Kolem tuzemského páteřního přepravce plynu, společnosti Net4Gas, krouží ministerstvo průmyslu a obchodu. Podle dvou na sobě nezávislých zdrojů by chtěl rezort firmu, která je klíčová v českém plynárenství, ovládnout. Co by to znamenalo? Přinášíme souhrn nejdůležitějších otázek a odpovědí.
Jak je pravděpodobné, že prodej nastane?
Případný prodej rozhodně nebude jednoduchý. Firma má dva vlastníky – pojišťovnu Allianz a investiční skupinu Borealis – a ve většině případů platí, že čím více vlastníků, tím složitější vyjednávání, protože každý může mít jiné zájmy a preference. Jednání o transakci komplikuje i situace na trhu. Pro prodávající může být složité přijmout cenovku, která bude odpovídat nové realitě, říká zdroj z energetických kruhů, který si nepřál být jmenován.
Většina energetických analytiků se sice domnívá, že český přepravce plynu vůbec neměl být privatizován, na tom, zda jej má znovu ovládnout stát, už se ale neshodne. Někteří insideři z energetických kruhů, kteří v této souvislosti nechtějí být jmenování, se domnívají, že soukromý investor si má krizí projít sám, zvláště pokud si v průběhu let vyplatil na dividendách nižší desítky miliard korun. Stát má teď podle nich řešit bobtnající deficity a nekupovat za miliardy předluženou firmu.
Jiní ovšem upozorňují, že státu se naskytla příležitost, jak levněji než kdy dříve koupit domácího přepravce, a zvýšit tak energetickou bezpečnost země.
Jak letos klesla přeprava plynu?
Známy jsou toky plynu do letošního května. Akumulovaně za tento rok firma do Česka dopravila pouhých 3,4 miliardy krychlových metrů plynu, což je v meziročním srovnání o zhruba čtyři pětiny méně. Pro představu, v roce 2021 trubkami Net4Gas přiteklo přibližně 46 miliard metrů krychlových.
Ještě více alarmuje skutečnost, že z 3,4 miliard kubíků v Česku drtivá většina zůstala, konkrétně 2,8 miliardy. Z tohoto poměru jasně vyplývá, jak klesla důležitost Česka v roli tranzitní země. Dosavadní byznys společnosti byl na platbách za přepravu plynu do dalších zemí de facto postavený.
Může se Net4Gas opět stát významným přepravcem, nikoli jen dovozcem plynu?
Určitá šance tu je. Musel by ale skončit tranzit ruského plynu do Evropské unie přes Ukrajinu. Pak by se na české infrastruktuře stalo závislé zejména Slovensko a Rakousko. Současný tranzitní kontrakt s Ukrajinou končí v prosinci 2024 a podle řídícího partnera poradenské společnosti EGÚ Brno Michala Kocůrka je reálné, že další už podepsán nebude.
Prostor pro téměř 34 miliard metrů krychlových plynu, které v roce 2021 Net4Gas přes Česko dál transportoval, se tak podle Kocůrka ale zdaleka nezaplní. „V optimistické verzi bychom mohli očekávat tranzit ve výši pěti až devíti miliard kubíků ročně, a to jen do doby, než by Slovensko mohlo plně využívat propojení na Polsko a jeho nový LNG terminál,“ říká Kocůrek.
Další – alespoň částečnou záplatu – by mohlo přinést rozšíření LNG terminálu v německém Lubminu a následný tranzit plynu přes Česko do jižní části Německa. Zatím však není jasné, zda by Německo novou trasu vůbec využívalo, a pokud ano, do jaké míry.
V dlouhodobějším horizontu se podle Kocůrka otevírá možnost přepravy vodíku pomocí nevyužitých tranzitních tras. Již v roce 2030 by dvě plynovodní linie měly být vyhrazeny čistě na přepravu vodíku. Do jaké míry může být tato technologická úprava výnosným podnikáním, je však vzhledem k zatím nejasné nabídce a poptávce po vodíku otázkou.
Kdo ze soukromých subjektů by mohl mít o Net4Gas zájem?
Logický zájem lze kromě státu očekávat především od skupiny EPH Daniela Křetínského. Ten by mohl využít synergických efektů vyplývajících z držení významného podílu v provozovateli navazující přepravní soustavy na Slovensku, společnosti Eustream.
