České průmyslové firmy se staly „naprosto nekonkurenceschopnými nejen v celosvětovém, ale i v evropském prostředí“ kvůli drahým energiím. Tvrdí to konsorcium Hlava 22 vedené majitelem společnosti Brano Pavlem Juříčkem, které sdružuje 225 českých podniků. Uskupení uvádí, že cena, kterou její členové v lednu zaplatili za elektřinu, dosahuje až 280 eur za megawatthodinu. To je podle Hlavy 22 podstatně víc, než kolik platí mnozí zahraniční konkurenti, kteří tak získávají výhodu. Na vině jsou podle Juříčka a spol. zejména regulované poplatky za energie. Deník e15 oslovil firmy z Hlavy 22 i mimo ni s dotazem, jaký dopad mají ceny energií na jejich byznys. Shodují se, že citelný, zdaleka ne všechny ale přicházejí o zakázky. Konkurenční znevýhodnění českých i evropských firem kvůli energiím však potvrzují všechny.
Hlavním problémem mají být regulační poplatky, které se v jednotlivých státech liší. Konsorcium varuje před „katastrofickým scénářem“ pro český průmysl v dopise, který obdržel například ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (STAN) nebo hospodářský výbor sněmovny. Kromě výrobce autodílů Brano jsou členy Hlavy 22 i zhotovitel nemocničních lůžek Linet, chemička Fosfa, výrobce dílů pro letadla Airbusu či Boeingu Frentech nebo společnost Seko, jež dodává komponenty pro letectví nebo energetiku.
Zakopaný pes: regulační poplatky
„Všechny nové zakázky již v loňském roce odcházely z České republiky do zemí, jako jsou Turecko, Indie, Čína nebo Spojené státy,“ píše v dopise Juříček jménem konsorcia a přidává tvrzení, že téměř třicet procent německých firem se chystá začít působit jinde, zejména v USA. „Nechceme dotace, chceme změnu energetické politiky jak na národní, tak na evropské úrovni!“
Podle Hlavy 22 například v Turecku nebo Číně platí průmyslové firmy za elektrickou energii okolo 80 eur za megawatthodinu po započtení regulovaných poplatků, v USA polovinu této částky. Juříček pro e15 uvedl, že jeho podniku se začátkem tohoto roku elektřina prodražila ze zafixovaných 111 eur na 181, a to právě kvůli regulačním poplatkům. Loni Brano podle předběžného odhadu utržilo zhruba šest miliard korun a dosáhlo hrubého zisku EBITDA asi šest set milionů. Letos očekává podobný obrat a o sto milionů nižší zisk EBITDA.
„Nemyslím, že by pan Juříček ohledně vážnosti cen energií přeháněl,“ doplňuje na dotaz e15 šéf společnosti Linet Tomáš Kolář. Také podle něj je zásadním problémem právě výše regulačních poplatků a odlišnosti mezi evropskými zeměmi. „Státy regulují naprosto rozdílně, takže neplatí princip jednotného trhu. A Česko má významnou část energeticky náročného průmyslu, například sklárny. Je to unikátní know-how s tradicí, které bychom si měli uchovat, bez pomoci mohou mít tyto firmy zásadní potíže. Řešení? Znovu sjednoťme evropský trh,“ dodává Kolář.
Podle něj Linetu vzrostly výdaje za energie 2,5násobně, tedy o miliony eur. Kolář nicméně dodává, že i po zdražení energie tvoří jen jednotky procent celkových nákladů firmy a že ztrátou zakázek výrobce lůžek netrpí.
Automotive zvažuje dovoz
Vláda Petra Fialy (ODS) začátkem roku uvolnila 3,5 miliardy korun, aby ulevily v ceně regulované složky elektřiny energeticky náročným firmám. Podpora měla snížit platby těchto podniků za POZE (podporované zdroje energie) z původních 365 tisíc korun za megawatt měsíčně na 115 tisíc.
Průmyslové firmy ale namítají, že v kontextu zdražování elektřiny v posledních letech je to jen nepatrná úleva. Například Seko, které vyrábí díly pro Airbus, Boeing nebo pro energetické společnosti, hlásí zhruba sedminásobný růst nákladů na energie za poslední dva roky. Účet měl stoupnout z půl milionu měsíčně na 3,5 milionu korun.
