Česko definitivně ustálo topnou sezonu a s nadprůměrnými rezervami je na tom relativně dobře i před tou nadcházející. Nástup jara stvrzují i statistiky, podle nichž se minulou středu podařilo do tuzemských zásobníků vtlačit více plynu, než se z nich odčerpalo. Zásobníky jsou podle dat AGSI plné zhruba z 52 procent.
Vtláčecí sezona většinou začíná koncem března, i díky teplému počasí ale letos začala dříve. Stejný vývoj je podle dat AGSI navíc zřetelný ve většině zemí Evropské unie, například Německo má naplněnost zásobníků na úrovni takřka 64 procent. Tamní šéf německého svazu provozovatelů zásobníků plynu a vodíku INES Sebastian Bleschke už proto v březnu oznámil, že k jejich opětovnému naplnění pro nadcházející topnou sezonu na přelomu let 2023 a 2024 postačí jen mírný objem dovozu zkapalněného zemního plynu (LNG).
Pozitivní z hlediska připravenosti na nadcházející zimu je i skutečnost, že se přítok plynu v březnu daří držet v průměru nad úrovní 200 gigawatthodin denně. Ještě v lednu přitom analytici z poradenské společnosti EGÚ Brno zveřejnili základní scénář vývoje, podle kterého mělo do Česka po většinu času proudit zhruba jen 126 gigawatthodin plynu denně a pouze v létě se tento objem měl zdvojnásobit.
„Díky tomu, že se velkou část zásob plynu podařilo ušetřit všem zemím Evropské unie, přibývá z energetických trhů pozitivních zpráv, které se navíc dál nabalují jako sněhová koule. Je to znát i na burzách, kde energie oproti loňským maximům zlevnily o vyšší desítky procent,“ říká analytik společnosti ENA Jiří Gavor.
Náměstek pro energetiku ministra průmyslu a obchodu René Neděla také připomíná, že po letošní zimě jsou zásoby plynu o miliardu kubíků vyšší než loni. „Pokud vydrží úspory ve spotřebě a nebude extrémní zima, existuje velká šance, že zvládneme i zimu příští. Stále ale nemáme vyhráno. Opravdový optimista budu, až v zásobníku budou opět tři miliardy kubíků plynu a více,“ říká Neděla. Momentálně jsou v Česku uskladněny necelé dvě miliardy kubíků.
Ještě větší jistotu by ovšem Česko získalo, pokud by některý z tuzemských obchodníků s plynem získal podíl v dalším terminálu, v němž by si zarezervoval stejné kapacity jako ČEZ v nizozemském Eemshavenu. V tomto kontextu se skloňuje LNG terminál v Lubminu, který se má na konci letošního roku rozšířit o další plovoucí zplyňovací zařízení. O část jeho kapacit se podle zdroje deníku E15 uchází hned několik českých obchodníků ve spolupráci s českým státem. Zda se jim kapacitu podaří získat, by mělo jasné ještě v létě tohoto roku.
Lubminský LNG terminál je pro české zásobování dosud nejvhodnější, protože kotví v místě, kde ústí nyní nefunkční německo-ruský plynovod Nord Stream a na které navazují již vybudované plynovody směřující do Česka. Zda se tak stane, bude záviset na dodavatelích a trhu, o využití plynu totiž Deutsche ReGas nerozhoduje.
Další možností k posílení české plynové nezávislosti jsou dlouhodobé kontrakty. Jejich dojednání je ale podle šéfa Pražské plynárenské Tomáše Pacovského enormně složité a – stejně jako u rezervace kapacit v LNG terminálu – se neobejde bez podpory státu. I z toho důvodu zatím neexistují žádné signály, že by byl někdo z českých obchodníků blízko takové dohody.
Ideální velikost dlouhodobého kontraktu pro český trh by podle Pacovského měla dosahovat 1,2 miliardy kubíků plynu ročně, což je 15 procent tuzemské spotřeby. „Výpočet vychází z předpokladu, že by každý měsíc připlula jedna loď s dodávkou 0,1 miliardy kubíků plynu. Velikost kontraktu je optimální v tom, že vyvažuje tolik potřebnou stabilitu s dostatečným prostorem pro flexibilnější přístup,“ uzavírá Pacovský.
