Ulevit svědomí i přírodě. Zájem o zelené odpustky roste

Zelených odpustků přibývá.

Zelených odpustků přibývá. Zdroj: Profimedia.cz

Způsobů, jak kompenzovat vlastní uhlíkovou stopu, přibývá a zájem o ně v Česku i ve světě stoupá. Nejznámější metodou takzvaného offsetování je finanční podpora zalesňovaní, tedy výsadby stromů, které zachycují oxid uhličitý. Už dávno to ale není jediný způsob, jak nepodlehnout environmentálnímu žalu. Ovšem stejně jako církevní odpustky i ty zelené pomohou hlavně dobrému pocitu daného subjektu, problému řeší jen zčásti. 

Sázení stromů, zachytávání uhlíku, nakupování emisních povolenek nebo podpora obnovitelných zdrojů a dalších k přírodě šetrných projektů. Způsoby jsou různorodé, některé se skutečně snaží o čistou kompenzaci, tedy o zachycení tolika emisí oxidu uhličitého, kolik daný subjekt vyprodukuje. 

Nejrozšířenějším způsobem kompenzace uhlíkové stopy jsou projekty na výsadbu stromů, které si osvojily i některé samosprávy jako třeba pražský magistrát nebo radnice v Třinci a v Jihlavě. Zalesňování se věnuje obecně prospěšná společnost CI2, jež shromažďuje jednotlivé projekty, které je možné prostřednictvím její platformy finančně podpořit.

„Zájem o kompenzaci od firem roste. Velikost jejich uhlíkové stopy je mnohonásobně vyšší než u jednotlivce, a tak i částky na kompenzaci jsou mnohem vyšší,“ uvedla Jana Smolíková, která má offsetové projekty na starost.

CI2 dosud uskutečnila 21 projektů a stejný počet jich je schválených pro letošní rok. Suma projektů postupně roste, dosud se díky nim vykompenzováno 1653 tun oxidu uhličitého.

„Nejdražší projekt je zatím za 375 tisíc korun s celkovým množstvím 447,5 tuny oxidu uhličitého, jinak se projekty pohybují spíše v nižších hodnotách, většinou pod sto tisíc korun. Minimální ani maximální limit finanční podpory ale není stanoven, vše se odvíjí podle rozpočtu projektu, tedy celkové ceny a množství oxidu uhličitého za projekt,“ upřesňuje Smolíková. Dalších deset projektů je ve fázi přípravy a čekají na schválení. 

CI2 zatím nabízí pouze zalesňovací projekty, ale nabídku chce rozšířit. „Offsetové projekty, které momentálně nabízíme, jsou realizovány na území České republiky a jedná se o výsadbové projekty, nicméně teď už jsou ve fázi příprav projekty na fotovoltaiku. Do budoucna bychom chtěli rozšířit jak počet projektů, tak jejich variabilitu, hledáme tedy další možnosti offsetových projektů například v zemědělství,“ uvedla Smolíková. 

Kolem výsadby stromů jako jednoho z efektivních způsobů kompenzací uhlíkové stopy se však v posledních letech vedou spory. Některé studie dokládají, že v případě špatného využití této metody se naopak může ještě zvýšit uvolňování oxidu uhličitého do atmosféry.

„Forestace zahrnuje mnoho technických detailů a je důležité vybalancovat její rozdílné části, nemůže vyřešit veškeré klimatické problémy,“ uvedl autor jedné ze studií na toto téma An-pching Čchen z Coloradské univerzity.

Offsetování se věnuje i česká nadace Biochar Foundation produkující biouhel, který slouží jako hnojivo. Biouhel je v podstatě spálené dřevo, jež dokáže pohltit značné množství oxidu uhličitého. Za svou dvouletou existenci tak Biochar Foundation zajistila kompenzaci až 472 tun oxidu uhličitého. Kdokoli si u ní může koupit výrobu určitého množství biouhlu, a tak kompenzovat uhlíkovou stopu. 

Kdo jsou největší znečišťovatelé planety? Podívejte se na video.

Video placeholde
Největší světoví znečišťovatelé a jejich emisní cíle • Videohub

„Roste zájem o biouhel při realizaci městských výsadeb a obnově zeleně. Důvodem je zejména přístup architektů, kteří především díky aplikaci takzvaného stockholmského modelu přistupují k novému pojetí městských svěřených ploch,“ říká Jan Káňa. Podle šéfa nadace motivují ke koupi biouhlu spíše jeho funkční vlastností než záchrana planety. 

Ve větším se kompenzaci uhlíkové stopy věnuje původem finské tržiště Puro.earth, na kterém se prodávají různé formy offsetových metod od zmíněného biouhlu po investice do stavby budov z materiálů, které zachytí více emisí oxidu uhličitého, než se při jejich výrobě vytvoří. Prostřednictvím Puro.earth, jehož služeb využívají například společnosti Microsoft a Shopify, se dosud vykompenzovalo 73,9 tisíce tun emisí oxidu uhličitého.

Existují ale také další další formy kompenzací. Například americký startup Clearloop umožňuje firmám kompenzovat jejich uhlíkovou stopu financováním obnovitelných zdrojů v místech nejsilněji zasažených emisemi. „Pokud se vlády neodhodlají a nezačnou investovat do řešení klimatických potíží a nedekarbonizují energetickou síť, tak to uděláme my,“ řekla šéfka společnosti Laura Zapata magazínu Fast Company. 

Prvním takto finančně podpořeným projektem je solární elektrárna ve městě Jackson ve státě Tennessee. Princip není nijak převratný, velké korporace jako Microsoft nebo Amazon často podepisují dlouhodobé kontrakty se solárními či s větrnými elektrárnami o dodávkách energie. Nicméně menší společnosti takovou možnost nemají a právě na ně Clearloop cílí.

„Na každý Facebook a Microsoft připadají tisíce společností ochotných a schopných investovat do dekarbonizace energetické sítě, které ale nemají možnost podepisovat podobné smlouvy,“ vysvětlila Zapata. Na výši investované částky nezáleží, službu si tak mohou dovolit i menší podniky. 

Jednotlivci zase mohou využít možnost koupit si novou měnu podnikatele Jana Palaščáka CO2IN. Je navázaná na emisní povolenky, tedy na formu regulatorního nástroje, za který musejí uhelné a plynové elektrárny platit, aby mohly produkovat energii z fosilních paliv. Palaščák sází na to, že Evropané budou chtít kompenzovat svou uhlíkovou stopu i tímto způsobem.

„V EU jsou desítky milionů přesvědčených zastánců dekarbonizace, chtějí si vymazat uhlíkovou stopu a jsou přesvědčení o tom, že je potřeba něco dělat se změnou klimatu, což vychází i z našich průzkumů,“ řekl Palačšák v nedávném rozhovoru pro deník E15.

CO2IN má fungovat také jaké platidlo, takže by sehrával roli zeleného odpustku i regulérní měny. Alespoň takový je plán jeho zakladatele. „Pokud chcete přijmout osobní odpovědnost a něco udělat, nemáte na to mnoho času, ale máte peníze a to lidé v Evropě mají. Když narazíte na možnost, že to uděláte jedním klikem, že se hodnota vložených peněz uchovává a že s těmi penězi vloženými do CO2IN můžete někde zaplatit, zní to až příliš dobře. Jakmile to lidé pochopí, budou chtít CO2IN platit všichni, kteří chtějí něco dělat s klimatem,“ předvídá Palaščák.