Staré socialistické podniky sice již léta neexistují, ale přesto jsou na ně napsány tisíce pozemků, budov a dalších nemovitostí. Tyto zaniklé nebo privatizované podniky jsou tak stále uvedeny v katastru nemovitostí. Jedná se například o národní podnik JAS, sídlící v tehdejším Gottwaldově. Ten i v současné době stále vlastní podíly u 11 pozemků v Tovačově na Přerovsku.
Bývalá velká textilka Tepna v Náchodě prošla v 90. letech privatizací a později v roce 2006 zkrachovala. Přesto je v katastru nemovitostí na tento neexistující socialistický státní podnik formálně napsáno několik pozemků na Náchodsku. Potíž je v tom, že přestože tyto pozemky v podstatě nemají žádného vlastníka, nemůže s nimi nikdo reálně nakládat, prodat je nebo pronajmout. A to ani stát.
Kromě zmíněných podniků Tepna nebo JAS jsou dnes za vlastníky stále považovány třeba Gramofonové závody, národní podnik Povltavský průmysl kamene nebo třeba Svaz požární ochrany ČSSR. Podobných neexistujících, nedohledatelných nebo v minulosti zaniklých podniků, organizací a institucí figuruje v katastru celkem 820 a je na ně napsáno více než 16 tisíc nemovitostí.
Jde převážně o pozemky nebo budovy, ale ještě nedávno mezi nimi byla i vodní nádrž v Aši, les v obci Přehýšov, vodní jez na řece Bystřici nebo třeba redukční stanice páry v Ústí nad Labem. Ještě v roce 2016 byla takto bezprizorní také historická sýpka v Měcholupech z poloviny 18. století, která dokonce zapsána jako kulturní památka. Jenže léta byla vedena ve vlastnictví zaniklého socialistického ZZN (Zemědělské zásobování a nákup), takže zchátrala.
Podobné nemovitosti v mnoha obcích nebo městech komplikují rozvoj. Protože mají nejasného vlastníka a není s kým jednat, nelze na nich postavit třeba čističku vod, dům, cyklostezku nebo jinou infrastrukturu. Stát, který by řadu z těchto nemovitostí měl fakticky vlastnit, navíc přichází třeba o peníze z případného pronájmu nebo prodeje. Byť by zřejmě nešlo o závratné částky, protože jde většinou o méně lukrativní nemovitosti.
