Zatímco Němci se už od začátku tisíciletí dohadovali o tom, jak rychle opustí jadernou energetiku, Britové si realisticky lámali hlavu nad tím, jak budou stavět nové reaktory. Ve skutečnosti ale obor zažívá velké trápení v celé západní Evropě. Sliby francouzské společnosti EDF, že si její britští zákazníci díky elektřině z nové elektrárny Hinkley Point C připraví štědrovečerní pokrmy na Vánoce 2017, se ukázaly jako zcela odtržené od reality. Hinkley Point C je jednou z mála elektráren, které se dnes v Evropě stavějí. Projekt nabíral zpoždění už v přípravné a schvalovací fázi, podobné to bylo po startu výstavby. Energie ze dvou nových reaktorů v ideálním případě poslouží k přípravě štědrovečerního menu v roce 2027.
Hinkley Point C se stává jedním z nejviditelnějších příkladů selhání jaderných plánů v západní Evropě – do značné míry ale nezaslouženě. Právě Britové jsou totiž evropskými lídry v inovativních přístupech k výstavbě a financování. Britské snahy se ještě mohou zhodnotit, pokud rok 2022 přinese zásadní obrat v celém odvětví.
Je tu řada náznaků, že letošek opravdu přelomový bude. Západní Evropa dochází k poznání, že rozvoj jaderné energetiky je jedním ze způsobů, jak čelit surovinovému propojení s agresorským Ruskem. Dokonce i Němci zvažují, že své poslední tři reaktory neodstaví podle plánu do konce letošního roku, ale nechají je běžet dál, aby pomohly v energetické krizi.
Green Deal pro Evropu:
Britská vláda opět nabízí velkolepé plány stavby velkých, ale tentokrát i malých či středních reaktorů. Na prodlužování životnosti stávajících atomových bloků se chystají Belgičané i Nizozemci, kteří navíc podle vládního prohlášení hodlají stavět i nové elektrárny. A západoevropská jaderná velmoc Francie mimo jiné připravuje plné znárodnění firmy EDF, v níž dnes 16 procent drží minoritní akcionáři. Stoprocentně státní společnost podle představ Paříže lépe zajistí údržbu stávajících i stavbu budoucích reaktorů. Investice do jaderné energetiky jsou totiž velmi kapitálově náročné a z hlediska soukromých hráčů příliš riskantní.
Renesance na papíře
Pohled na realitu ale ukazuje, že renesance jádra v západní Evropě je zatím pouze na papíře. Berlín rozhodně nezažívá obrat o 180 stupňů, jak by se mohlo zdát z některých komentářů. Uvnitř vládní koalice se vede spor i o to, jestli jaderné bloky mohou kvůli energetickým problémům sloužit o pár měsíců déle. Dosud nic nenasvědčuje tomu, že by se vláda chystala na prodloužení životnosti o několik let. Stavba nových jaderných elektráren v Německu se zdá být sci-fi.
Německá vláda minulý týden popřela, že by už jakékoli rozhodnutí o zpomalení jaderného exitu padlo. Čeká na výsledek stress testů provozovatelů přenosových sítí, jež mají posoudit dopady případného zásadnějšího výpadku dodávek plynu, vliv vysokých cen plynu na ceny elektřiny a také situaci ve Francii, která se potýká se závadami v jaderných elektrárnách. V čem se ale Německo změnilo opravdu radikálně, je veřejné mínění.
Většina občanů Spolkové republiky překvapivě prodloužení životnosti reaktorů podporuje. Zastánci jádra tak mohou alespoň doufat, že se to přece jen projeví také na dlouhodobějším postoji země k atomové energii. To může být důležité pro ostatní evropské státy, jež v minulosti často pociťovaly, jak jim Berlín společně s Vídní nebo Lucemburkem v rámci Evropské unie do jejich plánů hází vidle. V době energetické krize se potvrzuje, že to byla zásadní chyba.
