Země Evropské unie sice ještě dolaďují sankce na ruskou ropu, produkce suroviny v těžební zemi i bez nich od začátku války na Ukrajině významně klesla. Ruské společnosti mají problémy ropu prodat, a především těžební gigant Rosněfť na politiku Kremlu doplácí. Vážné potíže má i významný producent zkapalněného plynu Novatek, který bude mít problémy dokončit svůj nový projekt na dálném severu.
Rusko se sice na jednu stranu může těšit z vysokých cen ropy a zemního plynu, na druhou stranu je zřejmé, že kvůli nedostatku zákazníků musí tlumit produkci, protože nadbytečnou ropu nemá kde skladovat. V březnu poklesla její těžba o půl milionu barelů denně, v dubnu šlo podle webu Oilprice.com už o necelý milion oproti předválečné úrovni. I když se bude unijní embargo týkat hlavně ropy přepravované po moři, bude mít zřejmě vliv na další pokles.
Co určuje cenu ropy?
„Po snížení produkce o téměř milion barelů denně v dubnu by se ve druhé polovině roku ztráty mohly zvětšit na zhruba tři miliony,“ uvedla Mezinárodní agentura pro energii (IEA). Samotné ruské ministerstvo hospodářství podle Reuters očekává, že těžba ropy v zemi letos poklesne až o 17 procent na 8,7 milionu barelů denně. To by bylo nejnižší číslo od roku 2003.
Země navíc hledí s obavami do budoucna, protože bude zřejmě těžko shánět investory do nových projektů. Sankce k tomu dopadají i na transfer západních technologií do Ruska, bez kterých se ropný a plynový sektor jen velmi těžko obejde. Dopad postihů na jednotlivé firmy je přitom rozdílný.
Ropná jednička Rosněfť zaznamenala neúměrný pokles produkce
Státní ropný gigant Rosněfť vedený Igorem Sečinem z nejužšího kruhu kolem prezidenta Vladimira Putina je silně postižen. Na společnost připadají dvě třetiny výpadku těžby ropy, přestože se na ní celkově podílí zhruba ze čtyřiceti procent, uvádí Bloomberg. „Pravděpodobně je největším postiženým posledních kol mezinárodních sankcí,“ řekl agentuře Viktor Katona z analytické energetické firmy Kpler.
Podíl nečinných vrtů Rosněfti vzrostl v dubnu z lednových sedmnácti procent na třicet procent. V případě Bašněfti, která pod ropný kolos patří, šlo dokonce o 55 procent.
Formálně na ruskou ropu uvalily embargo zatím pouze Spojené státy a Británie ohlásila postupný útlum do konce roku. Rosněfť se k tomu ale navíc potýká s dobrovolným omezováním ruské suroviny některými společnostmi, potížemi v přístavech a při přepravě na moři, což se týká mimo jiné pojištění tankerů.
Roli ale hraje i politika Kremlu. Rosněfti koncem dubna selhal plán na velký prodej ropy, údajně i kvůli tomu, že v souladu s postojem vedení země žádala platbu v rublech předem. Aby byl o ruskou ropu zájem, nabízí se s výraznými slevami, čehož využívá zejména Indie. V neposlední řadě společnosti působí velké problémy i odchod západních firem. Rosněfť vlastní částečně pole Sachalin-1, kde má zhruba třicetiprocentní podíl ExxonMobil, který se nyní snaží všech ruských aktivit zbavit. Produkce z toho naleziště poklesla od začátku války o 71 procent.
Západní firmy odcházejí, Rosněfť přitom potřebuje investory do velkého projektu
Také britská BP bezprostředně po ruském útoku ohlásila, že se zbaví svého pětinového podílu v Rosněfti. Před pár dny dokončil odchod ze země norský Equinor, který na Rosněť převedl své podíly ve společných podnicích. Firma přitom v zemi působila třicet let a nyní je prvním velkým západním těžařem, který z Ruska definitivně odešel.
Rosněfť přitom před válkou horečnatě sháněla nové západní investory pro svůj ambiciózní plán Vostok Oil v arktických vodách na severní výspě Tajmyru. Ropu by odtud chtěla začít dobývat v roce 2024 a předpokládalo se, že do roku 2030 by z těchto severních ropných polí mohly být exportovány až dva miliony barelů denně.
Mnohé západní firmy byly už před invazí obezřetné a nyní bude financování projektu pro ruskou společnost extrémně složité. Vzhledem k očekávanému odklonu od fosilních paliv v příštích letech už nyní někteří odborníci zpochybňovali návratnost nových ruských investic do těžebního sektoru. Pokud nebudou podpořeny ze zahraničí, je riziko ještě vyšší.
