Řada zemí počítá s tím, že vedle velkých jaderných elektráren, jejichž výstavba je drahá a zdlouhavá, bude budovat i menší. Nad vývojem malých modulárních reaktorů ve Spojených státech se však stahují mračna. Minulý měsíc skončil jeden z nejnadějnějších projektů v branži a panují obavy, že by podobný osud mohl potkat i další. V Evropě mezitím vzniká průmyslová aliance, která by měla napomoci rozvoji odvětví. V tuto chvíli se ale zdá, že Čína v něm má až několikaletý náskok.
Více než dvacítka zemí ze čtyř kontinentů se na nedávné klimatické konferenci COP28 dohodla, že do roku 2050 ztrojnásobí globální jadernou kapacitu. Patří k nim Spojené státy a v podstatě celý „evropský jaderný klub“ včetně Česka. „Zavazujeme se k podpoře vývoje a výstavby jaderných reaktorů, jako jsou malé modulární a jiné pokročilé reaktory pro výrobu energie,“ píše se mimo jiné ve společném prohlášení států.
Problémy NuScale jako varování
Aktuální vývoj v oboru však ukazuje, že naplnit tento bod zřejmě nebude snadné. V listopadu oznámila americká společnost NuScale, že ukončuje Carbon Free Power Project (CFPP) ve státě Idaho. Plánovaná výstavba elektrárny o šesti malých modulárních reaktorech (SMR, Small Modular Reactor) s celkovou kapacitou 462 megavattů byla zastavena kvůli nezájmu odběratelů elektřiny.
NuScale totiž kvůli růstu nákladů na projekt během dvou let zvýšila budoucí cenu elektřiny o více než padesát procent na 89 dolarů za megawatthodinu, s tou ale může jen těžko konkurovat elektrickému proudu ze slunce či větru. Odhad ceny CFPP se nakonec vyšplhal z počátečních 3,6 miliardy dolarů na 9,3 miliardy.
Americké ministerstvo energetiky přitom projektu, který měl začít fungovat na přelomu dekády, schválilo v roce 2020 podporu téměř 1,4 miliardy dolarů na deset let. „Věříme, že práce dosud vykonaná na CFPP bude cenná pro budoucí projekty jaderné energetiky,“ citovala vyjádření úřadu agentura Reuters.
Firma NuScale uvedla, že přesto hodlá nadále se svými domácími a mezinárodními partnery pracovat na uvádění americké technologie malých modulárních reaktorů na světový trh. Velké plány má v Evropě, mimo jiné i v Česku. Kolem jejího projektu v Polsku se nicméně objevily spekulace, že bude také zastaven, tamní partner, těžební firma KGHM, to však popřel. Komentátoři podotýkají, že i tak je ukončení projektu CFPP pro odvětví velkou ránou. NuScale totiž zatím jako jediná firma získala na svůj model SMR licenci od amerického jaderného dozoru.
Objevila se ale i další náznaky, že to s budoucností SMR ve Spojených státech nebude jednoduché. Krátce před ukončením CFPP firma X-energy, která rovněž vyvíjí malé modulární reaktory, zrušila obchodní dohodu se společností Ares Acquisition, která měla vývojářům jaderných technologií umožnit vstup na burzu. A americká armáda odvolala záměr uzavřít kontrakt se společností Oklo na výstavbu malé jaderné elektrárny pro aljašskou leteckou základnu.
Panují tak obavy, že malé reaktory stihne v USA podobný osud jako ty velké. Kvůli bobtnání rozpočtů a prodlužování výstavby nad jejich dalším osudem v zemi visí otazník. Jediným novým projektem za celé dekády se staly dva bloky elektrárny Vogtle, společnosti Westinghouse se ale americkou jadernou renesanci nastartovat nepodařilo. První blok byl letos dokončen se sedmiletým zpožděním a oba reaktory měly původně stát čtrnáct miliard dolarů, jenže nyní jejich cena šplhá k 31 miliardám.
SMR zlevní jen masová výroba
Firmy po celém světě se mezitím předhánějí v tom, aby vyvinuly nové typy pokročilých jaderných reaktorů včetně těch nejmenších. SMR mají výkon 300 MW nebo méně, což je zhruba pětina až třetina výkonu standardních jaderných bloků. Celkem je ve vývoji přes osmdesát typů. Nejvíce ve Spojených státech, následuje Rusko a Čína. V Evropské unii jich vzniká devět.
