Bratři Trpákovi: 3D tisk zatím neumí šetřit náklady ve stavitelství. Ale brzy se to může změnit | E15.cz

Bratři Trpákovi: 3D tisk zatím náklady ve stavitelství nešetří. Ale brzy se to může změnit

Michal Šenk

Mladý projekt Scoolpt poutá pozornost v Česku i za hranicemi. Stojí za ním zakladatel módního e-shopu Zoot Ladislav Trpák a jeho bratr, uznávaný sochař Michal Trpák. Společným dílem týmu kolem obou sourozenců je první 3D tištěný dům v Česku a jeden z prvních svého druhu na světě. 

Jak se zrodil nápad na projekt 3D tištěného domu s názvem Prvok? 

LADISLAV: Vzniklo to tak: Míša mi říkal, že v Českých Budějovicích už něco podobného tiskli, a mně se líbilo, že se parta nadšenců dostala relativně daleko. Tak jsem si řekl, že bych jim mohl pomoci v komerční stránce věci, v hledání partnerů, sponzorů. A taky v organizaci celého projektu, protože v partě kreativních lidí není jednoduché se zkoordinovat. Občas mám nějaký nápad. 

MICHAL: Můj zájem o 3D tisk začal tím, že jsem v Budějovicích chtěl vytisknout zubní ordinaci. Neměl v tom být jediný pravý úhel, jediná rovná linka. Odjel jsem do Holandska, kde jsou s 3D tiskem staveb docela daleko, ale nepomohli mi, nedovedli to, co jsem si představoval. Ordinaci jsme nakonec postavili jinak, šlo o stříkaný beton na ohýbané kari sítě. Ukázalo se, že přenést mou vizi do reality nebude snadné. Fascinuje mě, že dnes každý architekt udělá na 3D tiskárně model svého projektu. A strašně by se mi líbilo, když už to takto jde, aby pak šlo jen zadat pokyn a vytisknout celou stavbu. Třeba to jednou půjde. Jde to dopředu. Loni jsem v Budějovicích uspořádal sympozium 3D tisku betonu a tam jsme natiskli například městský mobiliář, výtvarné objekty. A řekli si, že musíme dát i ten dům. 

Na něm pracujete zhruba rok? 

M.: Ano, od loňského léta, a jsme před prezentací hotového výsledku na Vltavě v Praze. To je plánováno na polovinu srpna. Kolik vás na to je? 

L.: Máme stavbyvedoucího, člověka na fundraising, dva lidi, kteří dokážou programovat toho robota, a pak architektku, která dělá takovou, řekněme, supervizi celé věci. Plus já a Michal. 

Kolik takový projekt stojí? 

M.: To asi nejde přesně říct, dáváme do toho vlastní čas, nedáváme si za to plat, když se něco pokazí, protahuje se to a prodražuje se to. 

L.: Pomohli a pomáhají nám i partneři. Je super, že Buřinka - Stavební spořitelna České spořitelny měla odvahu projekt finančně a mediálně podpořit, i když to v tu chvíli v začátcích vypadalo jako bláznivý sen. To značí, že firmy už jsou dnes připraveny přemýšlet o reklamě jinak. Neudělají třeba další kampaň o jménu, vlastnostech značky nebo produktu, ale podpoří projekt, který má ambici něco změnit a který rezonuje s hodnotami společnosti. Máme dosud s Prvokem přes 300 mediálních výstupů, v Česku i v zahraničí. To je ostatně dobrá zpráva i pro naši zemi jako takovou.

Co s tím domem bude dál? 

L.: Chceme ho zakotvit u Střeleckého ostrova v centru Prahy, abychom ho ukázali, a pak převézt na jeho stálé místo. Nejspíš to bude v Lipencích u Prahy. A tam ho budeme chtít pronajímat, protože na tom domu je mimo jiné zajímavé, že tam není jediný pravoúhlý tvar. To je vůbec pro stávající perspektivu žití zajímavá zkušenost. Nejsme na to zvyklí a není snadné na to navyknout. Člověk si na tom může zkusit, jestli jsou kulaté tvary pro něj, nebo ne. 