„Rizikem může být skutečnost, že slovenský Eustream už má funkční propoje na Polsko a Rakousko, a v dalších nových plynovodních propojeních z české strany by proto nemusel vidět investiční prioritu,“ podotýká analytik společnosti ENA Jiří Gavor. Před nebezpečím upřednostnění zisku nad bezpečností v tomto kontextu varují i zdroje z energeticko-bezpečnostních kruhů.
Zájem pak podle analytiků mohou mít i trpělivější institucionální finanční investoři, kteří sázejí na to, že budoucnost českého přepravce přece jen nebude tak temná, a kteří budou ochotni si na optimistické zprávy počkat. Část z nich se může spokojit i s tím, že z Net4Gasu se stane jen vnitrostátní přepravce a přizpůsobí tomu byznys model tak, aby byl dlouhodobě udržitelný i ziskový.
Potenciální cena?
Jisté je, že případná cena by byla dramaticky nižší, než kdyby vlastníci prodávali společnost před válkou na Ukrajině. Klíčové bude, jakou výkonnost firma prokáže v nové realitě při dramaticky nižší přepravě plynu, tedy jaký bude mít provozní zisk EBITDA za rok 2023. Do toho je nutné započít i skutečnost, že firma na konci roku 2022 dlužila téměř 34 miliard korun, přičemž část dluhopisů v hodnotě přibližně 7,7 miliardy korun má splatit ještě do konce roku 2026. Takové sumy jsou relativně vysoké i při dříve běžném provozním zisku EBITDA v jednotkách miliard korun, natož v době, kdy je otázkou sama ziskovost firmy.
Kdyby Net4Gas kupoval stát, bude na to mít dostatek odborníků?
Stát v případě úspěšné dohody bude kupovat celou firmu s kompletním personálním vybavením. Na posouzení vlastní akvizice je ale rozumné si najmout specializovanou nezávislou firmu.
Proč je přeprava plynu v soukromých rukou, když přeprava ropy a přenos elektřiny jsou státní?
Žádný smysluplný technický důvod neexistuje. Energetičtí analytici se domnívají, že páteřní plynárenská přepravní soustava měla spíše zůstat ve státním vlastnictví. Na druhé straně je třeba říct, že do loňského února fungovala bez problémů.
Jaké jsou výhody a nevýhody ovládnutí společnosti státem?
V obecné rovině platí, že stát je horší hospodář než soukromá firma. Pozitivem by bylo získání kontroly nad stěžejní společností pro tuzemskou plynárenskou infrastrukturu, na jejíž funkčnosti závisejí dodávky plynu pro celou zemi. Další výhodou by bylo, že případné zisky by zůstávaly takzvaně doma a stát by s nimi mohl vylepšovat hospodaření rozpočtu.
Je společnost nadměrně zadlužená?
Do roku 2021 míra zadluženosti odpovídala standardům v oboru. Firma sice čerpala dividendy na hraně únosnosti, ale to zcela odpovídalo tomu, jaký typ akcionářů přepravce vlastnil – tedy institucionální investoři. Pojišťovna Allianz a investiční skupina Borealis spravující aktiva penzijního fondu Ontario Municipal Employees Retirement System se tedy chovaly podle očekávání. Situace se změnila po vypuknutí války a poté, co Gazprom přestal platit. V nově perspektivě je míra zadlužení velmi těžkým břemenem, který majitele může donutit k prodeji.
Proč se společnost Net4Gas dostala do potíží?
Přeprava plynu byla dlouhá léta stabilní byznys. Umožňovaly to smlouvy označované jako „ship or pay“. V praxi to znamenalo, že Gazprom platil přepravci za sjednanou kapacitu, ne za objem skutečné přepravy plynu. Bylo-li takto blokováno zhruba 70 procent kapacity plynovodu, získával Net4Gas plné tranzitní poplatky, aniž by skutečná přeprava této úrovně kdykoli dosahovala.
Problém nastal v době, kdy Gazprom přestal platit i tyto platby, což se stalo na přelomu loňského roku. Gazprom byl přitom pro Net4Gas klíčovým partnerem. Příjmy společnosti od tohoto obchodníka v roce 2022 tvořily tři čtvrtiny tržeb.
