Zatímco evropskému plynárenství se daří zažehnat největší energetickou krizi za poslední desítky let, Česko si svou liknavostí v budování nových zdrojů připravuje půdu pro další. Shodli se na tom zástupci firem z oboru na konferenci Transformace české energetiky Institutu pro veřejnou diskusi, jejímž mediálním partnerem byla e15.
Přestože je topná sezona v plném proudu, velkoobchodní ceny plynu se daří stabilizovat na poměrné nízkých hladinách. Měsíční dodávka komodity na referenčním rotterdamském uzlu vyjde na zhruba 40 eur za megawatthodinu, přestože loni touto dobou stála zhruba 140 eur.
Výsledkem je, že evropský trh už není nejdražší na světě. „V Asii už je několik měsíců plyn dražší, stejně jako před krizí. To dokazuje, že ta největší nervozita z evropského trhu už vymizela,“ říká Jan Zaplatílek z odboru trhu s energiemi ministerstva průmyslu a obchodu.
Evropa je na plyn připravena
Ke zlepšení podle něho pozitivně přispěla flexibilita celého plynárenského oboru, zejména rychlá výstavba LNG terminálů, ale i úspory ve spotřebě, které pokračují i letos.
Mezi roky 2025 až 2030 má navíc přibýt 250 miliard metrů krychlových světové exportní kapacity LNG ročně, což je zhruba polovina současných ročních dodávek. Převis globální nabídky nad poptávkou je tak velice blízko. „Pak může přijít větší tlak na snížení světových cen,“ očekává Martin Slabý, předseda představenstva Pražské plynárenské Distribuce.
Podle Slabého lze optimisticky vyhlížet i budoucnost na evropském trhu. „Momentálně je v provozu už 47 LNG terminálů. Dalších devět se staví a řada dalších je v přípravě,“ říká. Evropská importní kapacita LNG by se podle něho měla v nejbližších letech dostat na úroveň 350 miliard metrů krychlových, což je o deset miliard metrů krychlových více než evropská loňská spotřeba.
Situace se zdá být momentálně příznivá i pro Česko. Zásobníky jsou relativně plné a kapacity v LNG terminálech má Česko zajištěné na dlouhé roky dopředu.
Plány velké jen na papíře
Tím ale pozitiva končí. Jak Zaplatílek připomíná, plyn bude mít v evropské energetice velmi důležitou roli přechodného dekarbonizačního paliva. Jeho role sice oslabí v oblasti domácího vytápění a v průmyslu, posílí ale naopak v dopravě a ve výrobě tepla a elektřiny, kde nahradí uhelné zdroje.
„Celková spotřeba plynu by se tak měla v polovině století pohybovat zhruba na úrovni roku 2021,“ předjímá Zaplatílek, který zároveň dodává, že do budoucího celkového objemu už nepočítá jen zemní plyn, ale i vodík nebo například biometan.
Česká sázka na plyn však zatím z většiny zůstává jen na papíře. Podle místopředsedy představenstva ČEZ Pavla Cyraniho nejsou k naplnění takových plánů vhodné podmínky. Pro zachování systému centrálního zásobování teplem, a tedy nahrazení starých uhelných tepláren, je podle něj potřeba postavit plynové kogenerační jednotky o výkonu 2,5 gigawattu. Podobný výkon bude potřeba vystavět v paroplynových elektrárnách, které dokážou flexibilně upravovat objem výroby elektřiny podle poptávky.
„V současném prostředí to ale není možné. Investiční rizika jsou příliš vysoká, takže se postavit nové plynové zdroje zkrátka nevyplatí,“ upozorňuje Cyrani.
Investor do plynových elektráren v Česku tak musí počítat se dvěma hlavními překážkami. Například musí počítat s tím, že Česko je nově na konci všech plynových přepravních trubek, a pokud to nezmění, bude muset platit za plyn víc než okolní země.
Investoři se do výstavby nehrnou
„Česko musí udělat vše pro to, aby se tato nevýhoda minimalizovala. Nemáme ambice, aby zde byl plyn levnější než v Americe, ale potřebujeme, aby byla jeho cena srovnatelná alespoň s tou, která je v ostatních zemí Evropy,“ podotýká Cyrani. Druhou nevýhodou je, že v Česku není zavedený kapacitní mechanismus, který v různých formách funguje ve zhruba polovině zemí Evropské unie.
„Investorům mechanizmus zajistí předvídatelnější prostředí tím, že část výkonu ponechává v režimu pohotovosti pouze jako záložní kapacitu, avšak i za to dostane zaplaceno od provozovatele sítě,“ vysvětluje Cyrani. Bez této garance by investoři s výstavbou nových plynových zdrojů mohli otálet až do doby, kdy cena elektřiny bude vlivem nedostatku elektráren v síti extrémně vysoká, což by mělo negativní dopad na celou ekonomiku.
Podle Cyraniho tak jde o státní podporu, kterou stát eliminuje investiční riziko výstavby nového zdroje a zároveň zajistí pokrytí výroby elektřiny ve špičce, což dále snižuje velkoobchodní ceny na burze.
U kapacitních mechanizmů je ale problém, že by je Česko muselo notifikovat u Evropské komise. „V tomto případě by navíc schválení bylo daleko složitější a časově náročnější než v jiných případech, protože by se řídilo několika druhy legislativy,“ upozorňuje náměstek ministra průmyslu pro energetiku René Neděla s tím, že to jako reálné příliš nevidí. Podle něj tak bude snadnější inspirovat se u Německa a prosadit v Bruselu podporu v rámci takzvaného dekarbonizačního mechanismu, pomocí něhož by se novými plynovými elektrárnami nahrazovaly staré uhelné zdroje.
Největší paroplynové elektrárny v Česku stojí v Počeradech a ve Vřesové. Polostátní ČEZ chystá další větší paroplynový zdroj v Mělníku, kde mají postupně vyrůst tři elektrárenské bloky o souhrnném výkonu jeden gigawatt. Společnost UCED z investiční skupiny Creditas finančníka Pavla Hubáčka zase plánuje plynovku v Chomutově. Její výkon je však výrazně menší, dosahovat má 300 megawattů.
