Plánovaná údržba plynovodu Nord Stream 1 (NS1), který po dně Baltu přivádí surovinu z Ruska do Německa, ještě nikdy nepoutala takovou pozornost. Berlín se obává, že odstávka se může z deseti dní protáhnout navždy. Evropským zemím včetně Česka by se tak zkomplikovala snaha naplnit před zimou zásobníky. Alternativy jsou omezené i vzhledem k tomu, že ve Spojených státech zůstává mimo provoz jeden z hlavních terminálů na zkapalněný plyn.
Údržba potrubí odstartuje v pondělí a měla by trvat do 21. července. V Německu však panují vážné obavy, že Moskva poté, co odřízla od plynových dodávek už pětici evropských zemí a minulý měsíc výrazně omezila i dodávky přes NS1, přívod suroviny touto cestou utne definitivně. „Nemůžeme vyloučit možnost, že přeprava plynu poté nebude z politických důvodů obnovena,“ varoval podle CNBC šéf německého regulátora síťových služeb Bundesnetzagentur Klaus Müller.
Ani experti nevěří v plnou obnovu dodávek plynu
Situace je o to nepředvídatelnější, že komunikace Západu s Gazpromem dle expertů prakticky ustala. Úplný konec dodávek z Ruska nevylučuje ani Mezinárodní agentura pro energii (IEA). Rovněž banka Goldman Sachs připouští, že úplné zotavení toku plynu NS1 po údržbě není v současnosti nejpravděpodobnější možností. Očekává tak, že ceny plynu se budou ve třetím čtvrtletí držet kolem 153 eur za megawatthodinu. Aktuálně surovina v nizozemském virtuálním obchodním uzlu TTF stojí téměř 180 eur, v první půli června to nebyla ani polovina.
Kdyby skutečně došlo na černý scénář vyschnutí potrubí, bude to nejen pro Německo velký problém. Evropa byla dosud na ruském plynu závislá zhruba ze 40 procent, loni ho dovezla 155 miliard metrů krychlových. Kapacita NS1 představuje přibližně třetinu tohoto importu. Objem ruské suroviny dovážené do Evropy přitom postupně klesá.
V červnu jí podle webu spglobal.com přes hlavní trasy plynulo o 41 procent méně než v květnu a omezení pocítili největší evropští kupci jako německý Uniper, italská společnost Eni či rakouská ÖMV. Nejde jen o Nord Stream 1. Roura Jamal, která vede přes Bělorusko a Polsko, minulý měsíc zcela stála a tok přes Ukrajinu zůstával nízký.
Možnosti LNG dodávek zůstávají omezené
„Pokud se dodávky po údržbě nevrátí, protože prezident Putin hraje hry nebo chce zasáhnout Evropu, aby ji to bolelo, pak plán naplnit zásobníky plynu do konce léta pravděpodobně nebude fungovat,“ řekl CNBC Henning Gloystein z Eurasia Group. Evropa totiž není schopná tak rychle nahradit plyn z Ruska v dostatečném objemu.
Její hlavní pozornost se upírá ke zkapalněnému plynu, jenže možnosti jeho dovozu mají své limity. Přestože se některé země vrhají do rychlého budování terminálů, i tak je rozšíření kapacity záležitostí měsíců až let a neřeší problém přípravy na letošní zimu. Situaci navíc komplikuje stojící významný LNG terminál v americkém Freeportu, kde došlo začátkem června k požáru a explozi. Původně se předpokládalo, že uzavřen zůstane tři týdny, nyní se hovoří o zprovoznění až v říjnu.
V minulých měsících přitom 70 procent plynu, který terminálem prošel, směřovalo do Británie a EU, především do Francie a Nizozemska. „Zpoždění obnovení provozu Freeportu proto pravděpodobně přispěje ke strachu o dopad omezených dodávek na evropské ceny plynu,“ podotkl už dříve podle Reuters Robert Songer, expert na LNG ze společnosti ICIS.
Norská vláda utnula stávku v těžebním sektoru
Optimistickou zprávou naopak je, že norská vláda patrně dosáhla ukončení stávky pracovníků v těžebním průmyslu, která rovněž ohrožovala dodávky do evropských zemí. „Když může mít konflikt tak velké sociální důsledky pro celou Evropu, nemám jinou možnost než do něj zasáhnout,“ vysvětlila intervenci ministryně práce Marte Mjøsová Persenová. Země očekává, že letos se jí podaří zvýšit export plynu, půjde však o jednotky procent.
Starý kontinent má ještě další omezené možnosti navýšení dodávek neruského plynu. Jedná kupříkladu s Ázerbájdžánem. „V posledních měsících se na nás obrátilo několik evropských zemí s žádostí o nákup plynu. Ale není to snadné, protože ho musíme nejdříve vytěžit,“ uvedl nedávno prezident Ilham Alijev. Baku plánuje zdvojnásobit kapacitu svého plynovodu TANAP, kterým v současnosti ročně dodává 16,2 miliardy metrů krychlových plynu do Turecka a jižní Evropy. Modernizace si však vyžádá čtyři roky až pět let.
Německo se připravuje na nejvyšší stupeň plynové nouze
Západu přišla i překvapivá nabídka na dovoz ropy a plynu z Kazachstánu, jehož vztahy s Ruskem se v poslední době výrazně zhoršily. Jejímu rychlému využití však brání neexistence plynového potrubí pro export. Kazachstán nyní vybízí EU, aby přispěla k rozvoji transkaspické mezinárodní cesty, to je však také dlouhodobou záležitostí.
Německo už minulý měsíc přešlo v oblasti zásobování plynem na stav výstrahy. V případě naprostého utnutí dodávek přes NS1 by zřejmě muselo vyhlásit poslední stupeň, což by patrně znamenalo plynové příděly. „Cokoli se stane v Německu, přelije se do zbytku Evropy,“ varuje přitom Gloystein.
Největší evropská ekonomika je totiž důležitým reexportérem plynu. Obzvlášť pozorně sledují situaci Švýcarsko, Rakousko a také Česko, píše Euractiv. Podotýká, že objem plynu přepravovaného z Německa do České republiky společností Gascade klesl od 16. června o šedesát až osmdesát procent. V případě krize se tak mnohé země budou muset spoléhat na unijní solidaritu, dodává Euractiv.
