Ani po téměř půl roce není jasné, kdo způsobil sabotáže na plynovodech Nord Stream 1 a 2 na dně Baltského moře. Naopak ze spekulací, které se v posledních týdnech objevily v médiích, plynou jen další nejasnosti. Okruh podezřelých se z původně nejčastěji skloňovaného Ruska rozšířil o Ukrajince, Spojené státy a o jejich spojence. Kyjev jakoukoli vinu popírá a scénář nestátní aktivity odmítá i ruský prezident Vladimir Putin, který stále ukazuje prstem na Washington.
Výbuchy na konci září poničily obě větve potrubí Nord Stream 1, které přivádělo ruský zemní plyn do Německa a patřilo mezi nejdůležitější nástroje Evropy pro import této suroviny. Se svou kapacitou 55 miliard metrů krychlových ročně plynovod zajišťoval sedmadvacítce zhruba třetinu dovozu. Poškozena byla i jedna větev potrubí Nord Stream 2, na jehož výstavbě na kontinentu nepanovala od počátku shoda a nakonec nebylo v důsledku horšící se geopolitické situace uvedeno do provozu.
V době explozí gradoval ruský tlak na EU, jehož cílem bylo zkomplikovat jí před zimou plnění plynových zásobníků a odradit ji tak od další pomoci Ukrajině. Pozornost Západu se proto soustředila na Kreml, jehož do role podezřelého postavila opakovaná snaha používat plyn jako politický nástroj. Důkazy však chybějí a žádná z vyšetřujících zemí je veřejnosti nepředložila.
Při úvahách o viníkovi je tak zatím možné opírat se pouze o články především německých a amerických médií, které vesměs odkazují na nejmenované zdroje z okruhu zpravodajských služeb. Některé spekulace přitom hraničí s konspiracemi. „Totožnost pachatelů a jejich motivy jsou předmětem probíhajícího vyšetřování,“ zdůraznilo minulý týden německé státní zastupitelství s tím, že k otázce zapojení některého státu do sabotáže nelze nic sdělit.
Scénář 1: Rusové chtěli vydírat Evropu
Na této verzi ruských pachatelů je nejpřitažlivější, že zcela zapadá do současné mezinárodní situace, která takřka kopíruje studenou válku a v níž proti sobě stojí jasně definovaní nepřátelé. Při bližším pohledu je však záležitost složitější. Evropská unie se po ruské agresi neodhodlala uvalit sankce na ruský plyn, ale plánovala se zbavovat závislosti na něm postupně. Rusko během léta utlumovalo dodávky do Evropy patrně ve snaze zvýšit ceny suroviny a vyvolat v EU před zimou paniku.
Útok by dával smysl, pokud by Rusko dospělo k přesvědčení, že budoucnost plynového obchodu s Evropou je už stejně odepsaná a nyní jí může zasadit ještě poslední, velmi tvrdý úder. Pak by také bylo vhodné načasovat útoky na přelom léta a podzimu. Ostatně přesně o rok dříve se v tomto období poprvé začalo spekulovat, že se Rusko pokouší manipulovat s cenami suroviny a tlačí na spuštění NS2.
Faktem každopádně zůstává, že v době výbuchů už přes NS1 neproudil plyn a Moskva neustále opakovala, že opravy se prodlužují kvůli západním sankcím, které zdržují údržbu turbín. Další možností tak je, že odpálení plynovodu by z ruského pohledu uťalo dohady o zodpovědnosti za nedodání nasmlouvané suroviny, ale nevyloučilo možnost oprav a výhled na obnovení dodávek.
„Zároveň zůstával nástroj vydírání – nabízená mrkev v podobě neporušené větve NS2 s nezanedbatelnou kapacitou 27,5 miliardy metrů krychlových,“ podotýká komentátor Bloombergu Leonid Bershidsky. Moskva o zprovoznění druhého plynovodu pod Baltským mořem hodně stála. Mohla se domnívat, že dramatické okolnosti přimějí EU k ústupkům. Po pokoutném spuštění NS2 a opravě „jedničky“ by bylo opětovné zastavení „dvojky“ málo pravděpodobné. V říjnu dodávky Evropě tímto způsobem dokonce nabídla.
Přetřásají se i další možné ruské pohnutky. „Například dánský vojenský analytik Anders Puck Nielsen nedávno naznačil, že jedním z možných motivů by bylo ukázat Evropanům zranitelnost,“ uvedl Bershidsky. Po útoku skutečně vyvstaly debaty, nakolik je evropská kritická infrastruktura zabezpečená a některé země přistoupily k její větší ochraně. Záležitost řeší hlavně Polsko a Norsko, obavy panují zejména o další energetické cíle v Baltském a Severním moři.
Na druhé straně je nutné podotknout, že ruský útok by byl riskantní, protože při odhalení viníka by Západ mohl sáhnout k ještě tvrdším krokům proti Moskvě a silnější podpoře Kyjeva. V krajním případě by mohla být příčinou eskalace války.
