to však neplatí. A to kvůli legislativě, která je podle personální ředitelky ABB Ivety Valentové za aktuálními požadavky trhu. „Nepočítám-li pobyt v cizině delší než 183 dnů, kde do toho vstupují ještě další daňové povinnosti, tak i při kratším pobytu není vyřešena otázka BOZP (bezpečnost a ochrana zdraví při práci – pozn. red.), náhrady vynaložených nákladů apod.,“ říká Valentová. „Čekáme na nový zákoník práce, kde je otázka práce z domova konečně řešena, ale nemyslím si, že konečná úprava bude taková, abychom umožnili zaměstnancům stejný režim práce z domova v tuzemsku jako v zahraničí,“ dodává.
Některé firmy však mají výhodu zahraničních poboček, kdy se mohou zaměstnanci hlásit i na pozice v zahraničí. Popularitu získávají i zahraniční stáže v dané firmě, kterých využívají třeba zaměstnanci Prazdroje či Deloitte.
Ve společnosti Effectix si zase personál může vyzkoušet práci v jiných digitálních agenturách ve střední a východní Evropě. „Obrovská výhoda je, že si vzájemně umožňujeme nahlédnout ‚pod pokličku‘ a díky tomu velmi efektivně sdílet know-how v online marketingu i řešit společné výzvy, aniž bychom se museli bát, že druhá strana informace zneužije. Z hlediska osobní zkušenosti jsou tyto výměnné pobyty hodnoceny extrémně pozitivně,“ popisuje Kracík.
Cesta k tomu, aby české podniky umožňovaly zaměstnancům pracovat ze zahraničí po delší dobu nebo v módu skutečného nomádství, kdy se pracovník i přesouvá ze země do země, však bude ještě trnitá. „I když digitální nomádství získává na popularitě, přesto v Česku není tak rozšířené jako v některých jiných zemích,“ podotýká Halbrštát.