„Energie spolkly naši hotovost, kterou jsme měli připravenou na investice. Sice dál investujeme, ale jen díky úvěrům, což zpomaluje růst a konkurence nám utíká,“ popisuje šéf Seko Vlastimil Sedláček. „Když jsem v roce 1991 začínal, říkal jsem: nic nedodávat do Ruska a nic do automotive. Nelituji,“ dodává s tím, že automobilový průmysl nyní prožívá daleko náročnější období než jiné obory. Například firmy v letectví nebo energetice, pro které Seko dodává, v současnosti rostou a vytvářejí tak i více zakázek, které se firmě daří získávat.
Že je varování Juříčkem vedené skupiny do určité míry oprávněné, ale potvrzují i společnosti, které nejsou součástí Hlavy 22. Například česká pobočka japonského podniku JTEKT, který provozuje slévárnu hliníku v Pardubicích, kalicí pece v Olomouci a výrobní závod na automobilové díly v Plzni. Od letoška mu vzrostou náklady na energie v Česku asi o deset milionů korun. Důvodem mají být opět regulační poplatky. Před pandemií firma platila zhruba osmdesát eur za megawatthodinu, předloni to bylo 280, loni 150. Od letoška cena kvůli poplatkům vzrostla na 165 eur, uvádí podnik.
„Ostatní země v Evropské unii, kde máme výrobní závody, jsou na tom podobně nebo mírně lépe než my v Česku,“ říká Petr Novák, ředitel automotive divize JTEKT Evropa. „Uvedená čísla jasně ukazují obrovský problém všech výrobních firem v Česku. Tak vysoké náklady nemůžou vykompenzovat produktivitou práce, investicemi do technologií nebo snižováním spotřeby elektřiny.“
Díly, které JTEKT vyrábí ve svých asijských závodech, tak vycházejí levněji dokonce i po započtení nákladné přepravy do Evropy. „Řešíme, že budeme část výroby dovážet z Asie do Evropy. Ta se stává nekonkurenceschopnou,“ tvrdí Novák.
Automobilky se doposud snažily upřednostňovat geograficky blízké dodavatele, což může nahrávat i výrobcům z tuzemského „autolandu“. Pokud by to ale jimi vyráběné vozy prodražilo, nezbyde jim než se zařídit jinak. „Ceny energií jsou jedním z faktorů, díky kterým mohou být potenciální mimoevropští dodavatelé ve výhodě,“ připouští Petr Michník, mluvčí Hyundai Nošovice. Automobilka rovněž není členem Hlavy 22, Michnik ale s Juříčkovým varováním souhlasí: „Otázka vlivu cen elektřiny na konkurenceschopnost evropských firem je namístě.“ E15 oslovila také Škodu Auto, ta se ale rozhodla dopis Hlavy 22 nekomentovat.
Zapomeňte na burzu
Juříčkem sepsaným dopisem se nicméně bude zabývat hospodářský výbor sněmovny, jak potvrdil jeho předseda Ivan Adamec (ODS). „Nelze srovnávat ceny energií v EU s cenami mimo ni, tedy mimo jiné v Turecku a v Číně, jak to dělá pan Juříček. Kdyby ty firmy skutečně výrazně prodělávaly, tak by mnohem více propouštěly. Musíme najít celoevropské řešení, například být tolerantnější k tradičním zdrojům energie,“ nabádá Adamec.
Podle části byznysmenů, které e15 oslovila, by pomohlo, kdyby ČEZ přestal obchodovat s elektřinou na lipské burze. Stejný názor má i člen hospodářského výboru Patrik Nacher (ANO). „Vyrábí-li země dostatek nějaké komodity, například elektřiny, má to být pro firmy v té zemi výhoda, a ne konkurenční nevýhoda,“ dodává Nacher. Na otázku, jak by situaci řešilo ANO, nechce odpovídat, nebude prý prozrazovat energetickou politiku hnutí rok a půl před sněmovními volbami. ČEZ k podobným návrhům opakovaně uvádí, že ceny vzešlé z lipské burzy pouze reflektují poptávku po elektřině na trhu.