Scénář 2: Ukrajinci přeťali spojku Ruska s EU
Ukrajina se bouřila proti stavbě NS2 a argumentovala tím, že ji Moskva s Berlínem chtějí obejít, což ji nejen připraví o přepravní poplatky, ale způsobí jí to i bezpečnostní potíže. Už před ruským vpádem zaznívaly obavy, že Kreml se tak nebude muset v případě útoku na Ukrajinu obávat poškození plynovodů a narušení obchodu s EU.
Tento postoj a společně s ním zájem odříznout Moskvu od příjmů pro financování války zdánlivě dává Kyjevu dobrý důvod ke zničení rour. V době, kdy existence Ukrajiny závisí na západní pomoci, by však bylo mimořádně riskantní ničit Nord Stream a vystavovat tak Evropu hrozbě nedostatku plynu v zimním období. Zajímavé proto je, že všechny spekulace týkající se ukrajinské účasti vylučují zapojení vlády této země.
The New York Times a německá média informovala o malé proukrajinské skupině s falešnými pasy, jejíž výbušniny měla na místa činu dovézt jachta pronajatá od firmy sídlící v Polsku. Němečtí vyšetřovatelé potvrdili, že už v lednu prohledali loď, která mohla k útoku sloužit.
„Musíme jasně rozlišit, zda to byla ukrajinská skupina, stalo se to na ukrajinský rozkaz, nebo to byla proukrajinská skupina jednající bez vědomí vlády,“ řekl ministr obrany Boris Pistorius. „Ale varuji před ukvapenými závěry,“ dodal s tím, že existuje značné riziko operace pod falešnou vlajkou ve snaze obvinit Ukrajinu a poštvat proti ní Západ.
VIDEO: Kamery zachytily podmořský výbuch a únik plynu z plynovodu Nord Stream
To by opět ukazovalo na Kreml. Samotný prezident Vladimir Putin přitom oficiálně označil za nesmysl, že by útok mohli vést nějací aktivisté, sabotáž podle něj byla akcí s podporou technologicky vyspělého státu. „Člověk by měl vždy hledat ty, kterým to prospěje. A komu? Teoreticky samozřejmě Spojeným státům,“ prohlásil podle Reuters.
Verzi o ukrajinské sabotáži do jisté míry podporuje řada podobných „incidentů“, které se v posledních měsících záhadně odehrály v Rusku a o kterých se spekulovalo, že jsou dílem záškodníků z napadené země. Akci by teoreticky mohl financovat některý z ukrajinských oligarchů. Kromě otázek týkající se technické náročnosti operace se ale zároveň nabízí otázka, zda by jakákoli proukrajinsky smýšlející osoba považovala útok za dobrý nápad a neuvědomovala si, že může napáchat více škody než užitku. Zvláště když se Německo k podpoře Kyjeva i tak staví zdráhavě.
Vyloučit nelze ani to, že plynovody dala zničit přímo ukrajinská vláda s požehnáním a krytím některých západních zemí, především Washingtonu. Potom by ale nedávaly smysl úniky ze zpravodajských kruhů o ukrajinských diverzantech do médií. Ledaže by Kyjev postavil Západ před hotovou věc a spoléhal na jeho podporu a mlčení ve chvíli, kdy během vyšetřování pravda vyjde najevo.
Scénář 3: USA chtěly Evropě prodávat drahý LNG
Obchodní a geopolitické zájmy staví do okruhu podezřelých Spojené státy i jako hlavního viníka. Nord Stream byl dlouho předmětem americké kritiky, Washington varoval Evropu před přílišnou energetickou závislostí na Rusku. A podle některých názorů se tak sám pokoušel vnutit sedmadvacítce svůj zkapalněný plyn a připoutat ji k sobě.
Americký LNG skutečně sehrává významnou roli při zajišťování alternativních dodávek. Washington ale dobře věděl, že se EU chce do pár let od ruské suroviny zcela odříznout, a je tak otázka, zda by ohrozil transatlantické partnerství násilnou akcí. Zvláště když prezident Joe Biden v uplynulých měsících opatrně dávkoval vojenskou pomoc Ukrajině, aby konflikt neeskaloval. Z amerického pohledu ani nedává smysl nechat jednu větev plynovodu funkční, ledaže by to měla být zástěrka.
Není přitom pochyb, že USA by technicky dokázaly operaci provést, i když by pro ně bylo náročnější nenápadně proniknout do Baltského moře než pro Rusy či Ukrajince přes Polsko. Otevřeně prstem na Washington ukázal držitel Pulitzerovy ceny Seymour Hersh, který uvedl, že Američané spolupracovali na útoku s Norskem.
Bílý dům jeho verzi odmítá a text na Západě sklidil silnou kritiku. Je považován za fabulaci a nahrávku proruským dezinformátorům a konspirátorům. Tyto kruhy zároveň míní, že nejlogičtějším americkým spojencem v Evropě při operaci by mohlo být Polsko, jež neslo výstavbu NS2 stejně nelibě jako Ukrajina.
Současná studenoválečná atmosféra by zároveň Spojené státy do jisté míry chránila, pokud by bylo třeba. „(Případné) zapojení USA pravděpodobně nelze bez pochyby prokázat. A ty, kdo se o to pokusí, bude vždy snadné zdiskreditovat jako ruské loutky nebo užitečné idioty,“ podotkl Bershidsky.
