Z bývalé textilky na kraji Jihlavy v současnosti ve velkém proudí dveře. Závod jedničky českého trhu s dveřmi a zárubněmi Sapeli jede po hubených krizových letech znovu naplno. Do firmy se už dokonce vracejí někteří zkušení dělníci, kteří s vidinou lepšího výdělku odešli do nedaleké továrny koncernu Bosch.
Euforie ze sametové revoluce ještě nestačila vyprchat a dva jihlavští kamarádi Jindřich Procházka a Jaroslav Vrtal začali spřádat podnikatelské plány. Oprášili rodinné a lokální tradice a pustili se do výroby dveří. Po čtvrt století je podnik Sapeli v oboru největší v České republice. Výročí je pro firmu přelomové i kvůli tomu, že poprvé od založení má většinového vlastníka v podobě „otce zakladatele“ Jaroslava Vrtala. Společnost si přitom prošla obdobím, kdy byla rozdělená na třetiny. Vrtal s Procházkou tehdy přibrali ještě třetího parťáka, Jana Dokulila. Firma rostla a před krizí se dostala na tržby přes jednu miliardu korun. Avšak právě rychlý růst vnesl mezi společníky svár.
Nedokázali se shodnout, jestli je dobré právě v okamžiku, kdy se Sapeli dařilo nejlépe, společnost prodat. Na námluvách byl v Jihlavě například rakouský výrobce oken HSF. Ocenění firmy tehdy bylo přes půl miliardy korun. Nakonec ale ze sňatku sešlo. „Byl to boj o peníze,“ shrnul rozmíšky s někdejším společníkem šéf firmy. Vrtal s Procházkou nakonec třetího akcionáře vyplatili. Bez soudních pří se to však neobešlo. Výsledkem bylo, že na třetiny rozparcelovaný podnik získal dva majitele.
Vrtal i Procházka měli stejně jako na začátku po polovině. Jenže matador českého podnikání Procházka, který se narodil v roce 1926, se po čase rozhodl, že už je přece jen čas na trochu odpočinku. Svůj podíl předal vnučce Renátě Halíčkové. „Dva lidé však znamenají dva názory, takže pro řízení firmy je lepší, když má jednoho majoritního majitele,“ popsal Vrtal důvod, proč ani to nebyla poslední změna ve skladbě akcionářů. K té poslední došlo ve druhé polovině roku 2016. Firma využila situace, kdy měla dost volných prostředků, a od Halíčkové její půlku odkoupila. Sapeli tedy získala padesát procent vlastních akcií. Jedno procento pak z této části papírů držených samotným podnikem odkoupil Jaroslav Vrtal. Cesta k majoritnímu majiteli byla u konce.
Vlastnickým rošádám však ještě nemusí být konec. Současný šéf Sapeli se netají, že kormidlo jednou místo něho převezme jeho syn Dušan. Ten už je od podzimu předsedou dozorčí rady. To však podle jeho otce Jaroslava ještě automaticky neznamená, že podnik v dohledné době předá. „Akcie můžu mít klidně ještě pět deset let. Stáhnu se jen z vedení, ale na provoz budu dál dohlížet z dozorčí rady.“ Důvodem pro setrvání v pozici akcionáře a člena dozorčí rady podle něho nejsou peníze.
„Každý měsíc mi na účtu přistane důchod a potřebuji hlavně chodit pěšky nebo jezdit na kole, věci nosím, dokud se nerozpadnou,“ popisuje s úsměvem podnikatel. Část akcií vlastněných samotnou firmou ale budou moci získat také její manažeři z představenstva. V prvním kole se mezi ně takto postupně během pěti let rozdělí pětadvacet procent akcií. Jedním z předpokladů ale je, že se společnosti bude dařit. „Když je něco vaše, tak vás to nakopne k vyšším výkonům a víc se snažíte,“ zdůvodnil neobvyklý krok Dušan Vrtal.
Před propuknutím krize Sapeli ročně utržila přes miliardu korun. Recese však zahýbala se stavebnictvím, a tedy i s dodavateli. Nyní už ale zase všechno běží, jak má. Konsolidované tržby celé skupiny za rok 2016 se pohybují kolem devíti set milionů. Za rok firma vyrostla téměř o sto milionů. Podle Jaroslava Vrtala tedy opětovné dosažení miliardového obratu nemusí být daleko. Pro firmu by přitom nebyl problém dostat se na dvě miliardy.
„Nechceme však dodávat někam, kde nemáme jistotu, že dostaneme zaplaceno. Platební neschopnost ve stavebnictví hrozí stále.“ Společnosti se v současnosti vrací rozhodnutí v hubených letech investovat. V letech 2007 až 2012 dala Sapeli do nových strojů a technologií kolem půl miliardy korun. Novou vlnu investic spouští Sapeli právě teď. Letos výdaje na nová výrobní zařízení odhaduje na pětašedesát milionů. Přestože jsou v Jihlavě další dvě továrny, které potřebují zkušené obráběče, zaměstnance si moc nepřetahují.
V Rakousku už firma působí, letos by tu ale chtěla svůj byznys rozšířit. Krize rozvoj firmy zbrzdila, teď už ale výroba běží na plné obrátky. Konsolidované tržby skupiny za rok 2016 se pohybují kolem devíti set milionů korun. korun. Zdroje má společnost zajištěné. „Devadesát procent vydělaných peněz vždy zůstávalo ve firmě. V tom jsme měli s panem Procházkou jasno, a díky tomu se společnost dostala tam, kde je,“ říká Vrtal. Většina dveří z Jihlavy je určena pro tuzemský trh. Sapeli dodává rovněž přímo developerům typu Finep, Skanska Reality nebo YIT. Uspěla už také v tendrech na dodávky dveří pro nemocnice.
V zahraničí se společnosti daří hodně na Slovensku, exportní destinací číslo dva je Rakousko. Právě na rakouský trh se hodlá společnost zaměřit více než dosud. Vedle toho ale společnost uspěla například i v náročných tendrech londýnských developerů. Dveře z Vysočiny tam nově našly uplatnění například v hotelových sítích Crown Plaza nebo Novotel.
Najdou se rovněž v jednom ze špičkových hotelů v hlavním městě Kazachstánu Astana, jedná se o dodávce do Laosu. Příjmy a zisky má Sapeli zajistit také zaměření na kvalitnější výrobky s vyšší přidanou hodnotou. „Pokud jde někomu jen o cenu, stejně si jde koupit nějaké polské dveře někam do řetězce,“ poznamenal byznysmen z Vysočiny. V Jihlavě vyrábí dveře ještě americká firma Masonite. Na dohled od závodu Sapeli je navíc obří fabrika německého koncernu Bosch. Pracovníky si ale podle zástupců Sapeli příliš nepřetahují.
Podnik potřebuje zvláště kvalifikovanější zaměstnance, kteří umějí například programovat obráběcí stroje. „Na začátku se nám stávalo, že jsme někoho vycvičili na obráběcím centru a on nám odešel do Bosche. Tam si sice vydělá více, protože je to nepřetržitý provoz, ale je to raubírna. Po pár letech se k nám někteří začínají vracet,“ líčí Vrtal personalistické zkušenosti. Do závodu Sapeli jezdí lidé nejen z bezprostředního okolí Jihlavy, ale třeba i z Třebíče nebo z Polné. Tam má Sapeli ještě další část výroby.