Vlády a soukromí investoři včetně společností Rolls-Royce, GE, Hitachi a miliardářů Billa Gatese a Warena Buffetta utratili za poslední desetiletí miliardy dolarů na komercializaci technologie malých a středních reaktorů. Hmatatelné výsledky však stále chybějí. A kombinace vysokých úrokových sazeb, inflace a špatných zkušeností s dokončováním projektů v jaderném průmyslu narušila důvěru investorů a zákazníků i vůči tomuto sektoru.
„Vzhledem k vyšším úrokovým sazbám a inflaci, která tlačí vzhůru cenu oceli, měděného drátu a téměř všeho potřebného pro stavbu SMR, víme, že i ty nejslibnější projekty musí svým investorům a zákazníkům říkat, že ceny podstatně vzrostly,“ upozorňoval podle Bloombergu už v létě generální ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) Rafael Grossi. „Vyhnout se nebo alespoň zmírnit nárůst nákladů a zpoždění je nyní ještě důležitější,“ nabádal.
Americký think tank Cato Institute letos uvedl, že náklady na výstavbu jaderných elektráren jsou v současné době tak vysoké, že převažují nad nízkouhlíkovým přínosem atomu. Malé modulární reaktory by podle něj mohly být cenově konkurenceschopné až s masovou výrobou. „Vyhlídky na snížení nákladů na SMR jsou z velké části závislé na zvýšení rychlosti výroby, například tempem pěti až deseti reaktorů ročně,“ podotkl s tím, že na to ještě továrny a dodavatelské řetězce nejsou připraveny.
Ve Spojených státech má přitom jaderný sektor silnou podporu administrativy prezidenta Joea Bidena. Nukleární projekty mají mimo jiné nárok na daňové úlevy v rámci známého balíku na podporu energetické transformace IRA.
Kathryn Huffová z amerického ministerstva energetiky řekla listu Financial Times, že co nejdříve bude nutné uzavřít aspoň pět až deset smluv na výstavbu reaktorů. „Existují desítky startupů amerických jaderných reaktorů. Ale v příštích dvou nebo třech letech musíme mít tyto smlouvy v ruce. Jinak nenastane komerční oživení, nutné k tomu, abychom dosáhli množství čisté energie, které potřebujeme do roku 2050,“ uvedla.
Evropa se bojí konkurence
Země Evropské unie jsou v otázce jaderné energie silně rozdělené, Brusel má ale zájem, aby vývoj SMR pokročil. Plánuje za tímto účelem v nejbližších měsících ustavit speciální průmyslovou alianci. „Jaderná energie už není tabu, a to ani v rámci Evropské komise,“ citoval server Euractiv eurokomisaře pro vnitřní trh Thierry Bretona.
Také europoslanci tuto snahu nedávno podpořili. I proto, že jsou znepokojeni štědrou podporou, jaké se podobným projektům dostává v Číně, Rusku a ve Spojených státech. Vyzývají proto k hledání cest, jak pro malé reaktory získat co nejvíce prostředků, počínaje soukromými zdroji, přes národní až po unijní nástroje a půjčky.
Hovoří se i o tom, že ve veřejných zakázkách by mohly mít v budoucnu přednost unijní dodavatelé před těmi ze třetích zemí, což by se ale dotklo například i plánů NuScale. Europoslanci na druhou stranu chápou výhody mezinárodní spolupráce. „Investice založené na spolupráci s mezinárodními partnery mohou usnadnit sdílení znalostí, společný výzkum a vývoj a standardizaci technologií SMR, což přispěje k úsporám z rozsahu a ke zvýšení konkurenceschopnosti na globální scéně,“ řekl serveru Euractiv europoslanec Franc Bogovič.
Čínská konkurence mezi tím sílí, země nyní buduje celkem 21 reaktorů. Předpokládá se, že její malý modulární reaktor ACP-100 Linglong-1 na ostrově Chaj-nan bude hotový kolem půlky dekády a stane se prvním komerčním SMR na světě. Peking tak možná má před Západem až několikaletý náskok. „Čína je v současnosti de facto světovým lídrem v jaderné technologii,“ konstatoval pro CNBC Jacopo Buongiorno, profesor z Massachusetts Institute of Technology.
