Evropa už nyní řeší, jak energeticky zvládne další zimu. Musí naplnit zásobníky za situace, kdy je ruského zemního plynu méně a nad dodávkami LNG visí otazníky. Skladiště jsou však po uplynulé topné sezoně v dobrém stavu a další úschovní kapacitu by sedmadvacítce mohla poskytnout Ukrajina. Norsko, jehož exportní úloha během války vzrostla, má ambiciózní plány na zvýšení těžby ropy i plynu v Arktidě. Ekologové se však bouří a tvrdí, že EU by z ní měla užitek až za dlouhé roky.
Ceny zemního plynu v nizozemském virtuálním uzlu TTF po setrvalém poklesu v posledních dnech poskočily nahoru a vrátily se nad třicet eur za megawatthodinu. Příčin je vícero. Norská těžební společnost Equinor prodloužila odstávku zařízení na produkci zkapalněného plynu v v Hammerfestu do poloviny měsíce, pokračují i výpadky těžby z několika polí.
Spojené státy v poslední době přesměrovaly dodávky LNG více do Asie, zatímco rostou obavy z teplého počasí a nutnosti využívat ve velkém klimatizaci. Trhy také reagovaly na saúdskoarabské snižování ropné těžby.
„Fyzické obavy o LNG vyvolaly dostatečný nárůst cen,“ komentoval situaci pro Bloomberg James Waddell, specialista na zkapalněný plyn poradenské společnosti Energy Aspects. „Evropa nemůže být spokojená, protože má kontrakty pouze na 40–45 procent své zimní poptávky po LNG,“ podotkli analytici Bloombergu.
Ceny v Evropě ovlivňuje čínská poptávka
Starý kontinent podle nich bude muset pokrýt zkapalněným plynem zhruba čtyřicet procent svých plynových potřeb, jelikož dodávky z Ruska jsou na úplném minimu. Potrubím Jamal a poškozeným plynovodem Nord Stream nic neproudí už od loňského roku, silně omezený je i tranzit přes Ukrajinu. Relativně ještě funguje plynovod Turkstream, vyplývá z údajů z bruselského think-tanku Breugel.
Také zvláštní zmocněnec českého ministerstva zahraničí pro otázky energetické bezpečnosti Václav Bartuška se domnívá, že Evropu ještě čekají dvě složité zimy a hrozí jí cenové souboje o surovinu. Nejdůležitější podle něj bude, aby v srpnu ve snaze o naplnění zásobníků všichni nezačali panikařit a ceny opět nevystoupaly jako loni, když se dostaly přes tři sta eur. Věří však, že unijní země už jsou zkušenější, více spolupracují a posiluje je vědomí zvládnuté uplynulé zimy.
Objevují se dokonce názory, že současný cenový růst je pouze přechodný a surovina může brzy zase zlevňovat. „V souvislosti s recesí a pomalým obnovením čínské poptávky si můžeme představit scénář, kdy cena plynu klesne o něco níže, pokud nebude o LNG zájem v Asii,“ citoval S&P Global nejmenovaného evropského obchodníka s komoditou. Podle něj by plyn v červenci mohl stát 22 až 25 eur za megawatthodinu.
Po uvolnění pandemických opatření v Číně vzrostly obavy, že Evropa bude o dodávky LNG silně soupeřit s Asií. Ekonomické oživení Číny však zadrhává. Dovoz do Japonska a Jižní Koreje je rovněž utlumený v důsledku solidních zásob, snahy o úspory a větší výroby z jádra. Dodávky zkapalněného plynu těmto třem velkým odběratelům se podle Bloombergu propadly. V posledních třech měsících klesly o 3,5 procenta oproti předchozímu roku a jsou o téměř desetinu nižší než v roce 2021.
Norsko chce v Barentsově moři obrátit každý kámen
Po začátku ruské agrese rostla nejenom role LNG, ale také norských dodávek. Zatímco ještě v prvním čtvrtletí minulého roku se Norsko na unijním importu podílelo ze čtvrtiny, ve druhé polovině roku už to byla téměř třetina a země se tak s převahou stala největším unijním dodavatelem plynu. Druhé Spojené státy zásobovaly sedmadvacítku v posledním čtvrtletí z necelé pětiny, třetí Rusko ještě nepatrně méně.
Vláda severského státu proto vybízí firmy k dalším průzkumným a těžebním aktivitám v arktických vodách. Norský ministr pro ropu a energetiku Terje Aasland řekl, že je to společenskou zodpovědností tohoto sektoru, který by neměl nechat v Barentsově moři kámen na kameni. „Chceme prozkoumat více a myslíme si, že najdeme více,“ potvrdil CNBC zájem mluvčí Equinoru.
Předpokládá se, že v Barentsově moři se nachází nezanedbatelná část norského nerostného bohatství, dosud ale jeho většímu průzkumu bránily vysoké náklady a omezené exportní příležitosti. Oslo však věří, že nyní by se těžba mohla komerčně vyplatit.
Tyto plány v době dekarbonizačních snah ovšem rozezlily ekologické aktivisty, kteří navíc dlouhodobě upozorňují, že následky havárií v chladných vodách jsou mnohem větší než v teplých. „Ropné vrty v Arktidě jsou jako přilévání benzínu do ohně,“ řekl CNBC Frode Pleym, šéf norské organizace Greenpeace.
„Ruská válka proti Ukrajině neospravedlňuje další tlak na arktickou ropu a plyn, protože od průzkumu k těžbě to může trvat zhruba 15 let,“ podotkl i Truls Gulowsen z norské pobočky organizace Přátelé země.
Společnosti se bojí zranitelnosti ukrajinských zásobníků
Evropa je letos každopádně v lepší výchozí pozici, než byla loni. V unijních zásobnících je dle dat Bruselu zhruba 75 miliard metrů krychlových suroviny, loni touto dobou to bylo 51 miliard. Stav v jednotlivých zemích se však značně liší. Zatímco Španělsko je na 95 procentech kapacity, Francie, Polsko či Maďarsko mají naplněno jen něco přes polovinu zásobníků.
Sedmadvacítce se otvírá možnost využít skladové kapacity na Ukrajině, kde je většina zásobníků umístěna na západě země, tedy daleko od fronty. K dispozici by mohla dostat deset až patnáct miliard metrů krychlových v závislosti na tom, jak se bude silám Kyjeva dařit osvobozovat okupovaná území.
„Ukrajinské zásobníky mohou pomoci vyrovnat nabídku a poptávku během druhé poloviny léta, vzhledem k jejich vynikajícímu napojení na trhy s plynem v EU,“ uvedla v prohlášení pro Bloomberg německá společnost RWE, která ukrajinská úložiště v minulosti využívala. Dle dalších názorů by mohlo skladování na Ukrajině sloužit jako rezerva pro případ, že by nadcházející zima byla daleko tužší než ta minulá.
Jenže podle Financial Times mají firmy o plánu pochybnosti, vzhledem k tomu, že ruské vzdušné údery často směřovaly právě na energetickou infrastrukturu na Ukrajině, a to i daleko od ohnisek pozemních bojů. „Dokud bude válka, většina firem bude opatrná,“ domnívá se i Bartuška.
Míní, že zatím jde spíše o politická prohlášení než o komerční zájem. Zmíněný britský list však uvádí, že Brusel jedná s bankami o poskytnutí garancí společnostem, které projeví zájem. To by v kombinaci s příznivými cenami, jež Kyjev nabízí, mohlo pomoci uvést plán v život.