Francouzský způsob léta
Zatímco Němci více či méně přehodnocují postoj k jádru, pohled do Paříže momentálně zastáncům jádra na optimismu nepřidává. Francouzský způsob léta zdá se být poněkud nešťastným – země musela odstavit více než polovinu atomových bloků. U části z nich se s pravidelnou údržbou počítalo, další ale mají nečekané problémy s korozí a trhlinami ve vnitřním potrubí. A to v nejméně vhodný okamžik. V době cenových šoků a nejistých dodávek surovin, kdy by měli Francouzi dokázat, jak důležitá je stabilní výroba energie z jádra, začala jejich země jako tradiční exportér elektřinu naopak dovážet.
Aby toho nebylo málo, zasáhlo západní Evropu velké sucho. Francouzská vláda musela pozastavit platnost pravidla, podle něhož jaderné elektrárny nemohou k chlazení využívat řeky, pokud v nich teplota překročí určitou hodnotu. Vládní rozhodnutí má nepříznivé důsledky pro životní prostředí. Do řek už se následně vrací menší množství vody a její vyšší teplota nepříznivě dopadá na říční ekosystém.
Elektrárenská firma EDF se mezitím potýká s dluhem v řádu desítek miliard eur. Plné znárodnění má být cestou k její záchraně. Francouzi plánují stavbu dalších šesti velkých reaktorů EPR a rádi by je dodávali také do zahraničí. Jenže právě tento typ reaktoru má zatím špatné reference – kromě projektu Hinkley Point C je spojován s nechvalně proslulými stavbami ve francouzském Flamanville a finském Olkiluotu, které se také oproti původním plánům výrazně prodražily a časově protáhly. Francouzská vláda i EDF směřují k zásadním změnám v jaderné energetice, kromě výplaty minoritních akcionářů elektrárenské firmy chystají úpravu designu reaktorů EPR. Aktuálně z Paříže přicházejí zprávy také například o tom, jak EDF vede spor s vládou, která tuto firmu nutí prodávat elektřinu pod cenou. EDF navíc čelí kritice kvůli dosavadní úzké spolupráci s Rusy.
Na druhé straně stále platí, že Francie zůstává v jaderné energetice evropskou velmocí. Určitě patří mezi země, které si uvědomují, jak důležité je, aby Evropa nezaostala v klíčových technologiích. Renesance jádra v zemi bude mít podle všeho silnou politickou i finanční podporu a Francie má šanci nakonec obhájit postavení evropského tahouna. Musí ale počítat s tím, že okolní svět bude vzhledem k vývoji posledních let vůči jejím plánům podezíravý.
Britská naděje
Francouzská EDF by měla sehrát zásadní roli také v Británii, která hodlá otestovat možnosti zařazení jaderných elektráren do regulovaných aktiv. Po elektrárně Hinkley Point C, kde je spoluinvestorem francouzské společnosti čínská CGN, chystá EDF ve Spojeném království další projekt – elektrárnu Sizewell C. Model garantované ceny elektřiny (Contract for Difference) se v Hinkley Point C neosvědčil a v případě Sizewell C pravděpodobně projde testem inovovaný finanční model.
Zařazení do regulovaných aktiv znamená, že spotřebitelé začnou splácet náklady jaderné elektrárny už v době její výstavby. To přinese o něco vyšší účty za elektřinu, ale významnou úsporu do budoucna – výrazně se totiž sníží náklady na dlouhodobé financování. Pro investory je navíc takový model atraktivnější a méně riskantní. Kritici systému regulovaných aktiv naopak tvrdí, že navyšování nákladů, které se u evropských projektů jaderných elektráren stalo téměř normou, ponesou na svých bedrech daňoví poplatníci.
Putinova agrese je pro Evropu – stejně jako Severní Ameriku nebo východní Asii – pobídkou k tomu, aby ze všech dlouhodobých problémů jaderné energetiky co nejrychleji vybředla. Na druhé straně přináší ruská válka na Ukrajině také řadu argumentů pro odpůrce jádra – ukazuje se, že se atomové reaktory mohou stát válečným terčem.