Rosněfť přes tyto potíže kvůli vysokým cenám suroviny plánuje vyplatit za loňský rok rekordní dividendu ve výši 41,66 rublu. Někteří zahraniční držitelé akcií Rosněfti se ale budou k penězům z dividend dostávat jen těžko.
Lukoil drží produkci, embargo ale ohrožuje obchod i jeho rafinerie
Ruská ropná dvojka Lukoil naproti tomu podle Bloombergu dokázala zatím udržet produkci na téměř stejné úrovni, otázka však je, jak si povede dál. Aktuální výzva viceprezidenta společnosti Leonida Feduna naznačuje, že firma se o odbyt rovněž bojí. Fedun v listu RBC napsal, že by Rusko mělo snížit těžbu ropy na sedm až osm milionů barelů denně.
Sází na to, že pro takový objem bude dostatek odběratelů a zároveň v důsledku napjatého trhu se budou ceny suroviny držet vysoko. „Co je lepší – prodat deset barelů ropy za 50 dolarů, nebo sedm barelů za 80 dolarů?“ napsal Fedun.
V posledních měsících se přitom v médiích objevovaly zprávy, že se do dílčích problémů dostala společnost Litasco, ve Švýcarsku sídlící obchodní odnož Lukoilu. Společnosti se přes nechuť některých obchodníků nadále s ní spolupracovat dařilo přežívat. Chystané embargo však ohrožuje její další aktivity a nejde pouze o obchod.
Itálie kvůli válce paradoxně dováží více ruské ropy
Lukoil přes Litasco v Evropě vlastní několik rafinerií, mimo jiné v Itálii. Není přitom vůbec jasné, jak budou pod sankcemi fungovat. Kupříkladu vedení podniku v bulharském Burgasu varovalo, že pokud bude embargo schváleno, bude muset zastavit svou činnost. Ještě větší problém představuje rafinerie ISAB na Sicílii, která má podstatně větší kapacitu.
ISAB zpracovává 14 procent ropy, která se dostane do Itálie. Za normálních okolností kupuje od Lukoilu zhruba třetinu. Jenže kvůli válce a nepřízni bank je nyní pro rafinerii těžké dovážet surovinu, a tak se musí spoléhat pouze na spřízněnou ruskou firmu. V důsledku toho Itálie v současnosti dováží čtyřikrát více ruské ropy než před začátkem konfliktu, uvedl list Financial Times. Spekuluje se i o tom, že po uvalení embarga by mohla být rafinerie znárodněna.
Novatek má problémy s kupci i arktickým projektem
Patrně nejdramatičtější dopad dosud sankce mají na ruskou plynovou dvojku Novatek, který je zároveň největším producentem LNG. Společnosti se podle Bloombergu nedaří získávat v Evropě zákazníky a je možné, že bude nucena tam úplně zastavit aktivity.
Novatek zahájil provoz pole Yamal LNG na konci roku 2017, od té doby v zimě a na jaře dodával zkapalněný plyn do Evropy a v nejteplejších měsících jej arktickými vodami bez ledu přepravoval do Asie. Patřil tak mezi největší dodavatele LNG na starý kontinent. V současnosti ale evropské země spoléhají zejména na zkapalněný plyn z USA či Kataru.
Z údajů o pohybu lodí vyplývá, že dvě třetiny plavidel z arktické flotily společnosti na přepravu zkapalněné suroviny je nečinných, píše norský web highnorthnews.com. Podle něj sice po začátku války společnost ještě dokončila rozjednané kontrakty, od poloviny dubna však její aktivity prudce poklesly.
Současná situace přitom celkově ohrožuje těžbu a zpracování plynu. Největší západní partneři firmy v čele s francouzskou TotalEnergies se z Ruska buď zcela stáhli nebo omezili činnost. Velkým potížím čelí nový projekt Arctic LNG 2.
Před pár dny do oblasti připlula zřejmě poslední loď se západními technologiemi, protože nyní už jejich dodávka do Ruska podléhá sankcím. Velké moduly pro Arctic LNG 2 se sice připravují v Číně, v médiích se ale objevují zprávy, že země v souladu se západními sankcemi jejich stavbu zastaví. I šéf společnosti Leonid Michelson připustil, že realizace projektu se komplikuje a nemůže zaručit původní harmonogram.
