Evropa vráží miliardy do LNG terminálů. Jejich budoucí využití je však nejisté

Někteří experti mají obavy, že to Evropa s výstavbou infrastruktury na dovoz LNG terminálů v panice přehnala. Ilustrační foto

Někteří experti mají obavy, že to Evropa s výstavbou infrastruktury na dovoz LNG terminálů v panice přehnala. Ilustrační foto Zdroj: Profimedia

LNG tanker Gaslog Georgetown v terminálu v nizozemském Eemshavenu, kde má část kapacity pronajaté Česko.
LNG tanker Gaslog Georgetown v terminálu v nizozemském Eemshavenu, kde má část kapacity pronajaté Česko.
Výstavba LNG terminálů vzbuzuje obavy ekologů nejen z důvodu možného ohrožení klimatických cílů EU, ale také kvůli případným lokálním environmentálním dopadům.
4
Fotogalerie

Evropa se v panické obavě z nedostatku zemního plynu po utnutí ruských dodávek pustila do honu na surovinu v její zkapalněné podobě. Objevují se však náznaky, že poněkud přestřelila a část drahé LNG infrastruktury zůstane za pár let bez využití. Studie Ústavu pro energetickou ekonomiku a finanční analýzy (IEEFA) uvádí, že v roce 2030 nebude upotřebena více než polovina kapacity dovozních zařízení. Podle některých názorů je ale na hodnocení brzy, jelikož příští zimy mohou být náročnější než ta letošní.

Evropská unie před válkou na Ukrajině dovážela zhruba 155 miliard metrů krychlových plynu z Ruska, tedy zhruba čtyřicet procent své spotřeby. V závěru uplynulého roku tento import klesl přibližně na desetinu unijních potřeb. Dá se očekávat, že v roce 2030 se poptávka po LNG podle různých zdrojů bude pohybovat mezi 150 až 190 miliardami metrů krychlových. Evropa má však namířeno ke kapacitě 400 miliard.

Nejdražší pojistka na světě

V Evropě jsou teď v provozu tři desítky terminálů a obdobný počet se jich staví či chystá. „Jedná se o nejdražší a nejzbytečnější pojistku na světě,“ uvedla autorka analýzy Ana Maria Jaller-Makarewiczová. „Vybudování a údržba přetechnizovaných sítí je nákladná. Rozhodnutí o rozšíření evropské infrastruktury LNG musí být založeno na budoucích potřebách poptávky a brát v úvahu, že EU plánuje do roku 2030 snížit poptávku po plynu alespoň o třetinu,“ podotkla.

Zmíněný ústav uvádí, že import LNG do Evropy loni vzrostl o šedesát procent, podle unijních údajů se mezi lednem a listopadem podílel na celkovém dovozu plynu ze čtvrtiny. Nejvíce se ho dovezlo ze Spojených států a Kataru, rostl ale také dovoz ruské suroviny touto cestou. Největšími dovozci LNG byly Francie, Španělsko a Británie. A právě těmto zemím, ale také Německu, Itálii a Turecku nejvíce hrozí, že jim na konci dekády zbude nevyužitá kapacita.

V případě Španělska by mohlo přijít vniveč až padesát miliard metrů krychlových kapacity. Země je v současnosti se šesti funkčními terminály evropským premiantem v infrastruktuře LNG a právě zprovozňuje sedmý. Ten byl dokončen už v roce 2013, ale následně zakonzervován, jelikož neměl využití. IEEFA upozorňuje, že i nyní jsou ostatní zařízení využívána maximálně ze tří čtvrtin, takže se nabízí otázka, zda je aktivace sedmého nutná. Zvláště když zařízení zcela neplní svou úlohu při náhradě ruského plynu.

Některé země dovážejí ruský LNG

Madrid patří mezi největší dovozce ruského LNG a v současnosti se tam o tom vede debata. Vláda minulý týden podle Bloombergu zaslala dopis společnostem, které zkapalněný plyn dovážejí, aby neuzavíraly nové kontrakty s Moskvou, a nepřispívaly tak k financování válečné mašinerie.

Stoupá však tlak také na unijní úrovni. „Vyzývám všechny členské státy a společnosti, aby přestaly nakupovat ruský LNG a nepodepisovaly žádné nové smlouvy o plynu s Ruskem, jakmile vyprší platnost stávajících smluv,“ uvedla nedávno podle Reuters eurokomisařka pro energetiku Kadri Simsonová.