M.: Dlouho jsem si myslel, že křivky jsou pro člověka přirozenější, ale někdo vám řekne, že se mu z toho točí hlava a vůbec to pro něj není.  

L.: Jde o zvyk, o záchytné body. Kdybychom odmala žili v kulatých tvarech, nikoho nenapadne dávat tam hrany. 

Je Prvok a užití 3D tisku ve stavitelství jen něčím, co jste chtěli zkusit, a nebo v tom vidíte nějakou větší perspektivu. Něco, v čem budete pokračovat? 

L.: Celá technologie zatím není ve stavu, že by se s ní daly šetřit náklady proti konvenčním stavbám. Ale může se to stát. Chceme být u toho. Scoolpt vidíme jako disruptora, který bude zkoušet různé výstřelky. Máme připravených dalších pár tvarů. Zatím chceme tvořit spíš obyvatelné sochy než sériově tisknout domy. Kdyby ale někdo chtěl Prvoka, už ho umíme udělat a bude to levnější. 

M.: Je to výzva. Obracejí se na nás různé firmy a lidi ze světa. Často to mají v projektech připravené, propočítané, ale zkušenost žádnou. Tím, že my to už udělali, máme náskok. 

L.: Rozbíhá se to, začaly nám chodit poptávky na různé věci. Třeba jsme si vymysleli takovou kapsli, která by se dala v různých místech rychle vyrobit. Měla by přepustnou komoru, která se vždy vydezinfikuje, mohlo by to celé sloužit třeba pro sběr vzorků v boji s COVID-19. Máme celou řadu nápadů a rozpracovaných řešení na úrovni bazénů. Dnes jsou k mání hlavně čtvercové, hranaté tvary, touto naší technologií bychom uměli vyrobit křivky. Grilovací stanoviště, další různý městský mobiliář a podobně. 

Jak je kolem Prvoka postaven byznys model? Aby to fungovalo i ekonomicky. Když říkáte, že zatím 3D tisk úspory nepřináší. 

L.: Doteď jsem se v byznysu naučil, že klíčové je být finančně soběstačný, nepotřebovat kapitál zvenčí a hlavně nebýt na něm závislý. V rozjezdu nám pomohla Buřinka a další partneři, o čemž jsem už mluvil, to je třeba přiznat. Ale jinak jsme velmi skromní. Technologii, robota pro 3D tisk nevlastníme, máme ho v pronájmu. Je to projekt, který má v sobě velkou část vývoje, tedy máme podané i nějaké žádosti o granty. 

M.: Gros příjmů je z Prvoka, tiskneme už ale grilovací centra a mobiliáře pro města a z nich rovnou máme příjmy. 

Prvok a vše na něj navázané, tedy firma Scoolpt, je dnes vaší hlavní činností? 

M.: Já se snažím realizovat ještě skrze vlastní uměleckou tvorbu. Architektura je více podmíněna funkcí, když dělám sochu nebo obraz, nejde o funkci, ale o emoci a příběh. 

L.: Do Scoolptu investuju denně někdy 15 hodin, někdy jen pár hodin, takže je čas na další věci. Jde to, máme halu, kde se vyrábí, ale veškerá koordinace probíhá na dálku, bylo to tak už před covidem. 

M.: Jsme rozkročeni mezi Prahou a Českými Budějovicemi. Kancl nepotřebujeme. Stejně jako Láďovi se mi prolínají projekty. Někdy je toho víc, někdy míň a mám čas na sochy.

