Geopolitické napětí ve východní Evropě povzbudilo růst cen ropy. V poslední době se tak objevila varování, že surovina může překonat magickou hranici stovky dolarů za barel. Jenže obavy o stabilitu ruských dodávek kvůli možnému konfliktu nejsou jedinou příčinou vzestupu cen. Problémem je i rostoucí nepoměr nabídky a poptávky. OPEC a její partneři sice pravidelně papírově slibují zvýšení těžby, realita však za závazky vázne.
Ropa se počátkem týdne ocitla poblíž sedmiletých maxim. Jakmile Rusko v úterý oznámilo, že část vojenských cvičení u ukrajinských hranic skončila, nečekaly trhy na potvrzení stahování vojsk a ceny suroviny šly hned dolů.
Je však otázka, jak výrazně je dokáže případná deeskalace napětí na východě kontinentu snížit. Členové Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) a její partneři mají chronické potíže dostat těžbu na dohodnutou úroveň. Mezinárodní agentura pro energii (IEA) je proto tento týden vyzvala, aby deficit vyrovnaly, a uklidnily tak situaci na trzích.
Co určuje cenu ropy?
„Pokud bude přetrvávat propast mezi výkonem OPEC a jeho cílovými úrovněmi, napětí kolem dodávek a tlak na ceny porostou,“ uvedla IEA ve své zprávě. Dohoda kartelu a jeho partnerů umožňovala v lednu zvýšit produkci o 254 tisíc barelů denně, podle posledních údajů ale skupina těžila jen o 64 tisíc barelů více, uvádí web Oilprice.
Největší nárůst zaznamenaly Nigérie, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty a Kuvajt. V případě Iráku, Venezuely a Libye produkce dokonce klesla. Ovšem ani Rijád nedokázal vyčerpat přidělené kvóty.
Není tak jasné, jak budou těžaři plnit další dohodnuté zvyšování, od března by měli přidat 400 tisíc barelů denně. OPEC se přitom domnívá, že letos může poptávka po ropě v souvislosti s ekonomickým zotavením růst podobně jako v loňském roce.
Jednou ze zemí, kde zvyšování vázne, je Rusko. Už po Novém roce se na základě prosincových statistik spekulovalo o tom, že dosáhlo svého těžebního limitu. Agentura Bloomberg odhaduje, že v lednu země zaostávala za kvótami o padesát tisíc barelů denně. „Růst ruské produkce v roce 2022 nebude držet krok s navýšením kvót podle současné rámcové dohody,“ uvedl ve své analýze web S&P Global.
Země donedávna zvedala těžbu postupnou obnovou provozu vrtů odstavených v roce 2020 v souvislosti s pandemií. Nyní už ale zřejmě bude další nárůst závislý na zprovozňování nových projektů. V jiných státech může za těžební problémy politická nestabilita, přírodní katastrofy, zanedbané investice do infrastruktury a nových vrtů i technické údržby, ekologický tlak a zřejmě také určitá opatrnost, aby zahlcení trhu nezpůsobilo cenový kolaps v nejisté koronavirové době.
Odborníci navíc varují, že začíná hrozit globální nedostatek nafty. Zásoby držené ve skladovací oblasti v Nizozemsku jsou podle Reuters v tomto období roku nejnižší za posledních třináct let. Podobně je tomu i v Asii.
„Zdá se, že poptávka po naftě se v severozápadní Evropě zotavuje, ale nižší kapacity rafinerií v porovnání s obdobím před pandemií a nízká úroveň dovozu udržují trh pod silným tlakem,“ řekl agentuře minulý týden Lars van Wageningen z nizozemské poradenské firmy Insights Global.
Globální kapacita rafinerií totiž podle zprávy IEA loni poprvé za tři dekády klesla, jelikož jich bylo více zavřeno než zprovozněno. Některé méně ziskové provozy byly během pandemie patrně zavřeny natrvalo. „Vzhledem k tlaku investorů na snížení investic do fosilních paliv a řečem o tom, že je poptávka po ropě na vrcholu, motivace investovat do nové kapacity zřejmě klesne,“ míní analytik UBS Giovanni Staunovo.