Německo do ruské agrese nemělo jediný terminál, jelikož spoléhalo na přívod plynu potrubím Nord Stream, který byl loni postupně utlumen, a nakonec roury v září poničila dosud nevyšetřená sabotáž. Nyní země plánuje devět statických a plovoucích terminálů. Náklady na plovoucí zařízení do roku 2038 vyšplhají na téměř deset miliard eur, trojnásobek původních odhadů.

Berlín zároveň plánuje úspory. „Pro roky 2023 a 2024 se očekává nižší spotřeba plynu vzhledem k jeho vyšším cenám a úsporným opatřením. Z pohledu federální vlády je žádoucí snížení spotřeby plynu o dvacet procent,“ uvedlo podle S&P Global ministerstvo hospodářství. Naznačilo, že dovoz tuto skutečnost nemusí odrážet. „Vzhledem k tomu, že dodávky plynu v Německu zajišťují energetické společnosti, vláda nemá přímý přehled o smlouvách o dovozu plynu,“ podotklo ministerstvo.

Mírná zima mohla být výjimečná

Evropské zásobníky navíc po letošní zimě zůstávají v dobré kondici, i když současné chladné počasí může ještě konečnou bilanci pozměnit. Německý svaz provozovatelů zásobníků plynu a vodíku INES už uvedl, že k jejich naplnění na příští sezonu bude stačit mírný objem dovozu LNG.

Jeho šéf Sebastian Bleschke zároveň připustil, že terminálů může být nakonec více, než bude třeba. „Plány spolkového ministerstva hospodářství na rozvoj LNG terminálů v Německu jsou vzhledem k současné energetické situaci pochopitelné. S ohledem na energetickou transformaci však pravděpodobně vzniknou nadbytečné kapacity,“ sdělil v tiskové zprávě.

Zvláštní zmocněnec českého ministerstva zahraničí pro otázky energetické bezpečnosti Václav Bartuška je však přesvědčen, že se nelze řídit jednou zvládnutou zimou. „Je to jen začátek poměrně dlouhého období, které potrvá několik let. Končíme zimu se zásobníky plnými na 52 procent, což představuje plný provoz na 43 dní chladné zimy,“ podotkl s tím, že kdyby topná sezona nebyla tak mírná, byli bychom ve zcela jiné situaci.

„Každou vládu bude méně trápit, když bude mít přebytek zemního plynu, spíše než vážný nedostatek,“ zdůrazňuje Bartuška s tím, že se samozřejmě dá očekávat určité pnutí mezi politiky a vlastníky terminálů, kteří by je chtěli mít využité na sto procent a zajištěné kontrakty na řadu let dopředu.

Vnitrozemské země jsou přitom závislé na dohodách s přímořskými státy. Česko má pronajatou část kapacity v nizozemském Eemshavenu a v jednání je přístup k terminálům v Německu a Polsku. Podle Bartušky je důležité diverzifikovat i zdroje LNG a nebýt závislý jediném zařízení.

Ve velkém investují exportéři

Nedávno se v médiích objevily zprávy, že Varšava promýšlí, zda vůbec stavět další terminál v Gdaňském zálivu. V původním plánu bylo podle webu Biznesalert.pl spustit je až někdy v letech 2027 až 2028. Válka na Ukrajině projekt urychlila, hovořilo se i o zdvojnásobení kapacity.

Jenže aktuální prognóza naznačuje, že nové zařízení země, která na podzim otevřela plynovod Baltic Pipe, zatím zřejmě nepotřebuje. Výsledek se tak nejspíš bude odvíjet od dohod s Prahou a Bratislavou. Český zájem závisí na tom, zda se podaří vybudovat plynovod Stork 2.

Evropskou horlivost v oblasti zkapalněného plynu opakovaně kritizují ekologové, jelikož se obávají, že tato aktivita může ohrozit unijní klimatické cíle. Zároveň se však hovoří o možném budoucím využití terminálů na dovoz vodíku. Experti však podotýkají, že vodíková budoucnost je stále nejistá a jeho převoz naráží na technické potíže.

Globálně je problematika LNG širší, nejde jen o investice do dovozních terminálů čili zařízení na zpětné zplynování suroviny, ale také o náročné projekty v zemích původu plynu. Na velké rozšíření vývozu LNG se chystají Katar i Spojené státy. „V současnosti se ve světě buduje infrastruktura na zemní plyn za bilion dolarů,“ podotkl podle Reuters Jack Fusco ze společnosti Cheniere Energy, která LNG vyváží.