L.: Za mě by ještě stálo za to zmínit projekt Bayaya. Měl jsem období, kdy jsem se věnoval HR, pak jsem měl digitální agenturu, pak dlouhé období e-commerce a retailu se Zootem. Teď se věnuju stavebnictví. Prvok je na pomezí technologie, architektury, stavebnictví. V projektu Bayaya jde o dřevo. O to, jak by si lidé mohli stavět domy svépomocí. Záměr je ten, že lidi dostanou stavebnici a velkou část práce nemusejí nikomu platit. Jde o to zkusit, co všechno si může člověk jako laik udělat sám. A ještě mě baví projekt Kup si posed. Jde o à la treehousy na nožičkách, jak tomu říkám. Obnovujeme tradici posedů, kazatelen. Dá se v nich krásně spát. Na minimálním prostoru jde o to, jak prostor vůbec může fungovat. 

To, že vás teď tak pohltilo stavitelství, je náhoda, nebo nějaké cílené směřování? 

L.: Je to obrovsky uspokojující práce. Natřu panel, vidím to. Zasadím trám, vidím to. Ale asi to i dost souvisí s tím, co jsem nedávno prožil. Musel jsem prodat dům, abych mohl udělat restart po Zootu. Pak člověk začne přemýšlet. Chce hrát hru s hypotékou? Anebo chce domy a bydlení zpřístupnit? Tiskem, skládačkou, jejich kombinací. 

M.: I Prvok je taková kombinace, taková hra. Dvě jeho části jsou vytištěné, střed je dřevostavba. 

L.: Já si poslední dobou víc než dřív uvědomuju, že málokdo něco vytváří. Spousta lidí má práci, kde dělá něco, aby to dělala. To je krásně vidět ve velkých firmách. Když má člověk nápad, jeho provedení pak trvá neskutečně dlouho, než to projde celým procesem. A člověk si musí pořád kontrolovat, aby se od jeho nápadu neodběhlo úplně jinam. 

M.: Něco mě napadne, nakreslím si to na papírek, vyfotím, pošlu programátorovi, druhý den to tiskneme. U malých věcí je realizace strašně rychlá. Běžný postup by byl, že bych si musel udělat model, sejmout formu, do formy odlít, trvalo by to týdny. Takže mě na tom asi nejvíc baví ta rychlost. 

L.: Je to taková dětská aktivita. Děti rády tvoří a my to zapomínáme, někam pořád běžíme, protože tam běží všichni, a my za chvíli zapomeneme, proč tam vlastně běžíme. Je dobré se zastavit. Ať už nuceně, což se přihodilo mně a příliš to nedoporučuju, nebo cíleně. Dát si měsíc oraz. Covid nám s tím pomohl, všechny nás donutil se zastavit. 

Ladislave, zastavme se ještě u Zootu. Sledujete jeho osud, nebo je to minulost, k níž se už nechcete vracet? 

L.: Spíš to druhé. Ještě o tom nechci příliš hovořit. Ale samozřejmě sleduju, jak se jim daří, a přeju si, aby ten projekt fungoval, žil dál. 

Jak se vám jako bratrům spolupracuje? Je to výhoda, nebo trochu překážka? 

M.: Na začátku jsme si museli nastavit mantinely a hlavně pravidlo, že když se budeme štvát, řekneme si to. Zatím to celkem jde.

Ladislav Trpák (44)

Zakladatel, spolumajitel a do loňského roku ředitel módního e-shopu Zoot. Ten skončil v insolvenci a změnil majitele, dnes ho vlastní a řídí investiční skupina Natland. Stál u zrodu více firem, prvním jeho projektem byl Jobpilot, vyzývatel serveru Jobs.cz v oblasti personalistiky. Druhá firma Advertures byla ambiciózní digitální marketingovou agenturou. V současnosti kromě společnosti Scoolpt rozvíjí například projekt Bayaya, který se věnuje skládacím domům ze dřeva.

Michal Trpák (38)

Umělec a sochař, jehož instalace obohacují veřejný prostor v řadě měst v Česku i v zahraničí. V Praze se s jeho tvorbou lze setkat například na náměstí před Mosaic House v centru města. V Českých Budějovicích také pořádá výstavu Umění ve městě, stál i u zrodu pražského sochařského festivalu Sculpture line.

 

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!